Patriarchové a proroci

55. kapitola — Samuel a jeho dětství

Elkána, levita z pohoří Efraim, byl muž zámožný a vlivný. Miloval Hospodina a bál se ho. Jeho žena Anna byla horlivá a zbožná. Její laskavá a nesobecká povaha se vyznačovala opravdovou vážností a náboženskou pevností. PP 427.1

Požehnání, po němž každý Hebrej tak dychtivě toužil, bylo tomuto zbožnému páru odepřeno; jejich dům neobšťastňovaly dětské hlásky. Manžel si toužebně přál, by jeho jméno mělo pokračovatele, a tak — jako se to dálo v mnoha jiných rodinách — uzavřel druhé manželství. Tento krok, vyvolaný nedostatkem víry v Boha, však nepřinesl štěstí. Narodili se mu sice synové i dcery, avšak štěstí a pohoda manželství byly ty tam. Rodinný klid byl rozvrácen. Penenna, jeho nová žena, byla žárlivá a malicherná a chovala se nadutě a zpupně. Anně se začal zdát život obtížným, beznadějným břemenem. Přesto snášela zkoušku s tichou odevzdaností. PP 427.2

Elkána věrně zachovával nařízení Boží. Tehdy se ještě konaly v Sílu bohoslužby. Nekonaly se však pravidelně a tak nebylo zapotřebí jeho pomoci při bohoslužbě ve svatostánku, jíž se jako levita měl účastnit. Přesto docházel k bohoslužbě se svou rodinou a účastnil se obětování v ustanovených shromážděních. PP 427.3

Nedobrý vztah, jímž byl jeho domov postižen, projevoval se dokonce i při svatých slavnostech, jež byly spojeny se službou Boží. Po předložení děkovných obětí shromáždila se celá rodina podle ustáleného obyčeje ke sváteční hostině, po níž následovala veselice. Při této příležitosti rozděloval vždy Elkána jídlo tak, že dal matce svých dětí a každému z jejích synů a dcer, a Anně dal na znamení své úcty k ní dvojnásobně. Tím naznačoval, že ji má tak rád, jako by byla měla syna. Druhá žena však vždy vzplanula žárlivostí, činila si nárok na přednostní postavení jako Bohem obdařená a pošklebovala se Anně, že její bezdětnost je důkazem nelibosti Boží. To se opakovalo každým rokem, až to již Anna nemohla déle snášet. Nejsouc s to skrýt svůj žal, propukla v nezadržitelný pláč a odešla ze slavnosti. Její manžel se marně snažil ji utěšit. “Proč pláčeš? A proč nejíš? Proč tak truchlí srdce tvé?” pravil. “Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů?”. 1. Samuelova 1,8. PP 427.4

Anna nikomu nic nevyčítala. Břímě, o něž se nemohla podělit s žádným pozemšťanem, vložila na Boha. Vroucně se k němu modlila, aby ji zbavil potupy a dal jí vzácný dar — syna, kterého by vychovala pro něho. Slavnostně slíbila, že své dítě zasvětí od narození Bohu, splní-li se její žádost. Přistoupila ke vchodu do svatostánku a v duševních mukách “modlila se k Hospodinu a plakala velmi”. Promlouvala k Bohu, aniž vydala hlásky. V oněch zkažených dobách byl takový způsob modlení jen zřídka vidět. Bezuzdné obžerství a dokonce opilství byly zcela běžným zjevem i při náboženských slavnostech. Velekněz Elí, který Annu sledoval, se proto domníval, že přebrala vína. Chtěje ji po zásluze pokárat, pravil přísně: “Dlouho-liž budeš opilá? Vystřízlivěj z vína svého.” 1. Samuelova 1,10.14 PP 428.1

Anna byla ohromena a bolestně dotčena, odpověděla však vlídně: “Nikoli, pane můj, žena jsem ducha truchlivého, ani vína ani nápoje opojného jsem nepila, ale vylila jsem duši svou před Hospodinem. Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné, nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad.” 1. Samuelova 1,15.16. PP 428.2

Velekněz byl hluboce pohnut, neboť byl mužem Božím. Místo výtky vyslovil požehnání: “Jdiž v pokoji, a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé, zač jsi ho prosila.” 1. Samuelova 1,17. PP 428.3

Modlitba Annina nezůstala oslyšena. Dostalo se jí daru, za nějž se tak opravdově modlila. Když spatřila své dítě, dala mu jméno Samuel — “Vyprošený od Hospodina”. Jakmile maličký dosáhl věku, kdy už mohl být odloučen od své matky, splnila Anna svůj slib. Milovala své dítě s veškerou láskou mateřského srdce. Sledovala, jak roste, naslouchala jeho dětskému žvatlání a její láska den ze dne rostla. Byl jejím jediným synem, kterého jí darovala nebesa. Přijala ho jako poklad zasvěcený Bohu a nechtěla Dárce připravit o to, co mu patří. PP 428.4

