Velký Spor Věku

Vyobcování s církve.

Toto byl hrozný úpadek pro obnovu. Po staletí, výrok vyobcování Římem, naháněl hrůzu mocným panovníkům, a uvrhoval mocné říše v bídu a zkázu. Na ty, kdož byli klatbou postiženi, bylo pohlíženo se strachem a hrůzou; byli vyloučeni ze styku se svými spoluobčany, jednáno s nimi jak s vyvrheli, byli štváni až do vyhubení. Luther viděl bouři, jež se nad ním snášela, ale stál pevně, důvěřuje, že Kristus bude jeho oporou a štítem. S věrou a odvahou mučedníka napsal: “Co se má státi nevím, a ani se nestarám o to. . . . Nechť rána dopadne kamkoliv, jsem prost strachu. Vždyť ani list nespadne bez vůle Otce našeho. Oč více bude se starati o nás? Jest nadno zemříti za Slovo, když SLOVO, jež tělem učiněno jest, samo podstoupilo smrt. Zemřeme-li s Ním, budeme s Ním žiti, a podstoupivše to, co ON podstoupil před námi, budeme tam, kde ON jest, přebývati s Ním na věky.¹ VS 105.3

Když Luther četl papežský výnos, pravil: “Zamítám jej, a potírám, jakožto bezbožný a nepravý. ... Sám Kristus jest v něm odsuzován. . . . Raduji se, že mohu snášeti takové útrapy pro dobro Božího díla. Již nyní pociťuji větší svobodu ve svém srdci, poněvadž konečně jsem poznal, že papež jest Antikrist, a že jeho trůn jest trůnem Satanovým.”² VS 106.1

Ale rozkaz Říma neminul se účinkem. Žalář, mučidla a meč, byly zbraně k vynucení poslušnosti. Slabí a pověrčiví třásli se před rozkazem papežským, a zatím, co všeobecná náklonnost byla při Lutherovi, mnozí cítili, že život jest příliš velikou sázkou pro podnikání obnovy. Vše zdálo se nasvědčovati tomu, že dílo šiřitele obnovy záhy skončí. VS 106.2

Ale teprve až po hrozném vnitřním zápase, rozhodl se Luther na konečné odluce od církve. Asi v té době napsal: “Cítím den ode dne více, jak jest nesnadno zbaviti se předsudků vštípených v dětství. Oh, jaká muka mi to působilo, ač jsem měl Písmo na své straně, ospravedlniti se sám před sebou, že odvažuji se postaviti samojediný oproti papeži, a považovati jej za Antikrista! V jakém zmatku se ocitlo mé srdce! Kolikrát kladl jsem sám sobě trpkou otázku, jež tak často zněla ze rtů papeženců: “Jsi pouze ty moudrý? Mohou se všichni ostatní mýliti? A co bude, jestliže konec konců ty sám se mýlíš, a zaplétáš do svého bludu tolik duší, jež potom budou věčně zatraceny?” Tak jsem bojoval se sebou samým a se Satanem, až Kristus, svým neomylným slovem, opevnil mé srdce proti těmto pochybnostem.”³ VS 106.3

Papež hrozil Lutherovi vyobcováním, jestliže neodvolá, a hrozba, ta se nyní splnila. Přišel nový papežský výnos, pro-hlašující konečnou odluku Lutherovu od římské církve, ozna-čující jej za nebem prokletého, a zahrnující do téže klatby všechny ty, kdož se přidrží jeho učení. Veliký zápas byl zahájen. VS 106.4

Protivenství jest údělem všech, kterým Bůh ukládá zjevovati pravdy, hodící se pro jejich dobu. V době Lutherově byla jedna časová pravda, — pravda v oné době obzvláště důležitá; pro dnešní církev jest také jedna časová, přítomná pravda. Ten, jenž vše koná dle Své rady a vůle, uvádí lid do různých okolností, a ukládá jim povinnosti, vhodné pro dobu, ve které žijí, i pro okolnosti, ve kterých se nacházejí. Ale většina lidí dnes netouží po pravdě o nic více než po ní toužili papeženci, kteří potírali Luthera. Jeví se tatáž náklonnost přijímati spíše nauky a pověsti lidské, než slovo Boží, jako v dobách minulých. Ti, kdož hlásají pravdu pro současnou dobu, nemohou očekávati, že budou příznivěji přijati než dřívější buditelé. Veliký zápas mezi pravdou a bludem, mezi Kristem a Satanem, bude prudčí ku konci dějin tohoto světa. VS 107.1

Ježíš řekl ke svým učedlníkům: “Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí. Pamatujte na tu řeč, kterouž jsem já mluvil vám: Neníť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vámť se protiviti budou ; poněvadž řeči mé šetřili, i vaší šetřiti budou.”¹ A jindy Pán náš prohlásil zřejmě: “Běda vám, když by dobře o vás mluvili všickni lidé; nebo tak činívali falešným prorokům otcové jejich.”² VS 107.2

Duch světa není ve větším souladu s duchem Kristovým dnes, než jak byl v dřívějších dobách, a ti, kteří hlásají čisté slovo Boží, nebudou přijati příznivěji než jejich předchůdci. Způsob odporu proti pravdě může se změniti, nepřátelství může býti méně otevřené, poněvadž jest zchytralejší, ale týž odpor trvá dále, a bude se projevovati až do konce času. VS 107.3