Touha věků

Ježíš a sobotní odpočinek

Když se Židé odvrátili od Boha a přestali si vírou přivlastňovat Kristovu spravedlnost, ztratila pro ně sobota svůj význam. Satan se chtěl vyvýšit a odvrátit lidi od Krista. Snažil se překroutit smysl soboty, protože byla znamením Kristovy moci. Židovští představitelé satanovi pomohli, zatížili Boží den odpočinku břemenem svých nařízení. V Kristově době bylo zachovávání soboty tak převrácené, že svědčilo spíš o lidském sobectví a svévoli než o Boží lásce. Rabíni představovali Boha jako zákonodárce, jehož nařízení lidé nejsou schopni dodržovat. Vzbuzovali v lidu představu, že Bůh je tyran, a utvrzovali ho v tom, že zachovávání soboty podle Božích požadavků vyžaduje tvrdost a krutost. Kristovým posláním bylo tyto falešné představy vyvrátit. Rabíni jej nemilosrdně a nenávistně pronásledovali. On se však ani v nejmenším nepodřídil jejich požadavkům a dodržoval sobotu podle Božího zákona. TV 177.4

Jednou v sobotu se Ježíš vracel se svými učedníky z pobožnosti. Šli přes pole s dozrávajícím obilím. Ježíš se věnoval svému dílu do pozdních hodin, a když procházeli obilím, začali učedníci trhat klasy a jíst zrní, které z nich v dlaních vymnuli. V kterýkoli jiný den by si toho byl nikdo ani nevšiml, protože každý, kdo procházel polem, sadem nebo vinicí, si mohl utrhnout a sníst, co chtěl (viz 5. Mojžíšova 23,25.26). V sobotu to však bylo pokládáno za znesvěcení dne odpočinku. Trhání klasů se považovalo za sklizeň a vymnutí zrn v dlani za mlácení. Podle rabínů se tedy jednalo o dvojí přestoupení. TV 178.1

Farizejští zvědové si hned stěžovali Ježíši: “Hle, tvoji učedníci dělají, co se nesmí dělat v sobotu!” Matouš 12,2. TV 178.2

Když Ježíše obvinili z porušování soboty u Bethesdy, obhajoval se tím, že je Božím Synem a jedná v souladu s vůlí svého Otce. Tentokrát farizeové napadli jeho učedníky. Ježíš je odkázal ke Starému zákonu a připomněl jim několik skutků, které Boží služebníci také vykonali v sobotu. TV 178.3

Židovští učitelé byli pyšní na svoji znalost Písma, ale Spasitel jim svou odpovědí vytkl jeho neznalost. Řekl: “Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on i ti, kdo byli s ním? Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je… A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží.” “Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.” “A nečetli jste v Zákoně, že kněží službou v chrámě porušují sobotu, a přesto jsou bez viny? Pravím vám, že zde je víc než chrám.” “Syn člověka je pánem i nad sobotou.” Lukáš 6,3.4; Marek 2,27; Matouš 12,5.6; Marek 2,28. TV 178.4

Pokud bylo správné, že David zahnal svůj hlad tím, že jedl chléb určený pro svatou službu, pak bylo v pořádku i to, že si učedníci ve svatý sobotní den utrhli obilné klasy, aby se nasytili. Kněží vykonávali v sobotu v chrámu mnohem víc práce než v jiné dny. Kdyby byli totéž dělali ve světském zaměstnání, byl by to hřích; oni však svou prací sloužili Bohu. Vykonávali obřady, které ukazovaly na Kristovu vykupitelskou moc, a jejich činnost byla v souladu s cílem soboty. Nyní však přišel sám Kristus. Učedníci se jako jeho spolupracovníci zapojili do Boží služby a vše, co bylo třeba vykonat v zájmu Božího díla, se mohlo konat i v sobotu. TV 178.5

Kristus chtěl poučit své učedníky i své nepřátele o tom, že služba Bohu je vždy na prvním místě. Cílem Božího díla ve světě je vykoupení člověka a vše, co se v zájmu tohoto díla musí udělat v sobotu, je v souladu s přikázáním o sobotě. Své vysvětlení Ježíš ukončil tím, že se prohlásil svrchovaným “pánem nad sobotou” — pánem nad všemi spornými otázkami a nad celým zákonem. Věčný soudce zprostil učedníky viny. Odvolal se právě na ta ustanovení, z jejichž přestupování byli obviněni. TV 178.6

Ježíš nejenže vytkl svým nepřátelům neznalost Písma, ale prohlásil, že ve své slepotě nepochopili smysl soboty. Řekl: “Kdybyste věděli, co znamená ‘milosrdenství chci, a ne oběť’, neodsuzovali byste nevinné.” Matouš 12,7. Množství bezduchých obřadů nemohlo nahradit opravdovost a lásku, které provázejí pravou víru v Boha. TV 179.1

Ježíš znovu zopakoval, že oběti samy o sobě nemají žádný význam. Jsou jen prostředkem, nikoli cílem. Jejich posláním je nasměrovat člověka ke Spasiteli, a uvádět jej do souladu s Bohem. Bůh oceňuje službu lásky. Obřady, ve kterých láska chybí, jej urážejí. Tak je tomu i se sobotou. Jejím cílem bylo přivádět člověka do společenství s Bohem. Když však lidskou mysl pohltily únavné obřady, smysl soboty byl převrácen. Pouhé vnější zachovávání dne odpočinku bylo výsměchem Božímu přikázání. TV 179.2