Patriarchové a proroci

54. kapitola — Samson

Ačkoli odpadlictví bylo již velice rozšířeno, nepřestávali věrní vyznavači Boží prosit Boha, aby vysvobodil Izrael. Zdálo se, že jejich modlitby nenacházejí odezvy, že moc utlačovatele dopadá na zemi stále tíživěji. Prozřetelnost Boží však již chystala pro ně pomoc. Již v prvních letech, kdy začal útlak Filištínských, narodilo se dítě, skrze něž chtěl Bůh pokořit moc těchto nepřátel Izraele. PP 419.1

Na samé hranici hornaté země, odkud bylo možno přehlédnout nížinu, v níž žili Filištínští, leželo městečko Zarah. Žila tam rodina Manuova z kmene Dan, jedna z mála rodin, které v době všeobecného odpadlictví zůstala věrna Hospodinu. Bezdětné ženě Manuově se zjevil “anděl Hospodinův” s poselstvím, že dostane syna, skrze něhož Bůh započne vysvobozovat Izrael. K tomu jí dal anděl pokyny, jak se má chovat a jak má dítě vychovávat: “Nyní vystříhej se, abys vína nepila neb nápoje opojného, a abys nejedla nic nečistého.” (Soudců 13,4) týž zákaz mělo od svého narození dodržovat i dítě, kterému navíc nesměly být stříhány vlasy, neboť mělo být zasvěceno od narození Bohu jako Nazarejský. PP 419.2

Žena vyhledala svého manžela, řekla mu o objevení anděla a opakovala jeho poselství. Manžel se obával, že by se mohli dopustit nějaké chyby při plnění tohoto důležitého úkolu, který jim byl svěřen, a proto se modlil: “Nechť muž Boží, kteréhož jsi byl poslal, zase přijde k nám, a naučí nás, co máme dělat s dítětem, kteréž se má naroditi.” Soudců 13,8. PP 419.3

Když se anděl objevil znovu, zeptal se ho Manue s úzkostí: “Jaká péče o to dítě a správa při něm býti má?” Anděl opakoval dřívější pokyn: “Ode všeho toho, o čemž jsem oznámil ženě, ať se ona vystříhá. Ničeho, což pochází z vinného kmene, ať používá, to jest vína aneb nápoje opojného ať nepije, a nic nečistého ať nejí; cožkoli jsem jí přikázal, ať ostříhá.” Soudců 13,12-14. PP 419.4

Bůh zaslíbil Manuovi dítě, skrze něž hodlal vykonat důležité dílo. A aby nabylo vlastností potřebných k vykonání tohoto díla, musela si matka i dítě osvojit určité návyky. “Vína aneb nápoje opojného ať nepije, a nic nečistého ať nejí; cožkoli jsem jí přikázal, ať ostříhá” — tak zněl andělův pokyn, jímž se měla řídit žena Manuova. Matčiny návyky mají na dítě buď dobrý, nebo špatný vliv. Usiluje-li o dobro pro své dítě, musí se dobře ovládat, musí být střídmá a musí si umět odříkat. Špatní rádcové tvrdí, že matce se má vyhovět v každém jejím přání a splnit každé její pomyšlení. Takový názor je však nesprávný a škodlivý. Příkaz samého Boha ukládá matce nejsvětější povinnost ovládat se. PP 419.5

Právě tak jako matek se tato odpovědnost týká i otců. Oba rodiče přenášejí na své děti své vlastní příznačné rysy, duševní i tělesné, své sklony a náklonnosti. Následkem nestřídmosti rodičů nedostává se dětem často tělesné zdatnosti a duševní a mravní síly. Pijáci a kuřáci mohou přenést svou nenasytnou touhu, svou vznícenou krev a své podrážděné nervy na své děti, a skutečně se tak stává. Prostopášníci zanechávají své světské chtíče a dokonce své hnusné nemoci svým potomkům. A protože děti mají méně síly odolat pokušení, než měli jejich rodiče, klesá každé pokolení stále hlouběji a hlouběji. Ve značné míře jsou rodiče odpovědni nejen za nezřízené vášně a zvrácené choutky svých dětí, ale také za neduhy tisíců dětí, které se rodí hluché, slepé, churavé nebo slabomyslné. PP 420.1

Každý otec a každá matka by se měli ptát: “Co máme dělati s dítětem, kteréž se má naroditi?” Mnozí přehlížejí účinek vlivů před narozením dítěte a nedoceňují jej. Poučení, jež dala nebesa oněm hebrejským rodičům a jež bylo dvakrát doslovně opakováno, však svědčí o tom, jaký význam mu připisuje náš Stvořitel. PP 420.2

