Velký Spor Věku

Kapitola 7—Lutherova odluka od Ríma.

První místo mezi těmi, kdož byli povoláni, aby vyvedli církev z temnoty papežství do světla čistší víry, zaujímal Martin Luther. Horlivý, nadšený a oddaný, neboje se nikoho než Boha a neuznávaje jiného zakladu náboženství kromě Písma svatého, byl Luther mužem, jakého jeho doba právě potřebovala ; skrze něho Bůh dovršil velké dílo obnovy církevní a osvícení světa. VS 89.1

Jako ostatní z prvních hlasatelů evanjelia, byl i Luther dítětem chudiny. Své dětství ztrávil v chaloupce německého venkovana. Jeho otec pracoval jako horník, a tím získával prostředky k vychování svého syna. Chtěl z něho míti právníka. Ale Bůh usoudil, aby se stal stavitelem velikého chrámu, který tak pomalu, po staletí, byl budován. Trampoty, strádání a přísná kázeň byly tou školou, v níž Nekonečná Moudrost připravovala Luthera na jeho důležité poslání životní. VS 89.2

Lutherův otec byl muž silmého a čilého ducha, pevné povahy, poctivý, rozhodný a přímý. Věrně vykonával své povinnosti, nedbaje na důsledky jakékoliv. Jeho zdravý rozum hleděl s nedůvěrou na řád mnišský. S nelibostí nesl, když Luther bez jeho svolení vstoupil do kláštera, a trvalo to dva roky, než se otec smířil se synem, ale ani potom nezměnil své smýšlení. VS 89.3