Velký Spor Věku

Útělk z Augsburgu.

Ačkoliv si Luther opatřil ochranný list, římští ale činili ná-strahy, jak by jej jali a uvěznili. Přátelé naléhali, že jest zbytečno, aby tam déle prodléval, a že se má tudíž vrátiti bez prodlení do Wittenberka, a aby tento jeho úmysl byl co nej-pečlivěji zatajen. Proto opustil Augsburg před svítáním koňmo, pouze s průvodem, jejž mu poskytl městký úřad. Potají jel temnými a tichými ulicemi města. Ostražití a ukrutní nepřátelé usilovali o jeho bezživotí. Zda unikne nástrahám mu kladeným? Byly to okamžiky úzkosti a vážné modlitby. Dospěl k malé brance ve hradbách městských. Branka se před ním otevřela a on se svým průvodem prošel bez překážky. Jakmile byli venku v bezpečí, zrychlili uprchlíci svou jízdu, a dříve než se prelát-vyslanec dozvěděl o odjezdu Lutherovu, byl tento z dosahu svých pronásledovatelů. Satan a jeho jednatelé byli poraženi. Muž, o němž myslili, že jest v jejich moci, byl ten tam, unikl jako pták z osidla ptáčníkova. VS 103.2

Po zprávě o Lutherovu útěku byl vyslanec jat údivem i zlostí. Očekával, že se mu dostane pocty za jeho moudrost a pevnost, s jakou jednal s tímto znepokojovatelem církve, ale jeho naděje byla zklamána. Svůj hněv dal na jevo v dopise saskému veliteli Bedřichovi, trpce žaluje na Luthera, a žádaje, aby jej Bedřich poslal do Říma, aneb jej vyhnal ze Saska. VS 103.3

Ku své obraně Luther požadoval, aby mu vyslanec nebo papež dokázali jeho bludy z Písma, a zavázal se co nejslav-nostněji, že odvolá své učení, když bude dokázáno, že ono odpo- ruje slovu Božímu. Luther vzdával díky Bohu, že byl uznán za hodna trpiti za tak svátou věc. VS 103.4