Velký Spor Věku

Nebezpečí lidu Božího.

Až nařízeni, vydané různými vládci křesťanskými proti plnitelům přikázání, odejme jim ochranu vládní a vydá je na pospas těm, kdož usilují o jejich zkázu, tehdy budou lidé Boží utíkati z měst a vesnic a sdružovati se, skrývajíce se v nej-opuštěnějších a nej osamělejších místech. Mnozí najdou útulek v horských pevnostech. Jako křesťané v údolích Piemontských promění výšiny zemské ve své svatyně a budou děkovati Bohu za “hrady na skalách”.² Ale budou mnozí, ve všech vrstvách, urození i prostí, bohatí i chudí, černí i bílí kterých uvrhnou do nej nespravedlivějšího a nej ukrutnějšího otroctví. Miláčkové Boží budou prožívati trudné dny, spoutáni řetězy, za mřížemi vězení, odsouzeni k zabití, někteří ponecháni, aby zemřeli hlady v temných a hnusných žalářích. Lidské ucho ne-bude nakloněno k slyšení jejich sténání, lidská ruka neposkytne jim pomoci. VS 383.4

Zapomene Bůh na svůj lid v hodině zkoušky? “I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým, aby se nesli-tovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě. Aj, na dlaních vyryl jsem tě.”¹ “Kdož se dotýká vás, dotýká se zřítelnice oka mého.” ² Tak praví Hospodin zástupů. VS 384.1

Ač je nepřátelé budou vrhati do vězení, přece stěny žalářní neodloučí jejich duše od Krista. Anjelé přijdou k nim do osamělých míst, přinášejíce jim světlo a mír s nebe. VS 384.2