Touha věků

Uzdravení člověka s odumřelou rukou

Jindy přišel Ježíš v sobotu do synagogy a viděl tam člověka s odumřelou rukou. Farizeové ho sledovali, byli zvědaví, co udělá. Spasitel dobře věděl, že když uzdraví nemocného v sobotu, budou jej pokládat za přestupníka zákona. Ani tentokrát však nezaváhal a rozhodl se zbořit přehradu požadavků a tradic, která bránila správnému zachovávání soboty. Ježíš vyzval postiženého, aby k němu přistoupil a zeptal se: “Je dovoleno v sobotu jednat dobře, či zle, život zachránit, či utratit?” Nevykonat dobrý skutek, když se k němu naskytla příležitost, totiž podle židovské tradice znamenalo spáchat zlo, nezachránit život znamenalo zabít. Ježíš použil proti rabínům jejich vlastní učení. “Ale oni mlčeli. Tu se po nich rozhlédl s hněvem, zarmoucen tvrdostí jejich srdce, a řekl tomu člověku: ‘Zvedni ruku!’ Zvedl ji, a jeho ruka byla zase zdravá.” Marek 3,4.5. TV 179.3

Když se Ježíše ptali: “Je dovoleno v sobotu uzdravovat?” odpověděl: “Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře.” Matouš 12,10-12. TV 179.4

Zvědové se neodvážili Ježíši odpovědět v přítomnosti tolika lidí. Báli se, aby se nedostali do těžkostí. Věděli, že Ježíš mluví pravdu. Raději by nechali člověka trpět, než by porušili své zvyky. Zvíře by však zachránili, protože jinak by jeho majitel utrpěl škodu. Měli větší péči o němou tvář než o člověka stvořeného k Božímu obrazu. Tak se projevuje každé falešné náboženství. Začíná jako lidská touha vyvýšit se nad Boha, a potom člověka ponižuje hůře než zvíře. Každé náboženství, jež bojuje proti Boží svrchovanosti, připravuje člověka o slávu, kterou měl při stvoření a kterou mu chce Kristus vrátit. Falešná náboženství vedou své stoupence k tomu, že přehlížejí potřeby, utrpení a práva lidí kolem sebe. Evangelium staví člověka velmi vysoko, stále má na paměti, že byl vykoupen Kristovou krví, a proto učí citlivému přístupu ke všem potřebným a trpícím. Pán Bůh řekl: “Způsobím, že člověk bude vzácnější než ryzí zlato, člověk bude nad zlato z Ofíru.” Izajáš 13,12. TV 179.5

Když se Ježíš zeptal farizeů, zda je správné konat v sobotu dobré skutky, nebo zlé, zachránit život, nebo jej zmařit, nastavil tím zrcadlo jejich bezbožným úmyslům. S nenávistí v srdci usilovali o jeho smrt, zatímco on zachraňoval život a přinášel radost celým zástupům. Bylo lepší v sobotu zabít, jak měli v plánu, nebo uzdravit nemocného, jako to udělal on? Bylo správnější uvažovat v svatý Boží den o vraždě, nebo mít v srdci lásku ke všem lidem a projevovat ji skutky milosrdenství? TV 180.1

Uzdravením odumřelé ruky Ježíš zavrhl židovskou tradici, přitom však nijak nenarušil čtvrté přikázání Božího zákona. Prohlásil: “Je dovoleno v sobotu činit dobře.” Matouš 12,12. Zrušením nesmyslných židovských předpisů Ježíš sobotu vyvýšil. Jeho žalobci svatý Boží den naopak znesvěcovali. TV 180.2