A nebylo dosti na tom, že zaslíbené dítě mělo zdědit po rodičích to nejlepší. Dítě muselo být také ještě pečlivě vychováno a vedeno k tomu, aby si vytvářelo správné návyky. Bůh přikázal, aby budoucí soudce a vysvoboditel Izraele byl již od dětství vychováván k naprosté střídmosti. Měl být již od narození Nazarejským, a proto mu byl uložen tvrdý zákaz požívání vína a silných nápojů. Dětem se má již od nejútlejšího věku vštěpovat střídmost, odříkání a sebeovládání. PP 420.3

Zákaz andělův se týkal všeho “nečistého”. Rozdíl mezi čistými a nečistými druhy potravin neměl smysl pouze obřadní a nebyl určen jen nahodile, nýbrž vycházel ze zdravotnických zásad. Zachování těchto zásad vděčí židovský národ ve značné míře za podivuhodnou životnost, jíž se po tisíciletí vyznačuje. Zásada střídmosti se nevztahuje pouze na požívání lihových nápojů, jde mnohem dále. Požívání dráždivých a nestravitelných jídel je často rovněž zdraví škodlivé a v mnoha případech vede ke vzniku pijáctví. Pravá střídmost na nás požaduje, abychom se zdržovali všeho škodlivého a moudře užívali toho, co je zdraví prospěšné. PP 420.4

Jen málokdo si správně uvědomuje, jak velice těsně souvisí způsob stravování s jeho zdravím, s jeho povahou, s jeho užitečností na tomto světě a s jeho věčným určením. Chuť by měla být vždy podřízena mravnosti a rozumu. Tělo má sloužit duchu, nikoli duch tělu. PP 421.1

Božské zaslíbení, které se Manuovi dostalo, se v pravý čas naplnilo narozením syna, jemuž bylo dáno jméno Samson. Když chlapec povyrostl, ukázalo se, že je nadán neobyčejnou tělesnou silou. Jeho síla však nevycházela, jak Samson i jeho rodiče dobře věděli, z jeho dobře vyvinutých svalů, nýbrž byla podmíněna jeho nazarejstvím, jehož znakem byly jeho neostříhané vlasy. Kdyby byl Samson plnil božské příkazy tak věrně jako jeho rodiče, byl by býval jeho osud skvělejší a šťastnější. Stykem s modloslužebníky se však Samson zvrhl. Město Zarah leželo u hranic země Filištínských, s nimiž Samson navázal přátelské styky. Vřelý vztah k nim, který vznikl již za jeho mládí, měl nedobrý vliv na celý jeho život. Ve filištínském městě Tamnata žila mladá žena, která získala náklonnost Samsonovu, a Samson se rozhodl, že ji pojme za manželku. Svým bohabojným rodičům, kteří ho chtěli od jeho úmyslu odvrátit, odpověděl pouze: “Tuto vezměte mi, neboť mi se líbí.” Soudců 14,3. Rodiče nakonec vyhověli jeho přání a konala se svatba. PP 421.2

Právě když se dožil věku, kdy měl uskutečnit své božské poslání a kdy především měl být věren Bohu, spojil se takto Samson s nepřáteli Izraele. Nezajímalo ho, přispěje-li tím k větší slávě Boží, vezme-li si vyvolenou dívku za ženu, nebo octne-li se v takovém stavu, v němž nebude moci splnit úkol, pro který byl zrozen. Všem, kdož na prvním místě usilují o to, aby svými činy ctili Boha, slibuje Bůh moudrost; zaslíbení se nedostává těm, kdož se snaží žít pro vlastní potěšení. PP 421.3

Kolik lidí si počíná právě tak, jak si počínal Samson! Kolik manželství bylo uzavřeno mezi zbožnými a bezbožníky, poněvadž při volbě manžela nebo manželky rozhodovala náklonnost! Jednotlivé strany se neobracejí k Bohu o radu a nedbají slávy Boží. Křesťanství by mělo mít vliv na manželské vztahy a dohlédat na ně. Stává se však příliš často, že podněty, které vedou k manželskému spojení, nejsou ve shodě s křesťanskými zásadami. Satan se stále snaží posílit svůj vliv na národ Boží tím, že jej svádí k tomu, aby uzavíral společenství s jeho poddanými; a aby toho dosáhl, vzbuzuje v nich hříšné vášně. Hospodin však v Písmě svatém říká jasně svému lidu, aby se nespojoval s těmi, v nichž nepřebývá láska Boží. “Jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věrnému s nevěrným? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami?” 2. Korintským 6,15.16. PP 421.4

