Patriarchové a proroci

53. kapitola — První soudcové

Když se Izraelští usadili v Kanaánu, přestali usilovat o to, aby dokončili dobytí celé země. Spokojili se s územím, kterého již dobyli, ochabli záhy ve své horlivosti a přestali válčit. “Když se pak zsílil Izrael, uvedl Kananejského pod plat, a maje jej vyhnati, nevyhnal.” Soudců 1,28. PP 407.1

Hospodin ze své strany věrně splnil zaslíbení, která dal Izraeli; Jozue zlomil moc Kananejských a rozdělil zemi mezi kmeny. Bylo už jen na nich, aby s důvěrou v božskou pomoc dokončily vyhnání obyvatel země. Izraelští to však neučinili. Začali se s Kananejskými spolčovat, čímž se přímo prohřešili proti příkazu Božímu a nesplnili podmínku, za niž jim Hospodin slíbil, že jim dá Kanaán. PP 407.2

Již v prvním oznámení, daném jim na Sinaji, dostalo se Izraelským výstrahy, aby se vystříhali modloslužebnictví. Hned po vyhlášení zákona vyřídil jim Mojžíš poselství, týkající se národů Kanaánu. “Nebudeš se klaněti bohům jejich, ani jim sloužiti, aniž dělati budeš tak, jako oni dělají; ale z gruntu vyvrátíš je, a obrazy jejich na kusy stroskoceš. Sloužiti pak budete Hospodinu Bohu svému, a požehnáť chlebu tvému i vodám tvým; a odejmu nemoc z prostředku tvého.” 2. Mojžíšova 23,24.25. Dostalo se jim ujištění, že pokud budou poslušni, potře Bůh jejich nepřátele: “Strach svůj pustím před tebou, a předěsím všeliký lid, proti kterémuž vyjdeš, a způsobím to, aby všickni nepřátelé tvoji utíkali před tebou. Pošli i sršně před tebou, aby vyhnali Hevea, a Kananea a Hetea před tváří tvou. Nevyženu ho od tváři tvé v jednom roce, aby se země neobrátila v poušť, a nerozmnožily se proti tobě šelmy divoké. Pomalu vyháněti jej budu od tváří tvé, až bys ty se rozplodil, a dědičně mohl ujíti zemi...V ruce vaše dám obyvatele země, a vyženeš je od tváři své. Neučiníš s nimi a bohy jejich smlouvy. Nebudou bydliti v zemi tvé, aby nepřipravili tě hříchu proti mně, a když bys ctil bohy jejich; nebo by to bylo tobě osídlem.” 2. Mojžíšova 23,27-33. Tyto směrnice opakoval slavnostním způsobem Mojžíš před svou smrtí a připomněl je i Jozue. PP 407.3

Bůh umístil svůj národ v Kanaánu jako mohutný val, který má zastavit příliv mravní zkázy a zabránit tomu, aby nezaplavila svět. Bylo vůlí Boží, aby Izrael kráčel od vítězství k vítězství, zachová-li mu věrnost. Chtěl dát do jeho rukou národy větší a mocnější, než je národ kananejský. Zaslíbení znělo: “Jestliže bedlivě ostříhati budete všech přikázání těchto, kteráž já přikazuji vám…tedy vyžene Hospodin všecky ty národy od tváři vaší, a vládnouti budete dědičně národy většími a silnějšími, nežli jste vy. Všeliké místo, na kteréž by vstoupila noha vaše, vaše bude: od pouště a od Libánu, a od řeky Eufraten až k moři nejdalšímu bude pomezí vaše. Nepostaví se žádný proti vám; strach a bázeň vás pustí Hospodin Bůh váš na tvář vší země, po kteréž choditi budete, jakož jest mluvil vám.” 5. Mojžíšova 11,22-25. PP 407.4

Nedbajíce svého vysokého poslání zvolili si však Izraelští cestu pohodlí a blahobytu. Dali si ujít příležitost k úplnému podmanění země a po mnohá pokolení sužovaly je pak zbytky těchto modlářských národů a byly jim — jak předpověděl prorok — jako “trní v očích” a jako “ostnové” v bocích. (viz 4. Mojžíšova 33,55) PP 408.1

Izraelští, “směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich”. Vstupovali s Kananejskými v manželství a modlářství šířilo se zemí jako mor. “Sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem. Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům,...tak že poškvrněna jest země těmi vraždami...Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.” Žalm 106,35-40. PP 408.2

