Velký Spor Věku

Kapitola 8—Luther před sněmem.

Nový císař Karel V., nastoupil na trůn německý, a vyslanci Říma spěchali k němu s přáním a snažili se ho pohnouti, aby svou mocí zakročil proti náboženské obnově. Naproti tomu kur-fiřt Saský, jemuž Karel do značné míry vděčil za svou korunu, radil mu, aby nic nepodnikal proti Lutherovi, dokud mu nedopřeje slyšení před soudem učených, pobožných a nestran-ných soudců.¹ VS 109.1

Pozornost všech stran byla tou dobou upoutána ke sněmu německých států, který se sešel ve Wormsu brzy po té době, kdy Karel dosedl na trůn. Tento národní sněm měl projednati důležité politické otázky a zájmy státu; knížata němečtí měli se poprvé sejiti se svým mladým panovníkem v poradném shromáždění. VS 109.2

Ze všech částí říše přišli hodnostáři církevní a státní. Světská šlechta, urozená, mocná a žárlivě střežící svá dědičná práva, církevní knížata, zářící vědomím povýšenosti své důstojnosti a moci, rytíři dvora se svým ozbrojeným komonstvem, vyslanci z cizích a vzdálených zemí — všichni se shromažďovali ve Wormsu. Ale v ohromném shromáždění největší zájem vzbuzoval případ saského obnovitele církve — Luthera. VS 109.3

Karel již dříve nařídil kurfiřtovi, aby přivedl Luthera před sněm, zaručiv se mu ochranou a slibiv volnou rozmluvu o sporných otázkách s povolanými osobami. Luther dychtil po tom, aby mohl předstoupiti před sněm. Aleander, papežský vyslanec, jemuž případ byl svěřen, viděl, že výsledek bude zdr- cující pro papežskou stranu. Proto co nejdůrazněji ohražoval se u Karla proti Lutherovu příchodu do Wormsu. VS 109.4

V té době byl uveřejněn papežský výnos, ohlašující Lutherovo vyobcování z církve; toto ve spojení s námitkami vyslanco-vými pohnulo císaře k ústupu. Napsal kurfiřtovi, jestliže Luther neodvolá, pak musí zůstati ve Wittenberku. VS 110.1

Nejsa spokojen s tímto vítězstvím, pracoval Aleander vší silou i lstí k tomu, aby vymohl odsouzení Lutherovo. Karel, přemožen jsa na konec vyslancovým naléháním, požádal tohoto, aby předložil případ ten sněmu. VS 110.2