Svým manželským spojením dostal se Samson do rodinného svazku s těmi, kdož nenáviděli Boha Izraele. Vstupuje-li kdo dobrovolně do takového spojení, pocítí brzy nutnost přizpůsobit se do jisté míry zvykům a mravům svých nových druhů. Čas takto strávený je víc než promarněný. Myšlenky, jež přitom napadají, a slova, jež jsou přitom pronášena, pomáhají rozrušit pevnost zásad a oslabit ochranný val duše. PP 422.1

Žena, pro kterou — chtěje ji získat — přestoupil Samson příkaz Boží, zradila svého manžela, dříve než skončilo svatební veselí. Pohněván její nevěrou, Samson ji opustil a vrátil se sám domů do Zarah. Když se později uklidnil a došel si pro svou nevěstu, našel ji provdánu za jiného. Z pomsty zničil Samson všechna pole a vinice Filištínských a ti za to zavraždili jeho bývalou nevěstu, přestože ji sami výhružkami přiměli ke zradě, která dala popud k Samsonově pomstě. Samson již předtím osvědčil svou podivuhodnou sílu, když holýma rukama usmrtil mladého lva a když zabil třicet mužů v Aškalon. Rozlícen nad barbarskou vraždou své ženy, napadl Samson Filištínské a pobil je “porážkou velikou”. Pak, hledaje bezpečný úkryt před svými nepřáteli, usadil se na vrchu skály Etam, patřící k území kmene Juda. PP 422.2

Až tam ho pronásledovali Filištínští ve velkém počtu. Obyvatelé Judy ze strachu přistoupili na jejich požadavek, že jim Samsona vydají. Tři tisíce mužů kmene Juda se proto vydalo za Samsonem na skálu. Ani při takové přesile by se však nebyli odvážili přiblížit se mu, kdyby si nebyli jisti tím, že svým krajanům neublíží. Samson svolil, aby ho spoutali a vydali Filištínským, avšak nejprve si vyžádal od mužů kmene Juda slib, že ho sami nenapadnou, aby je nemusel zahubit. Dovolil jim, aby ho svázali dvěma novými provazy. Pak ho zavedli do tábora nepřátel za projevů jejich velké radosti. Když však hory ozvěnou vracely jejich radostné výkřiky, “přišel na něj Duch Hospodinův”. Roztrhl svá pouta z nových silných provazů, jako by to byla lněná vlákna ohněm sežehnutá. Pak uchopil první zbraň, kterou měl po ruce, a ač to byla pouhá oslí čelist, byla mu účinnější zbraní než meč nebo kopí. Samson jí pobíjel Filištínské, dokud se nedali v hrůze na útěk, zanechavše na bojišti tisíc mrtvých. PP 422.3

Kdyby se byli Izraelští přidali k Samsonovi a usilovali o vítězství, byli by se tehdy mohli vysvobodit z moci svých utlačovatelů. Byli však malomyslní a zbabělí. Nedbali úkolu, který jim Bůh přikázal splnit. Měli vypudit pohany a místo toho se účastnili jejich zvrhlých obřadů, snášeli jejich krutost a dokonce omlouvali jejich nespravedlnost, pokud se neobracela proti nim. Když se sami dostali pod moc utlačovatele, otrocky se podrobili ponížení, jemuž byli mohli uniknout, kdyby jen byli bývali poslušní Boha. Dokonce když jim Hospodin dal vysvoboditele, opouštěli ho nezřídka a přidávali se na stranu svých nepřátel. PP 422.4

Po tomto vítězství ustanovili Izraelští Samsona soudcem; Samson pak vládl Izraeli dvacet let. Jediný chybný krok však připravuje půdu pro další chybný krok. Samson přestoupil příkaz Boží tím, že si vzal za manželku ženu z Filištínských. Nyní se znovu odvážil mezi ně — své úhlavní nepřátele, aby ukojil svou nezákonnou vášeň. Spoléhaje na svou velkou sílu, která nahnala Filištínským tolik strachu, vypravil se směle do Gázy, aby navštívil místní nevěstku. Obyvatelé města se dozvěděli o jeho přítomnosti v městě a zatoužili po odvetě. Jejich nepřítel byl lapen ve zdech města, které mělo nejsilnější opevnění ze všech jejich měst. Byli si jisti svou kořistí a čekali jen na ráno, kdy chtěli dovršit své vítězství. O půlnoci se však Samson probudil. Začalo ho hrýzt svědomí. Uvědomil si, že porušil jako Nazarejský svůj slib. Přes to, že spáchal hřích, neopustilo ho milosrdenství Boží. Jeho ohromná síla mu opět pomohla ke svobodě. Vydal se k městské bráně, vyrval ji ze základů a s veřejemi i závorami ji odnesl na vrch kopce na cestě do Hebronu. PP 423.1