Pokud žilo pokolení, které učil Jozue, šířilo se modlářství jen pozvolna. Rodiče však připravili cestu pro odpadnutí svých dětí. Ti, kdož přišli do Kanaánu, začali nedbat omezení, jež jim Hospodin uložil, a tím zaseli sémě zla, které pak přineslo mnoha pokolením hořké plody. Prosté mravy zajišťovaly Hebrejům tělesné zdravý; styk s pohany vedl k požitkářství a k rozmařilosti, jež podlamovaly jejich tělesnou zdatnost a oslabovaly jejich duševní schopnosti a mravní sílu. Svými hříchy se Izraelští vzdalovali Bohu, ztráceli pomoc a podporu Boží a přestávali odolávat svým nepřátelům. A tak se stali poddanými právě těch národů, které si měli sami s pomocí Boží podmanit. PP 408.3

Opustili “Hospodina Boha otců svých, kterýž je vyvedl z země egyptské” “a vodil se s nimi jako se stádem po poušti”. “Popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.” Proto Hospodin “opustil příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi, vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele”. Soudců 2,12; Žalm 78,52.60.61. Ani pak však neopustil zcela svůj lid. Z Izraelských zůstala vždy hrstka takových, kteří zůstali věrni Hospodinu, a čas od času ponoukl Hospodin věrné a statečné muže, aby vyhladili modloslužebnictví a vysvobodili Izraelské od jejich nepřátel. Když však vysvoboditel zemřel a Izraelští přestali pociťovat jeho moc, začali se pozvolna znovu vracet ke svým modlám. A tak po době úpadku vždy znovu a znovu přišel trest, pokání a vysvobození. PP 408.4

Utlačovateli Izraelských se stali po řadě za sebou král Mezopotámie, král moábský, pak Filištínští, a Kananejští z Azor pod vedením Zizary. Jako osvoboditelé svého národa vystoupili Otoniel, Samgar, Ehud, Debora a Barák. Znovu však “činili pak synové Izraelští to, co jest zlého před očima Hospodinovýma, i vydal je Hospodin v ruku Madiánských”. Soudců 6,1. Až dosud dopadala ruka utlačovatele jen na kmeny sídlící na východ od řeky Jordán, nyní však zasáhla všechny. PP 409.1

Amalechitští, sídlící na jihu Kanaánu, a Madiánští, sídlící na jeho východní hranici a na poušti rozprostírající se z ní, byli stále neúprosnými nepřáteli Izraele. Za dnů Mojžíšových byli Madiánští Izraelskými téměř vyhubeni, od té doby však se velice rozmnožili, vzrostl jejich počet a síla. Prahli po odvetě a nyní, když Bůh přestal držet nad Izraelem svou ochrannou ruku, naskytla se jim k ní příležitost. Jejich loupežnými vpády trpěly nejen kmeny sídlící na východ od Jordánu, ale celá země. Divocí a násilničtí obyvatelé pouště “jako kobylek ve množství” (Soudců 6,5) zaplavovali zemi i se svými stády. Jako zhoubný mor šířili se zemí, od řeky Jordán až po rovinu Filištínských. Přicházeli, jakmile začala zrát úroda zůstali v zemi, dokud se nesklidily poslední plody země. Vyplenili pole, oloupili obyvatele a ztýrali je a pak se vraceli opět na poušť. Izraelští žijící v otevřené krajině museli opouštět své domovy a shromažďovat se v městech obehnaných zdmi, hledat útočiště v pevnůstkách nebo se uchylovat do jeskyní nebo skalních slují. Sedm let trval tento útlak. Když pak lidé ve své bídě začali dbát napomenutí Páně a vyznali své hříchy, rozpomenul se Bůh a znovu jim poskytl vysvoboditele. PP 409.2

Gedeon byl synem Joasa z kmene Manassesova. Jeho rodina neměla vedoucí postavení, avšak vyznačovala se odvahou a poctivostí. O jejích statečných synech se říkalo: “Jeden každý na pohledění byl jako syn královský.” Soudců 8,18. Až na jednoho, jehož jméno se stalo postrachem vetřelců, padli všichni v bojích s Madiánskými. Bůh povolal Gedeona, aby vysvobodil svůj lid. Gedeon se právě zabýval mlácením pšenice. Menší množství obilí ukryl a protože se neodvažoval vymlátit je na mlatě, uchýlil se na místo poblíž vinného lisu. Hrozny nebyly ještě zdaleka dozrálé, a proto se o vinice nikdo nestaral. Gedeon pracoval v tajnosti a potichu, zamýšlel se nad smutným postavením Izraele a uvažoval o tom, jak by bylo možno svrhnout s něho jho utlačovatelů. PP 409.3

Náhle zjevil se mu “anděl Hospodinův” a oslovil ho slovy: “Hospodin s tebou, muži udatný.” PP 410.1

“Ó Pane můj,” odpověděl mu Gedeon, “jestliže Hospodin s námi jest, pročež pak na nás přišlo všecko toto? A kde jsou všickni divové jeho, o kterýchž vypravovali nám otcové naši, řkouce: Zdaliž nás z Egypta nevyvedl Hospodin? A nyní opustil nás Hospodin a vydal v ruku Madiánských.” Posel s nebe odvětil: “Jdi v této síle své, a vysvobodíš Izraele z ruky Madiánských. Zdaliž jsem tě neposlal?” Soudců 6,12-14. PP 410.2

