Velký Spor Věku

Kurfiřt Bedřich Lutherovým přítelem.

Kurfiřt až do té chvíle málo věděl o obnoveném učení, ale byl hluboce dojat ryzostí, sílou a jasností Lulherových slov. Rozhodl se, že bude Lutherovým ochráncem, pokud se mu nedokáže blud. V odpověd na vyslancovu žádost napsal : “Můžete býti spokojen tím, že se doktor Luther dostavil k vám do Augsburgu. Neočekávali jsme, že budete žádati, aby odvolal, aniž byste mu dokázali jeho bludy. Nikdo z učených mužů v našem knížectví mi nezdělil, že učení Martinovo jest bezbožné, protikřesťanské aneb kacířské. Kníže též odepřel posiati Luthera do Říma aneb jej vyhnati ze svého státu.”¹ VS 104.1

Kurfiřt viděl, že Luther se neobyčejně osvědčil jako kolejní profesor. Pouze rok uplynul od té chvíle, co Luther přibil své články na kostele zámeckém, ale již bylo lze znamenati velký úbytek poutníků, kteří navštěvovali chrám o svátku ‘Všech svatých’. Řím byl připraven o ctitele i o dary, ale místo toho přicházeli do Wittenberku mnozí jiní, ne aby tam uctívali ostatky, ale aby se tam učili vědě. Spisy Lutherovy roznítily všude nový zájem o Písmo svaté, a nejen ze všech částí Německa, ale i z jiných zemí hrnuli se lidé na kolej. Jinoši, spatřivše poprvé Wittenberk, “pozvedali ruce k nebi a velebili Boha, že nechal zářiti světlo pravdy z tohoto města, jako za starých časů ze Sionu, a že odtud se světlo šíří i do nej vzdálenějších zemí.” ² VS 104.2