Přesto, že jen stěží unikl, nepřestal páchat dál své nepravosti. Neodvážil se už sice mezi Filištínské, nepřestal však hovět smyslným rozkoším, které ho přiváděl do záhuby. “Pak zamiloval ženu v údolí Sorek,” ležící nedaleko jeho rodiště. Jmenovala se Dalila. Údolí Sorek bylo proslaveno svými vinicemi. Také ty vábily Nazarejského, který se octl na scestí a zvykl si již na požívání vína, čímž přerval další pouto, které ho vázalo k Bohu a čistotě. Filištínští bedlivě sledovali každé hnutí svého nepřítele a když se pak snížil k tomuto novému milostnému poměru, rozhodli se, že použijí Dalily k jeho záhubě. PP 423.2

Vyslali do údolí Sorek výpravu, složenou z předních mužů z každé filištínské provincie. Nepokoušeli se zmocnit se ho, neboť se obávali jeho velké síly. Jejich úmyslem bylo vypátrat pokud možno tajemství jeho síly. Proto podplatili Dalilu, aby tajemství vyzvěděla a sdělila jim je. PP 423.3

Když zrádkyně dotírala na Samsona svými otázkami, oklamal ji tvrzením, že by se stal slabým jako ostatní, kdyby s ním naložili určitým způsobem. Když to pak Dalila zkusila, vyšel klam najevo. Pak ho obvinila z falše slovy: “Kterak ty pravíš: Miluji tě, poněvadž srdce tvé není se mnou? Již jsi mne potřikrát oklamal a neoznámils mi, v čem jest tak veliká síla tvá.” Soudců 16,15. PP 423.4

Třikrát se Samsonovi dostalo jasného důkazu, že Filištínští jsou spolčeni s jeho milenkou, aby ho zahubili. Když však její záměr selhal, obrátila věc v žert a Samson bez rozmyslu své obavy zapudil. PP 423.5

Den co den naléhala na něho Dalila, až “umdlena jest duše jeho, jako by již umříti měl”. Jakési něžné pouto ho k ní pojilo. Nakonec Samson podlehl a sdělil jí své tajemství: “Břitva nevešla nikdy na hlavu mou, nebo Nazarejský Boží jsem od života matky své. Kdybych oholen byl, odešla by ode mne síla má, a zemdlel bych a byl jako jiný člověk.” Okamžitě byl vyslán posel k velmožům filištínským s výzvou, aby se k Dalile bez otálení dostavili. Když Samson usnul, ustřihli mu z hlavy bohatou hřívu vlasů. Potom, jako již třikrát předtím, Dalila zvolala: “Filištínští na tě, Samsone.” Náhle procitnuv, chtěl Samson použít své síly a zničit Filištínské. Bezmocné paže neuposlechly však jeho výzvy a Samson pochopil, že “Hospodin odstoupil od něho”. Soudců 16,161720. Když byl zbaven vlasů, začala ho Dalila trýznit a působit mu bolest, aby tak vyzkoušela jeho sílu, protože Filištínští se neodvažovali přiblížit se k němu, dokud si nebudou naprosto jisti, že ztratil svou sílu. Pak se ho chopili, vyloupli mu obě oči a zavlékli ho do Gázy. Tam ho uvrhli spoutaného v řetězech do žaláře a odsoudili k těžké práci. PP 424.1

Jaká to změna pro toho, který byl soudcem a hrdinou Izraele — nyní bez síly, slepý, uvězněný a odsouzený k otrocké práci! Krok za krokem porušoval podmínky svého svatého poslání. Bůh s ním měl dlouho trpělivost. Když se však poddal moci hříchu tak, že prozradil své tajemství, Hospodin se od něho odvrátil. Síla nebyla jen v jeho dlouhých vlasech. Jeho vlasy byly znamením jeho věrnosti Bohu. A když toto znamení obětoval, aby ukojil svou vášeň, pozbyl tím také požehnání, jehož byly vlasy znamením. PP 424.2

Ve svém utrpení a ponížení, jemuž byl vystaven, když padl do rukou Filištínských, poznal Samson o své slabosti více než za celý svůj předchozí život. A utrpení přivedlo ho k pokání. Jak mu opět narůstaly vlasy, vracela se mu postupně síla. Jeho nepřátelé však ho stále pokládali za spoutaného a bezmocného vězně, a proto byli bez obav. PP 424.3