Gedeon toužil po znamení, že ten, kdož s ním mluví, je anděl smlouvy, který v minulosti toho pro Izrael tolik vykonal. Andělé Boží, kteří obcovali s Abrahámem, použili jednou jeho pohostinství. Gedeon nyní požádal nebeského posla, aby zůstal u něho jako host. Pak spěchal do svého stanu, aby ze svých skrovných zásob připravil kůzlátko a nekvašený chléb, přinesl je a předložil cizinci. Anděl mu však přikázal: “Vezmi to maso a chleby ty nekvašené, a polož na tuto skálu, a polívkou polej.” Soudců 6,20. Gedeon tak učinil a dostalo se mu znamení, po němž toužil. Holí, kterou třímal v ruce, dotkl se anděl masa a nekvašených chlebů, ze skály vyšlehl plamen a strávil oběť. Pak anděl zmizel jeho zrakům. PP 410.3

Gedeonův otec Joas, který měl podíl na odpadlictví svých krajanů, postavil v Ofra, kde přebýval, velký oltář Baálovi, na němž lid města uctíval tohoto boha. Gedeon dostal rozkaz, aby oltář rozvalil a postavil oltář Hospodinu na skále, na níž oheň strávil oběť, a obětoval na něm Hospodinu. Přinášení obětí vykonávali kněží, a to výhradně na oltáři v Sílo, avšak Bůh, který ustanovil tuto obřadní službu a jemuž byly všechny přinášené oběti určeny, má moc změnit své požadavky. Osvobození Izraele musel předcházet slavný protest proti uctívání Baála. Gedeon musí vyhlásit válku modloslužebnictví, dříve než vytáhne do boje proti nepřátelům svého národa. PP 410.4

Božský příkaz byl věrně splněn. Gedeon provedl svůj úkol v tajnosti, protože si uvědomoval, že by narazil na odpor, kdyby se o to pokusil veřejně. S pomocí svých služebníků vykonal celou práci za jedinou noc. Když zrána druhého dne přišli muži z Ofra, aby oslavovali Baála, velice se rozlítili. Kdyby bylo nebylo Joase, který věděl o andělově návštěvě a postavil se na obranu svého syna, byli by bývali Gedeona usmrtili. “Což se vy nesnadniti chcete o Bále?” řekl jim Joas. “Zdali vy jej vysvobodíte? Kdož by se zasazoval o něj, ať jest zabit hned jitra tohoto. Jestližeť jest bohem, nechť se sám zasazuje o to, že jest zbořen oltář jeho.” Soudců 6,31. Jestliže Baál neumí ochránit svůj vlastní oltář, jak je mu možno věřit, že ochrání své vyznavače? PP 410.5

Vyznavače Baálovy opustily myšlenky na usmrcení Gedeona; a když Gedeon zadul na válečnou troubu, byli muži z Ofra mezi prvními, kdož se shromáždili pod jeho korouhví. Gedeon vyslal hlasatele k svému vlastnímu kmeni Manasses, k Asserovi, Zabulonovi a Neftalímovi a všichni uposlechli jeho výzvy. PP 411.1

Gedeon se neodvažoval postavit se v čelo vojska, pokud se mu nedostane dalšího důkazu, že Bůh ho povolal k vykonání tohoto úkolu a že mu bude pomáhat. Modlil se: “Vysvobodíš-li skrze ruku mou Izraele, jakož jsi mluvil, aj, já položím rouno toto na humně; jestliže rosa bude toliko na rouně, a na vší zemi vůkol sucho, tedy věděti budu, že vysvobodíš skrze mou ruku Izraele, jakož jsi mluvil.” Soudců 6,36.37. Příštího rána bylo rouno vlhké, zatím co půda kolem byla suchá. Gedeon však o důkazu zapochyboval, neboť si uvědomil, že vlna sama pohlcuje vlhkost, je-li okolní vzduch vlhký. Zdálo se mu, že zkouška není přesvědčivá. Proto žádal o opakování zkoušky s opačnou podmínkou a modlil se při tom, aby se svou krajní opatrností neznelíbil Hospodinu. Jeho žádosti však bylo vyhověno. PP 411.2