Znovu se vydala Anna se svým manželem do Sílo a odevzdala knězi ve jménu Božím svůj drahocenný dar se slovy: “Za toto dítě jsem prosila, a dal mi Hospodin k prosbě mé to, čehož jsem prosila od něho. Protož já také oddávám jej Hospodinu; pro všechny dny, v nichž živ bude, oddanýť jest Hospodinu.” 1. Samuelova 1,27.28. Elího hluboce dojala víra a zbožná oddanost této izraelské ženy. Protože sám byl milujícím a starostlivým otcem, naplnilo ho úctou a cítil se zahanben, když viděl velkou oběť této matky, která se loučí se svým jediným dítětem, aby je mohla zasvětit službě Boží. Vyčítal si svou sobeckou lásku, v úctě a pokoře se sklonil před Hospodinem a oddal se modlitbám. PP 428.5

Srdce matčino plesalo radostí, překypovalo chválou a zatoužila vylít svou vděčnost k Bohu. Anna dostala vnuknutí. “I modlila se Anna a řekla: PP 428.6

Zplésalo srdce mé v Hospodinu,
a vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu,
rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým,
nebo rozveselila jsem se v spasení tvém.
Neníť žádný tak svatý jako Hospodin,
nýbrž žádného není kromě tebe,
neníť žádný tak silný jako Bůh náš.
Nemluvtež již více hrdě,
a nevycházej z úst vašich slovo pyšné,
nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin,
a usilování jeho jemu nepochybují …
Hospodin umrtvuje i obživuje,
uvodí do pekla i vyvodí.
Hospodin ochuzuje i zbohacuje,
ponižuje i povyšuje.
Nuzného vyzdvihuje z prachu,
a z hnoje vyvyšuje chudého,
aby je posadil s knížaty,
a stolici slávy dědičně jim dal;
Nebo Hospodinovy jsou stěžeje země,
na nichž založil okršlek.
Onť ostříhá noh svatých svých,
ale bezbožní ve tmě umlknou;
nebo ne v síle záleží síla člověka.
Kteříž se protiví Hospodinu, setříni budou,
na takové s nebe hřímati bude.
Hospodin souditi bude končiny země,a dá sílu králi svému,
a vyvýší roh pomazaného svého.” 1. Samuelova 2,1-10. PP 429.1

Prorocká slova Annina se týkají jak Davida, který bude vládnout Izraeli jako král, tak Mesiáše, pomazaného Páně. Chvalozpěv se nejprve zmiňuje o zpupné a svárlivé ženě, poukazuje na záhubu nepřátel Božích a konečné vítězství vykoupeného lidu Božího. PP 429.2

V pokoji vrátila se Anna ze Sílo do svého domova v Ramataim, zanechavši svého syna Samuela v Sílo, kde měl být vychován pod vedením velekněze k službě v domě Páně. Již v době, kdy nabýval rozumu, učila Anna svého syna milovat a ctít Boha a pokládat se za Hospodinova. Snažila se, aby každý předmět kolem něho zaváděl jeho mysl ke Stvořiteli. I když se rozloučila se svým dítětem, neustala věrná matka ve své péči o něho. Každý den se za něho modlila. Každý rok vlastnoručně zhotovila pro něho suknici, a když se se svým manželem účastnila bohoslužeb v Sílo, dávala ji dítěti jako upomínku své lásky. Každá nitka sukničky byla utkána za doprovodu modlitby, aby zůstal čistý, šlechetný a věrný. Nežádala pro svého syna velikost, jakou oceňuje svět, ale modlila se vroucně, aby dosáhl takové velikosti, jíž si cení nebe, aby mohl přispět k slávě Boží a přinést požehnání svým bližním. PP 429.3

Jaké to odměny dostalo se Anně! A jaké povzbuzení k věrnosti poskytla svým příkladem! Každé matce se dostává takové nesmírné a nekonečně vzácné příležitosti. Plnění povinností, jež ženy považují za nudné a únavné, by mělo být oceňováno jako velký a ušlechtilý úkol. Je výsadou matky, že svým vlivem může oblažit svět a tím sebe samu. Může pro své děti upravit cestu tak, aby vedla světlem i stínem až ke slavným výšinám. Matka však může doufat, že utvoří povahu svých dětí podle božského vzoru jen tehdy, usiluje-li sama o to žít podle učení Kristova. Svět je pln zhoubných vlivů. Móda a mravy mají na mládež silný vliv. Jestliže matka neplní svou povinnost a o své děti nepečuje, nevede je a nekrotí, pak přirozeně přijmou zlo a odvrátí se od dobra. Každá matka by se měla často obracet ke svému Spasiteli s modlitbou: “Nauč nás, co máme dělati s dítětem a jaká péče o to dítě a správa při něm býti má!” Soudců 13,8.12. A měla by dbát pokynů, obsažených ve slově Božím, a nabude moudrosti, jíž potřebuje. PP 430.1