Filištínští připisovali své vítězství zásluhám svých bohů, a proto se nyní postavili Bohu Izraele. Uspořádali slavnost na počest Dágona, boha ryb, “ochránce moře”. Z celé filištínské nížiny se začal shromažďovat městský i venkovský lid a jeho knížata. Zástupy vyznavačů zaplnily obrovský chrám i jeho galerie. Byly uspořádány slavnostní bohoslužby s obětováním, po nichž následovala hostina a veselice s hudbou. Jako vrcholný důkaz Dágonovy moci pak přivedli Samsona. Jeho příchod byl uvítán výkřiky a jásotem. Lid i velmoži zahrnuli nebohého posměšky a velebili boha, který přemohl “zhoubce země”. Předstíraje únavu, požádal Samson o dovolení, aby se směl opřít o dva hlavní sloupy, na nichž spočívala střecha chrámu. Pak se tiše pomodlil: “Panovníče Hospodine, prosím, rozpomeň se na mne, a posilni mne, žádám toliko aspoň jednou, ó Bože, abych se jednou pomstíti mohl za své obě oči nad Filištínskými.” S těmi slovy objal sloupy svými mohutnými pažemi a s výkřikem: “Nechť umře život můj s Filištínskými!” se do nich zapřel. Střecha se prolomila a jedním rázem zahubila obrovské množství lidí. “I bylo mrtvých, kteréž pobil on umíraje, více než těch, kteréž pobil, živ jsa.” Soudců 16,24. PP 424.4

Modla i její vyznavači, kněží a rolníci, bojovníci a šlechtici, všichni našli společný hrob pod troskami Dágonova chrámu. A s nimi i obrovité tělo toho, jehož Bůh vyvolil, aby se stal vysvoboditelem národa Božího. Když se zvěsti o strašné zkáze donesly do země Izraelských, sestoupili Samsonovi krajané se svých kopců a vyhrabali tělo padlého hrdiny, aniž jim v tom kdo bránil. “A vzavše jej, odešli, a pochovali jej mezi Zarah a Estaol v hrobě Manue otce jeho.” Soudců 16,31. PP 425.1

Zaslíbení Boží, že skrze Samsona začne “vysvobozovati Izraele z ruky Filištínských”, se vyplnilo. Jak chmurný a strašný byl však prožitý život Samsonův, jenž měl být chválou Hospodina a slávou národa. Kdyby byl Samson zůstal věren svému božskému poslání, byl by mohl se ctí a poctami splnit úmysl Boží. Podlehl však pokušení, ukázal se nehodným důvěry a jeho poslání skončilo porážkou, otroctvím a smrtí. PP 425.2

Po stránce tělesné byl Samson nejsilnějším mužem na zemi, pokud však jde o míru sebeovládání, poctivosti a povahové pevnosti, byl jedním z nejslabších. Mnozí mylně zaměňují silné vášně za silnou povahu. Ve skutečnosti je však slabý ten, kdo je ovládán svými vášněmi. Opravdová velikost člověka se měří silou, jakou ovládá své city, nikoli silou citů, jež ovládají jeho. PP 425.3

Prozřetelnost Boží pečovala o Samsona, aby byl dobře připraven k vykonání díla, k němuž byl povolán. Od samého počátku svého života měl otevřeny příznivé podmínky pro vznik tělesné zdatnosti, duševní síly a čistoty. Vlivem bezbožných druhů přestal se však opírat o Boha, který je pro člověka jediným bezpečným útočištěm a dal se strhnout přívalem zla. Ti, kdož se při konání povinnosti dostanou do zkoušky, si mohou být jisti, že je Bůh ochrání. Jestliže se však úmyslně vydávají v moc pokušení, dříve či později padnou. PP 425.4

A právě proti těm, jež Bůh hodlá využít jako svých nástrojů k uskutečnění svého díla, používá satan svých nejúčinnějších prostředků, aby je svedl z cesty. Napadá naše slabá místa, využívá povahových kazů, aby získal vládu nad celým člověkem. Satan dobře ví, že uspěje, když člověk se svými nedostatky nebojuje. Nikdo však nemusí podlehnout. Člověk není ponechán sobě, nemusí bojovat sám se svými slabými silami proti mocnosti zla. Může získat pomoc a dostane se jí každému, kdo si ji opravdově přeje. Andělé Boží, kteří vystupují a sestupují po žebříku, jak je viděl Jákob ve svém vidění, jsou nápomocni každé duši dostat se až do nejvyššího nebe, touží-li po tom. PP 425.5