Gedeon tím nabyl odvahy. I sebral válečnou moc, aby vytáhl do boje s vetřelci. “Všickni Madiánští a Amalechitští a národové východní shromáždili se spolu, a přešedše Jordán, položili se v údolí Jezreel.” Všechna válečná moc pod Gedeonovým velením čítala pouze třicet dva tisíc mužů. Přesto, že před nimi stálo obrovské vojsko nepřítele, přikázal Hospodin Gedeonovi: “Příliš mnoho jest lidu s tebou, protož nedám Madiánských v ruce jejich, aby se nechlubil Izrael proti mně, řka: Ruka má spomohla mi. A protož provolej hned, ať slyší lid, a řekni: Kdo jest strašlivý a lekavý, navrať se zase, a odejdi ráno pryč k hoře Galád.” Soudců 7,2.3. Ti, kdož nebyli ochotni čelit nebezpečí a snášet útrapy, anebo ti, jež světské zájmy odvedly od díla Božího, nemohli přispět k síle vojska Izraele. Jejich účast by ji mohla jen oslabit. PP 411.3

V Izraeli se stalo zákonem, že dříve než vytáhli do boje, bylo všemu vojsku oznámeno: “Jest-li kdo z vás, ješto vystavěl dům nový, a ještě nepočal bydliti v něm? Odejdi a navrať se do domu svého, aby nezahynul v bitvě, a někdo jiný aby nezačal bydliti v něm. A kdo jest, ješto štípil vinici, a ještě nepřišla k obecnému užívání? Odejdi a navrať se k domu svému, aby snad nezahynul v bitvě, aby někdo jiný k obecnému užívání nepřivedl ji. A kdo jest, ješto by měl zasnoubenou manželku, a ještě by ji nepojal? Odejdi a navrať se domu svého, aby neumřel v boji a někdo jiný nevzal ji.” A velitelé pak ještě říkali lidu: “Kdo jest bázlivý a lekavého srdce? Odejdi a navrať se do domu svého, aby nezemdlil srdce bratří svých, jako jest srdce jeho.” 5. Mojžíšova 20,5-8. PP 411.4

Vzhledem k tomu, že vojsko Izraele bylo v porovnání s vojskem nepřítele početně tak slabé, neučinil Gedeon obvyklé oznámení. Proto byl překvapen, když uslyšel prohlášení, že jeho vojsko je příliš velké. Hospodin však znal pýchu a nevíru svého národa. Lid uposlechl naléhavé výzvy Gedeonovy a ochotně povstal. Když však spatřili početné vojsko Madiánských, mnozí z nich se poděsili. A právě ti by si pak byli v případě vítězství Izraele přivlastňovali všechnu slávu, místo aby připisovali vítězství Bohu. PP 412.1

Gedeon uposlechl rozkazu Hospodinova a s těžkým srdcem viděl, jak dvacet dva tisíc mužů, tedy více než dvě třetiny celého vojska, se vrátilo do svých domovů. Opět uslyšel slovo Hospodinovo: “Ještě jest mnoho lidu; kaž jim sstoupiti k vodám, a tam jej tobě zkusím. I bude, že o komžkoli řeknu: Tento půjde s tebou, ten ať s tebou jde, a o komžkoli řeknu tobě: Tento nepůjde s tebou, ten ať nechodí.” Soudců 7,4. Gedeon ohlásil lidu okamžitý nástup proti nepříteli a zavedl jej na břeh řeky. Někteří v chvatu nabrali vody do dlaní, napili se a táhli dále. Téměř všichni však klesli ve vodě na kolena a pomalu pili z hladiny proudu. Těch, kteří pili vodu z dlaní, bylo jen tři sta z deseti tisíc. A právě ty Gedeon vybral; všem ostatním dovolil vrátit se domů. PP 412.2

Povaha se často zkouší nejprostšími způsoby. Na ty, kdož ve chvíli nebezpečí myslí na uspokojení svých vlastních potřeb, není v případě nouze možno spolehnout. Hospodin nepočítá ve svém díle s lhostejnými a sobci. Vybírá si jen takové, a je jich nemnoho, kteří nepřipustí, aby je při konání povinnosti zdržovaly vlastní potřeby. Vybraných tři sta mužů mělo povahu a dovedlo se ovládat; byli to také mužové víry. Neposkvrnili se modlářstvím. Bůh je mohl vést a skrze ně vysvobodit Izrael. Úspěch nezávisí na množství. Bůh může vysvobodit za použití malého počtu právě tak jako za použití velkého množství. Bohu neslouží ke cti ani tak velký počet jako spíše vlastnosti těch, kdož mu slouží. PP 412.3

