Velký Spor Věku

Jednota Bratrská.

Když jejich dřívější bratři, dohodnuvše se s Římem, přijali všecky jeho bludy, tu ti, kteří lnuli k prvotní víře, utvořili zvláštní církev, přijavše jméno “Jednota Bratrská.” Tímto činem uvalili na sebe nepřátelství všech vrstev. Ale jejich stálost byla neochvějná. Byvše donuceni uchýliti se do lesů a jeskyň, shromažďovali se i tam ke čtení slova Božího a k bohoslužbám. VS 87.4

Pomocí poslů vysílaných tajně do jiných zemí dovídali se, že tu a tam jsou “osamělí vyznavači pravdy, několik v tom městě a jiní v onom, pronásledováni jsouce rovněž jako oni, a že v horách alpských dosud jest starobylá církev, spočívající na základech Písma, kladoucí cdpor proti modloslužebné zkaženosti Říma.” ¹ Tyto zprávy přijímány s velikou radostí, a bylo zahájeno dopisování s Valdenskými křesťany. VS 87.5

Češi, věrní evangeliu, vyčkávali v noci svého pronásledo-vání, v nej temnějších hodinách stále obracejíce své zraky k obzoru, jako lidé očekávající jitro. “Žili v zlých dobách, ale ... měli na paměti slova Husova, opakovaná Jeronýmem, že století musí uplynouti, než se rozbřeskne den. Tato slova byla pro Tábority (Husity) tím, čím byla slova Josefova pro kmeny Izraelské v zemi otroctví: “Já umírám, ale Bůh jistě vás navštíví a vyvede vás.”¹ VS 88.1

“Závěrečné období patnáctého století bylo svědkem po-malého ale jistého vzrůstu církví Bratrských. Ač nebyli bez obtěžování, přece se těšili poměrnému klidu. Na začátku šestnáctého století počet jejich církví v Čechách a na Moravě byl okolo dvou set.”² “Tak utěšené byly zbytky těch, kteří unik-nuvše ničivému řádění ohně a meče, že se dočekali červánků onoho dne, který Hus předpověděl.”¹ VS 88.2