Touha věků

29. kapitola — Sobota

Sobota byla posvěcena při stvoření. Byla ustanovena pro člověka již v době, kdy “jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol”. Jób 38,7. Na světě vládl pokoj, protože země žila v souladu s nebem. “Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré” (1. Mojžíšova 1,31) a s radostí z dokončeného díla odpočinul. TV 176.1

Hospodin v sobotu odpočinul, a proto “sedmý den požehnal a posvětil” — oddělil jej pro svaté účely (1. Mojžíšova 2,3). Dal ho Adamovi jako den odpočinku. Tento den byl památkou stvořitelského díla, a tedy i znamením Boží moci a lásky. Písmo říká: “On zajistil památku svým divům.”(Žalm 111,4) “Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle.” Římanům 1,20. TV 176.2

Všechno bylo stvořeno skrze Božího Syna. “Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha… Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.” Jan 1,1-3. Sobota, která je památkou stvořitelského díla, je i znamením Kristovy lásky a moci. TV 176.3

Sobota nám připomíná přírodu a uvádí nás do společenství se Stvořitelem. V ptačím zpěvu, v šumění stromů a hudbě mořských vln můžeme slyšet hlas, který kdysi v klidu ráje rozmlouval s Adamem. Když pozorujeme projevy Boží moci v přírodě, můžeme v ní nalézt útěchu. Slovo, které kdysi stvořilo svět, dává i dnes člověku život. “Bůh, který řekl ‘ze tmy ať zazáří světlo’, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.” 2. Korintským 4,6. TV 176.4

Tato myšlenka dala podnět ke vzniku písně: TV 176.5

“Hospodine, svými skutky
působíš mi radost,
plesám nad činy tvých rukou:
Tvoje činy, Hospodine,
jsou tak velkolepé,
tvoje záměry jsou přehluboké!” Žalm 92,5.6. TV 176.6

Duch svatý prostřednictvím proroka Izajáše prohlásil: “Ke komu připodobníte Boha? Jakou podobu mu přisoudíte? … Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli? Neoznámili vám to už na počátku? Což nechápete, kdo položil základy zemi? Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, ten, který nebesa jako závoj roztahuje a napíná je jako stan k obývání… ‘Ke komu mě chcete připodobnit, aby mi byl roven?’ praví Svatý. ‘K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?’ Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna. Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: ‘Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo’? Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený… On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.” “Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.” “Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není.” Izajáš 40,18-29; Izajáš 41,10; Izajáš 45,22. Toto poselství je zaznamenané v přírodě a sobota je má stále připomínat. Když Hospodin přikazoval Izraelcům, aby světili jeho soboty, řekl: “Svěťte mé dny odpočinku a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.” Ezechiel 20,20. TV 176.7

Sobota byla součástí zákona vyhlášeného na Sínaji. Jako den odpočinku však byla označena už mnohem dříve. Izraelci o ní věděli dávno předtím, než se k Sínaji dostali. Již cestou k této hoře ji totiž zachovávali. Když ji někteří znesvěcovali, Hospodin je napomínal: “Jak dlouho se budete zpěčovat a nebudete dbát mých příkazů a řádů?” 2. Mojžíšova 16,28. TV 177.1

Sobota nebyla určena jen pro Izrael, ale pro celý svět. Člověk s ní byl seznámen již v ráji a stejně jako ostatní přikázání Desatera platí až navěky. Čtvrté přikázání je součástí zákona, o němž Kristus řekl: “Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona.” Matouš 5,18. Pokud bude existovat nebe a země, bude sobota stálým znamením Stvořitelovy moci. A až na zemi opět rozkvete ráj, budou všichni pod sluncem ctít svatý den Božího odpočinku. “V každý den odpočinku” se všichni obyvatelé oslavené nové země přijdou “sklonit přede mnou, praví Hospodin”. Izajáš 66,23. TV 177.2

Žádné jiné ustanovení, které bylo Židům svěřeno, je neodlišovalo od ostatních národů tolik jako svěcení soboty. Bůh si přál, aby zachovávání soboty bylo znamením toho, že jsou jeho lidem, že se odvrátili od modloslužby a jsou spojeni s ním. Pokud však lidé chtějí zachovávat svatou sobotu, musí být sami svatí. Prostřednictvím víry musí mít účast na Kristově spravedlnosti. Když Bůh Izraelcům přikázal: “Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý,” řekl jim také: “Buďte mými muži svatými.” 2. Mojžíšova 20,8; 2. Mojžíšova 22, 30. Jen tak mohla sobota označovat Izrael jako lid, který slouží pravému Bohu. TV 177.3