Izraelští zaujali postavení na vrcholu horského srázu, odkud byl výhled na údolí, kde tábořila vojska vetřelce. “Madian pak a Amalech i všecken lid východní leželi v údolí, jako kobylky u velikém množství, ani velbloudů jejich počtu nebylo, jako písek, kterýž jest na břehu mořském v nesčíslném množství.” Soudců 7,12. Gedeon se zachvěl při pomyšlení na zítřejší srážku. Hospodin však k němu v noci promluvil a přikázal mu, aby se svým služebníkem Půrou sestoupil do tábora Madiánských, a sdělil mu, že tam uslyší něco, co ho povzbudí. Gedeon uposlechl, a když čekal ve tmě a v tichu, uslyšel, jak jeden voják vypráví svému druhovi sen: “Hle, zdálo se mi, že pecen chleba ječného valil se do vojska Madiánského, a přivaliv se na každý stan, udeřil na něj, až padl, a podvrátil je svrchu, a tak ležel každý stan.” Jeho druh odpověděl slovy, jež povzbudila ukrytého naslouchače: “Není to nic jiného, jediné meč Gedeona syna Joasova, muže izraelského. Dalť jest Bůh v ruku jeho Madiánské i všecka tato vojska.” Gedeon poznal hlas Boží, který k němu promlouvá skrze tyto madiánské cizince. Vrátil se ke svému nepočetnému vojsku, jemuž velel, a pravil: “Vstaňte, nebo dal Hospodin v ruku vaši vojska madiánská.” Soudců 7,13-15. PP 412.4

Podle božského příkazu vypracoval plán útoku a začal jej hned provádět. Tři sta mužů svého vojska rozdělil do tří setnin. Každý muž dostal troubu a pochodeň, zasunutou do hliněného džbánu. Pak rozestavil své vojsko tak, aby se mohlo přiblížit k táboru Madiánských z různých stan. Na znamení, jež dal Gedeon svým válečným rohem, začali v nočním tichu všichni jeho vojáci dout do svých trub. Pak rozbili džbány a planoucími pochodněmi se vrhli na nepřítele s hrozným válečným pokřikem: “Meč Hospodinův a Gedeonův.” Soudců 7,18. PP 413.1

Pokřik vzburcoval spící vojsko. Na všech stranách bylo vidět světlo hořících pochodní. Ze všech stran bylo slyšet zvuk trub, doprovázený pokřikem útočníků. Madiánských se zmocnilo zděšení. Domnívali se, že je přepadla nepřemožitelná síla. S úzkostnými výkřiky se rozprchli, aby zachránili své životy, a pokládajíce své druhy za nepřítele, začali se navzájem pobíjet. Jakmile se rozšířila zvěst o vítězství, začali se vracet izraelští vojáci, propuštění do svých domovů, a zúčastnili se pronásledování prchajících nepřátel. Madiánští mířili k Jordánu v naději, že se jim podaří dostat se na druhou stranu řeky, do své vlasti. Gedeon vyslal posly ke kmeni Efraimovu s výzvou, aby uprchlíkům zahradili cestu u přechodu přes řeku v jižní části Jordánu. Sám zatím s třemi sty muži, “kteříž byli s ním, ustalí, honíce nepřátel,” překročil řeku a tvrdě pronásledoval ty, jimž se podařilo dostat se na druhý břeh. Přepadl dvě knížata madiánská, Zebaha a Salmuna, kteří veleli všemu vojsku a kteří prchli s patnácti tisíci mužů, rozprášil jejich vojska, zajal jejich vůdce a dal je usmrtit. PP 413.2

Za této porážky padlo neméně než sto dvacet tisíc vetřelců. Síla Madiánských byla zlomena, takže se již nikdy nepustili do války s Izraelem. Široko daleko se rychle roznesla zvěst, že Bůh Izraele opět zasál ve prospěch svého národa. Není možno popsat zděšení okolních národů, když zvěděly, jak jednoduchým způsobem zvítězili Izraelští nad mocí smělého a bojovného národa. PP 413.3

Vůdce, jehož si Bůh vyvolil, aby prorazil Madiánské, nezaujímal v Izraeli vysoké postavení. Nebyl vladařem, ani knězem nebo levitou. Sám se pokládal za posledního v domě svého otce. Bůh v něm však viděl muže odvážného a poctivého. Gedeon neměl víry v sebe, byl však ochoten podřídit se vedení Hospodinovu. Bůh si nevybírá pro své dílo vždy muže nejnadanější, nýbrž volí takové, jichž může nejlépe využít. “Slávu předchází ponížení.” Přísloví 15,33. Nejúčinněji koná Hospodin skrze ty, kdož si nejvíce uvědomují vlastní nedostatky a přitom spoléhají na Boha jako na svého vůdce a zdroj síly. Bůh je posílí tím, že k jejich slabosti přidá svou moc, a učiní je moudrými tím, že k jejich nevědomosti přidá svou moudrost. PP 414.1

Kdyby lid Boží byl opravdu pokorný, mohl by Hospodin pro něho učinit mnohem více. Je však málo takových, kterým je možno svěřit větší míru odpovědnosti nebo jim dopřát úspěchu, aniž se stanou sebevědomými a aniž zapomenou na to, že jsou závislí na Bohu. Z toho důvodu pomíjí Bůh při volbě nástrojů pro své dílo ty, jež svět uznává za velikány, lidi nadané a skvělé. Takoví často bývají pyšní a spoléhají sami na sebe. Rozhodují sami o svém konání, aniž se radí s Bohem. PP 414.2