“Mládeneček Samuel prospíval a rostl, a milý byl, jakož před Hospodinem, tak i před lidmi.” 1. Samuelova 2,26. Ačkoli Samuel prožil své mládí ve stánku úmluvy při službě Boží, nebyl ušetřen neblahých vlivů a hříšných příkladů. Synové velekněze Elího se nebáli Boha a nectili svého otce. Samuel však nevyhledával jejich společnost a nenásledoval je v jejich špatnostech. Snažil se stále, aby se stal tím, čím ho chtěl mít Bůh. A to je výsadou každého mládí. Bůh patří se zalíbením na to, když službě Boží se věnují i malé děti. PP 430.2

Samuel byl svěřen péči Elího a svou roztomilostí získal si vřelou náklonnost starého kněze. Byl milý, laskavý, poslušný a uctivý. Elí, kterého trápila svéhlavost vlastních synů, nacházel v přítomnosti svého chráněnce klid, útěch a blaho. Samuel byl ochotný a něžný. Žádný otec nemohl milovat své dítě vroucněji, než Elí miloval tohoto chlapce. Bylo to zvláštní, že mezi nejvyšším soudcem národa a pouhým dítětem mohl vzniknout tak vřelý vztah. Když na Elího dolehly útrapy stáří, když začal pociťovat úzkost a lítost nad zhýralým životem svých synů, obracel se k Samuelovi pro útěchu. PP 430.3

Nebylo obvyklé, aby levité nastupovali svou službu před dovršením dvacátého pátého roku svého věku, Samuel však byl výjimkou z tohoto pravidla. Každým rokem mu byly svěřovány významnější úkoly a přesto, že byl ještě dítě, nosil už lněný efod na znamení, že je zasvěcen službě ve svatostánku. Přestože byl velmi mladý, když ho přivedli do služby ve svatostánku, plnil již tehdy povinnosti při bohoslužbě, přiměřené jeho schopnostem. Zpočátku to byly povinnosti velmi nenáročné a ne vždy příjemné. Vykonával je však s ochotou a nejlépe, jak uměl. Jeho náboženství prostoupilo všechny jeho každodenní povinnosti. Pokládal se za služebníka Božího a svou práci pokládal za dílo Boží. Jeho úsilí se setkávalo s uznáním, protože vycházelo z lásky k Bohu a z upřímné touhy splnit vůli Boží. Tak se stal Samuel spolupracovníkem Pána nebe a země. A Bůh ho vybavil schopnostmi, aby mohl vykonat pro Izrael velké dílo. PP 431.1

Kdyby děti byly vedeny k tomu, aby své každodenní nenáročné povinnosti braly jako úkol, který jim ukládá Hospodin, jako školu, v níž se mají naučit sloužit věrně a poctivě, oč radostnější a čestnější by se jim zdála jejich práce. Brát každou povinnost, jako by to byla práce pro Hospodina, mění i tu nejvšednější činnost v potěšení a spojuje jejího vykonavatele na zemi se svatými bytostmi, jež konají vůli Boží na nebi. PP 431.2

Abychom dosáhli úspěchu v tomto svém pozemském životě a abychom získali budoucí život, je závislé na tom, jak úspěšně a svědomitě plníme své povinnosti i v maličkostech. V každém díle Božím se zračí dokonalost, ve velkém právě tak jako v nejnepatrnějším. Světy ve vesmírném prostoru stvořila táž ruka, která s tak naprostou dokonalostí stvořila polní lilie. A jako Bůh je dokonalý ve svém oboru, tak bychom i my měli být dokonalí ve svém oboru. Dokonalá povaha, silná a krásná, vzniká plněním jednotlivých povinností. A náš život by se měl vyznačovat věrností, jak v našich největších skutcích, tak i v těch nejmenších. Naši životní cestu uhladí poctivost i v maličkostech a drobné skutky věrnosti a laskavosti. A až naše pozemské dílo skončí, shledáme, že každá z drobných povinností, kterou jsme věrně splnili, přispěla svým nesmazatelným dílem k dobrému. PP 431.3

Dnešní mladí lidé mohou mít v očích Božích právě takovou cenu, jakou měl Samuel. Věrným zachováváním své křesťanské poctivosti mohou silně zapůsobit k lepšímu. Takových lidí je dnes zapotřebí. Bůh má práci pro každého z nich. Ještě nikdy nevykonali lidé pro Boha a pro lidstvo tolik, kolik by dnes mohli vykonat ti, kdož zůstávají věrni hřivně svěřené jim Bohem. PP 431.4