Velký Spor Věku

Boží soudy.

Soudy Boží zastihnou ty, kteří se snaží potlačiti a zničiti Jeho lid. Jeho dlouhá shovívavost s hříšníky dodává lidem odvahy k přestupkům, ale jejich trest jest neméně jistý a hrozný, byť byl i dlouho odkládán. Hroznými věcmi spravedlivě pomstí moc svého pošlapaného zákona. Přísnost odplaty, jež očekává přestupníka, lze posouditi dle toho, jak Pán se zdráhá vykonati spravedlnost. Národ, jemuž dlouho shovívá, a jejž nepotrestá, pokud nenaplní míru své nepravosti před Hospodinem, vypije na konec kalich jeho hněvu nesmísený s milosrdenstvím. VS 384.3

Až Kristus se přestane přimlouvati ve svatyni, bude vylit hněv, jímž se hrozí těm, kdož uctívají šelmu a její obraz, a při-jímají její znamení.³ Egyptské rány v oné době, kdy Bůh chtěl osvoboditi Izraele, podobaly se těmto hroznějším a rozsáhlejším ranám, jež dopadnou na svět právě před závěrečným osvobozením lidu Božího. Původce Zjevení, popisující tyto pří-šerné rány, praví: “Vyvrhli se vředové oškliví a zlí na lidech, majících znamení šelmy, a na těch, kteříž se klaněli znamení jejímu.” Moře “učiněno jest jako krev umrlého, a všeliká duše živá v moři umřela.” A “řeky a studnice vod obráceny jsou v krev.” Ač jsou tyto rány strašlivé, spravedlnosti Boží jest úplně učiněno zadost. Anjel Boží prohlašuje: “Spravedlivý jsi, Pane, .... že’s to usoudil. Poněvadž krev svatých a proroků vylévali, dal jsi jim krev píti; neb jsou toho hodni.” ¹ Odsuzujíce lid Boží k smrti, provinili se jeho krví, jako kdyby ji byli prolili sami vlastníma rukama. Podobně Kristus prohlásil, že Židé jeho doby jsou vinni krví všech svatých mužů, jež byla prolita od dnů Abelových; neboť byli posedlí týmž duchem a usilovali o totéž jako vražedníci proroků. VS 384.4

V následující ráně dána jest slunci moc, “páliti lidi ohněm. I pálili se lidé horkem velikým.” VS 385.1

Tyto rány nejsou všeobecné, jinak by byli obyvatelé země úplně vyhubeni. Ale budou to nejděsnější pohromy, jaké kdy byly známy smrtelníkům. Všechny rozsudky nad lidmi před ukončením zkoušky byly promíseny milosrdenstvím. Usmiřující krev Kristova chránila hříšníka, aby nedostal plnou míru své viny; ale při konečném soudu bude vylit hněv nesmísený s milosrdenstvím. VS 385.2

Onoho dne množství bude toužiti po ochraně Božího mi-losrdenství, kterým tak dlouho opovrhovali. “Aj, dnové přijdou, dí Panovník Hospodin, že pošlu hlad na zemi, ne hlad chleba, ani žízeň vody, ale slyšení slov Hospodinových, takže touíati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou.”² VS 385.3