Pouhé zatroubení do trub, do nichž dula vojska Jozuova při zdech Jericha a malý vojenský oddíl Gedeonův před vojsky madiánskými, se stalo mocí Boží tak účinné, že zlomilo sílu nepřátel Božích. Nejdokonalejší plán, který kdy člověk vymyslel, zcela selže, neopírá-li se o sílu a moudrost Boží, zatím co plány, které mnoho neslibují, se uskuteční se zdarem, mají-li božské posvěcení a provádějí-li se v pokoře a s vírou. Víra Boha a poslušnost vůle Boží mají pro křesťana v duchovním boji právě takový význam, jaký měly pro Gedeona a Jozuu v jejich boji s Kananejskými. Opakovanými projevy své moci, jíž zasahoval ve prospěch Izraele, chtěl Bůh přivést Izraelské k tomu, aby v něho věřili a v každé nouzi hledali u něho s důvěrou pomoc. Bůh je i dnes neméně ochotný podporovat úsilí svého lidu a uskutečňovat velká díla malými prostředky. Celé nebe očekává, že se na ně obrátíme s prosbou, aby nám poskytlo moudrost a sílu. Bůh “mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji než my prosíme aneb rozumíme”. Efezským 3,20. PP 414.3

Když Gedeon skončil pronásledování nepřátel národa a vrátil se, musel čelit výtkám a obviněním svých vlastních krajanů. Když se na jeho výzvu vzchopili muži Izraele proti Madiánským, kmen Efraimův se nepřipojil. Efraimští pokládali úsilí Gedeonovo za nebezpečný podnik. Nepřidali se ke svým bratřím a vymlouvali se na to, že jim Gedeon neposlal zvláštní výzvu. Když se jim však donesla zpráva o vítězství Izraele, jala Efraimské závist, protože se na něm nepodíleli. Po srážce Madiánských se mužové efraimští na Gedeonův rozkaz zmocnili přechodů přes řeku Jordán a tak zabránili úniku prchajících. Tak přišlo o život velmi mnoho nepřátel, mezi nimi dvě knížata, Goréb a Zéb. Tím se tedy mužové efraimští zapojili do války a přispěli ke konečnému vítězství. Přesto však na Gedeona nevražili a hněvali se na něho, protože měli za to, že Gedeon jednal o své újmě. Nepoznávali ve vítězství Izraele ruku Boží, neoceňovali sílu Boží a neviděli, že vysvobození Izraele je projevem milosrdenství Božího. A tím dokázali, že jsou nehodní toho, aby si je Bůh vybral za svůj zvláštní nástroj. PP 414.4

Když se vrátili s vítěznou kořistí, osopili se s hněvem na Gedeona: “Co jsi nám to učinil, že jsi nepovolal nás, když jsi táhl k boji proti Madiánským?” PP 415.1

“Zdaž jsem co takového provedl jako vy?” odvětil Gedeon. “Zdaliž není lepší paběrování Efraimovo, než vinobraní Abiezerovo? V ruce vaše dal Bůh knížata madiánská Goréba a Zéba, a co jsem já mohl takového učinit, jako vy?” Soudců 8,1-3. PP 415.2

Pocit žárlivosti mohl snadno vést k rozdmýchání hádky, která by mohla skončit svárem a krveprolitím. Gedeonova skromná odpověď však utišila hněv Efraimských, kteří se pak v míru vrátili do svých domovů. Gedeon byl pevný a nesmlouvavý, pokud šlo o zásadu, v boji pak “muž udatný” a navíc projevil takovou zdvořilost, s jakou se lze jen zřídka potkat. PP 415.3

Z vděčnosti za své osvobození od Madiánských nabídli Izraelští Gedeonovi, aby se stal jejich králem a jeho potomci pak jeho následníky na trůně. Tento návrh byl přímým porušením zásad vlády Boží. Králem Izraele byl Bůh; dosazení člověka na trůn by znamenalo popření Božího vládce. To si Gedeon uvědomoval. Jeho odpověď svědčí o tom, jak čestné a ušlechtilé byly jeho pohnutky. “Nebuduť já panovati nad vámi,” prohlásil, “aniž panovati bude nad vámi syn můj. Hospodin panovati bude nad vámi.” Soudců 8,23. PP 415.4

Gedeon se však dopustil jiné chyby, která přivedla jeho rodinu a celý Izrael do neštěstí. Období klidu, které přichází po velkém boji, skrývá v sobě často větší nebezpečí než doba válečná. Takovému nebezpečí byl nyní Gedeon vystaven. Až dosud se Gedeon spokojoval prováděním příkazů, které dostal od Boha. Nyní však místo aby čekal na božský pokyn, začal jednat o vlastní újmě. Když vojsko Hospodinovo dosáhne vítězství, znásobí satan své úsilí, aby zničil dílo Boží. A tak zasel v mysl Gedeonovu takové myšlenky a záměry, které měly svést lid izraelský na scestí. PP 415.5

