Český ekumenický překlad

Lukáš 6

1 Jednou v sobotu procházeli obilím a jeho učedníci trhali klasy, mnuli z nich rukama zrní a jedli.

2 Někteří z farizeů řekli: “Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?”

3 Ježíš jim odpověděl: “Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on a ti, kdo byli s ním?

4 Jak vešel do domu Božího a vzal posvátné chleby, jedl je a dal i těm, kteří ho provázeli? A to byly chleby, které nesmí jíst nikdo, jen kněží.”

5 A řekl jim: “Syn člověka je pánem nad sobotou.”

6 V jinou sobotu vešel do synagógy a učil. Byl tam člověk, jehož pravá ruka byla odumřelá.

7 Zákoníci a farizeové si na Ježíše dávali pozor, uzdravuje-li v sobotu, aby měli proč ho obžalovat.

8 On však znal jejich myšlenky. Řekl tomu muži s odumřelou rukou: “Vstaň a postav se doprostřed.” On se zvedl a postavil se tam.

9 Ježíš jim řekl: “Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?”

10 Rozhlédl se po nich a řekl tomu člověku: “Zvedni tu ruku!” On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá.

11 Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.

12 V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu.

13 Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly:

14 Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje,

15 Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta,

16 Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.

17 Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského i sidonského;

18 ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy.

19 A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.

20 Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: “Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.

21 Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.

22 Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka.

23 Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky.

24 ALe běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo.

25 Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat.

26 Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům.

27 Ale vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.

28 Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují.

29 Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili!

30 Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět.

31 Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.

32 Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují.

33 Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.

34 Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.

35 Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.

36 Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.

37 Nesuďte a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte a bude vám odpuštěno.

38 Dávejte a bude vám dáno; dobrá míra, natlačená, natřesená, vrchovatá vám bude dána do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.”

39 Řekl jim také podobenství: “Může vést slepý slepého? Nepadnou oba do jámy?

40 Žák není nad učitele. Je-li zcela vyučen, bude jako jeho učitel.

41 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?

42 Jak můžeš říci svému bratru: ‘Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku’, a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.

43 Dobrý strom nedává špatné ovoce a špatný strom nedává dobré ovoce.

44 Každý strom se pozná po svém ovoci. Vždyť z trní nesklízejí fíky a z hloží hrozny.

45 Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká.

46 Proč mne oslovujete ‘Pane, Pane’, a nečiníte, co říkám?

47 Víte, komu se podobá ten, kdo slyší tato má slova a plní je?

48 Je jako člověk, který stavěl dům: kopal, hloubil, až položil základy na skálu. Když přišla povodeň, přivalil se proud na ten dům, ale nemohl jím pohnout, protože byl dobře postaven.

49 Kdo však uslyšel má slova a nejednal podle nich, je jako člověk, který vystavěl dům na zemi bez základů. Když se na něj proud přivalil, hned se zřítil; a zkáza toho domu byla veliká.”