Protože mu bylo nařízeno, aby obětoval na skále, kde se mu zjevil anděl, Gedeon z toho usoudil, že tím byl povolán ke kněžskému úřadu. Rozhodl se, aniž vyčkal božského souhlasu, že vyhledá vhodné místo a zavede způsob bohoslužby, podobný bohoslužbě ve stánku úmluvy. Lid mu byl příznivě nakloněn, a tak mu nebylo zatěžko svůj plán uskutečnit. Na jeho žádost odevzdal mu lid všechny zlaté náušnice Madiánských jako jeho podíl na kořisti. Lid také sebral množství dalších drahocenných věcí, mezi nimi také bohatě zdobená roucha knížat madiánských. Ze sebraného materiálu zhotovil Gedeon efod a náprsník, jaké nosí velekněz. Tento čin svedl pak Gedeona a jeho rodinu i celý Izrael na scestí. Neoprávněná bohoslužba způsobila, že mnozí začali zapomínat na Hospodina a začali sloužit modlám. Po smrti Gedeonově odpadlo velmi mnoho lidí, mezi nimi i jeho vlastní rodina. A tak lid odvedl od Boha týž, který je kdysi z modlářství vytrhl. PP 416.1

Jen nemnozí si správně uvědomují, jak dalekosáhlý je vliv jejich slov a skutků. Jak často mají chyby a omyly rodičů nejzhoubnější účinky na jejich děti a děti jejich dětí, i když původci chyb již dávno leží v hrobě. Každý má nějaký vliv na druhé a za následky tohoto vlivu se bude zodpovídat. Slova a skutky se vyznačují sdělností a náš život na zemi se v nich bude zračit ještě dlouho po naší smrti. Vliv, který mají naše slova a skutky, se zajisté opět projeví na nás, buď blahodárně nebo zhoubně. Pomyšlení na to nás vede k poznání, že život je strašně vážná věc, a mělo by nás přimět k tomu, abychom se pokornou modlitbou obraceli k Bohu s prosbou, aby nás řídil svou moudrostí. PP 416.2

I ti, kdož zaujímají nejvyšší postavení, mohou svádět na scestí. I nejmoudřejší se může mýlit a nejsilnější může klopýtnout. Je třeba, aby naši stezku stále osvětlovalo světlo shůry. Naše jediná jistota spočívá v tom, svěřit naši cestu bezvýhradně tomu, který pravil: “Následuj mne.” PP 416.3

Po smrti Gedeonově “nerozpomenuli se synové Izraelští na Hospodina Boha svého, kterýž je vytrhl z ruky všech nepřátel jejich vůkol, a neučinili milosrdenství s domem Jerobále Gedeona, jako on všecko dobré učinil Izraelovi”. Soudců 8,34.35. Zapomněli, co všechno pro ně učinil Gedeon, jejich soudce a vysvoboditel, a za co všechno mu vděčí, a přijali za svého krále Gedeonova nemanželského syna Abimelecha, který ve snaze upevnit svou moc usmrtil až na jedno všechny zákonné děti Gedeonovy. Jestliže člověk potlačí v sobě bázeň Boží, pošlape zakrátko i čest a poctivost. Uznání milosrdenství Páně vede k uznání těch, kdož — jako Gedeon — slouží jako nástroj, který přináší požehnání národu Božímu. Kruté jednání Izraele s rodinou Gedeonovou se dalo čekat od lidu, který projevil tak velký nevděk k Bohu. PP 416.4

Po smrti Abímelechově vládli soudci, kteří se báli Boha a kteří po určitou dobu dokázali čelit šíření modlářství. Netrvalo však dlouho a lid se vrátil ke zvykům pohanských národů, které sídlily vůkol. Mezi příslušníky severních kmenů bylo mnoho ctitelů bohů syrských a sidonských. Na jihozápadě to byly modly filištínských, na východě pak modly Moábských a Ammonských, které odvrátily srdce Izraelských od Boha jejich otců. Trest za odpadlictví však přišel vzápětí. Ammonité si podmanili východní kmeny, překročili Jordán a vtrhli na území Judovo a Efraimovo. Na západě podnikali nájezdy ze svých nížin u moře Filištínští a pálili a drancovali zemi široko daleko. Zdálo se, že Izrael je opět vydán v moc nelítostných nepřátel. PP 417.1

Znovu hledal lid pomoc u Boha, kterého zradil a tak ho urazil. “Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu, řkouce: Zhřešiliť jsem tobě, tak že jsme opustili tě Boha svého, a sloužili jsme Bálům.” Soudců 10,10. Trápení však není totéž co opravdové pokání. Lidé se soužili, protože svým hříchem si přivodili utrpení, ne však proto, že zneuctili Boha přestoupením jeho svatého zákona. Opravdové pokání je víc než lítost ze spáchaného hříchu. Je rozhodným odvrácením od zlého. PP 417.2

Hospodin jim odpověděl skrze jednoho ze svých proroků: “Zdaliž jsem od Egyptských a od Amorejských a od Ammonitských a Filištínských, tolikéž od Sidonských, a Amalechitských, i od Maonitských, vás ssužujících, když jste volali ke mně, nevysvobodil vás z ruky jejich? A vy opustili jste mne a sloužili jste bohům cizím, protož nevysvobodím vás více. Jděte a volejte k bohům, kteréž jste sobě zvolili; oni nechť vás vysvobodí v čas ssoužení vašeho.” Soudců 10,11-14. PP 417.3

Tato vážná a strašná slova zavádějí mysl do budoucna a připomínají jinou scénu — velký den posledního soudu — kdy ti, kdož odmítali milosrdenství Boží a pohrdali milostí Boží, budou stát tváří v tvář Boží spravedlnosti. Před tímto soudem budou muset skládat účty ti, kdož své nadání, které jim svěřil Bůh, svůj čas, prostředky i rozum věnovali službě bohům tohoto světa. Zradili svého věrného a milujícího přítele, aby užívali světských výhod a radostí. Byly někdy chvíle, kdy se chtěli uchýlit k Bohu, ale svět plně zaujal jejich zájem svými pošetilostmi a klamy. Nestoudné zábavy, honosné oděvy a ukájení požitků je zatvrdily a otupily jejich svědomí, takže hlas pravdy k nim nedolehl. Pohrdali povinností. Nevážili si věcí, které mají věčnou cenu, až konečně přestali vůbec pociťovat touhu přinášet oběť tomu, který člověku tolik dal a dává. V čas žní však budou sklízet to, co zaseli. PP 417.4

Moudrost Páně praví: “Volala jsem, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval; anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili... Když přijde jako hrozné zpuštění to, čeho se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení, tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším. Ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne, proto že nenáviděli umění, a bázně Hospodinovy nevyvolili, aniž povolili radě mé, ale pohrdali všelikým domlouváním mým. Protož jísti budou ovoce skutků svých, a radami svými nasyceni budou.” “ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí.” Přísloví 1,24.25.27.31.33. PP 418.1

Pak se Izraelští pokořili před Hospodinem. “Vyvrhše bohy cizí z prostředku svého, sloužili Hospodinu.” A laskavé srdce Hospodinovo se obměkčilo — “a zželelo se duši jeho nad trápením Izraele” (Soudců 10,16). Ó, jak shovívavá je milost našeho Boha! Když národ Boží odvrhl hříchy, které Boha odpuzovaly, vyslyšel jeho modlitby a zasáhl hned v jeho prospěch. PP 418.2

Dal Izraelským vysvoboditele v osobě Jefteho, pocházejícího z Galád, který vyhlásil Ammonitským válku a zcela zničil jejich moc. Osmnáct let trpěl tedy Izrael útlakem svých nepřátel. Brzy však znovu zapomněl, čemu ho naučilo utrpení. PP 418.3

Když se národ Boží navrátil opět ke svým nepravostem, dopustil Hospodin, aby jej utlačil jeho nejmocnější nepřítel — Filištínští. Po mnoho let trpěli neustálými nájezdy tohoto krutého, bojovného národa a na čas jím byli úplně ujařmeni. Smísili se s těmito modloslužebníky, účastnili se jejich zábav a bohoslužeb, takže se nakonec zdálo, že mají s nimi společné zájmy a že jsou téhož smýšlení. Pak se z těchto domnělých přátel Izraelských stali jejich největší nepřátelé, kteří se je snažili všemi způsoby zahubit. PP 418.4

Také křesťané, stejně jako Izraelští, často podléhají vlivu světa a přizpůsobují se jeho zásadám a mravům, aby získali přátelství bezbožníků. Nakonec však zjistí, že tito domnělí přátelé jsou jejich nejnebezpečnějšími nepřáteli. Bible jasně říká, že nemůže být shody mezi národem Božím a světem. “Nedivteť se, bratří moji, jestliže vás svět nenávidí.” 1. Janův 3,13. Náš Spasitel praví: “Víte, žeť mne prvé než vás v nenávisti měl.” Jan 15,18. Satan nastrkuje bezbožníky, aby pod rouškou předstíraného přátelství sváděli lid Boží ke hříchu, aby jej pak mohl odtrhnout od Boha. A když se pak přestanou bránit, obrací své prostředníky proti nim a snaží se je zahubit. PP 418.5