Velký Spor Věku

Kapitola 29—Satanovy nástrahy.

Onen veliký spor mezi Kristem a Satanem, který byl veden téměř po celých šest tisíc let, blíží se k svému zakončení; a Satan z té příčiny zdvojnásobňuje svoje snahy k zničení záchranného díla Kristova, a k uchycení duší ve své nástrahy. Jeho cílem jest udržeti lid v temnotě a v neobráceném a nekajícím stavu, do doby, v níž se ukončí prostřednictví Spasitele, a nebude již více žádné oběti za hřích. VS 321.1

Satana se nedotýká ani jej neznepokojuje, není-li kladen žádný zvláštní odpor proti jeho moci, aneb panuje-li v církvi i ve světě lhostejnost; neb on není v nebezpečí ztráty těch, kterých libovolně drží v zajetí. Ale když jest pozornost obrácena na věčné věci, a duše se počnou tázati: “Co mám činiti abych spasen byl?”, tu on ihned jest též na místě, snaže se měřiti svoji sílu s mocí Kristovou, a stavětí se v odpor vlivu Ducha sv. VS 321.2

Písmo svaté svědčí, že při jedné příležitosti, když anjelé Boží přišli by postavili se před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně, ¹ ne by se poklonil před Králem Věků, ale aby šířil svoji zlomyslnost oproti spravedlivým. Za tím samým účelem bývá přítomen mezi shromážděnými při bohoslužbách. Ačkoliv skryt zraku lidí, on však pracuje se vší pilností by ovládal a řídil mysle vzývajících. Jako zručný vojevůdce, on koná předem své plány. Když spatřuje služebníka Božího pátrati v písmě, tu on pozoruje předmět, který má býti přednesen přítomným. Pak vynasnaží všecku svoji chytrost a důvtip k řízení okolností tak, by poselství nedosáhlo těch, jichž podvádí právě v tom samém bodu. Právě ten, který nejvíce potřebuje onu výstrahu, bude nucen k vykonání nějakého obchodu neb záležitosti, jež vyžaduje jeho přítomnost, aneb bude jinými prostředky zadržen od slyšení slov, které by mohly jemu býti vůní života k životu. VS 321.3

Opět Satan spatřuje služebníky Páně obtížených břemenem, neb duchovní temnota zahaluje lid. On slyší jejich úpřimné prosby o Boží milost a moc k rozptýlení lhostejnosti, nedbalosti, a netečnosti. Tu opět on obnovuje svoji horlivost, a používá svého umění. Pokouší lid k ukájení chutí aneb jiných sobeckých žádostí, čímž otupuje jejich smysl a pocity tak, že neslyší těch věcí, jichž jim jest tak zapotřebí znáti. VS 322.1

Satan dobře zná, že všickni, jichž může svésti k zanedbání modlitby a zpytování slova Božího, budou přemoženi jeho útoky. Za tím účelem vynalézá všemožné lsti k zaujetí lidské mysle. Vždy se na světě nachází třída pobožných lidí, kteří místo aby pokračovali v známosti pravdy, učinili svým náboženstvím hledati chyby v povaze neb víře těch, s nimiž nesouhlasí. Takoví jsou pravou rukou v službě Satanu. Žalobníků a obviňujících bratří svých není málo; a tito jsou vždy činnými kdykoliv Bůh koná své dílo, a když služebníci Jeho v pravdě Jej uctívají. Oni dodávají nepravé barvy slovům a skutkům těch, kteří milují a následují pravdu. Sebe budou představovati za nejúpřimnější a nejhorlivější, sebezapírající služebníky Boží a Krista, co svedení neb svádějící. Jejich dílem jest nesprávně vykládati účel každého pravého a šlechetného skutku, šíření domněnek a narčení, a vzbuzování podezření v myslích nezkušených. Každým možným způsobem snaží se, by pravý a spravedlivý byl považován za nečistého a podvodníka. VS 322.2

Avšak není zapotřebí by někdo byl od nich zklamán. Může býti ihned shledáno čí synové jsou, který vzor následují, a čí dílo konají. “Po ovoci jejich poznáte je.” ¹ Jejich dílo jest podobné Satanovu, otravnému pomluvači, “žalobníku svých bratří.” ² VS 322.3

Tento veliký svůdce má mnohých zástupců ku přednesení jakéhokoliv druhu omylu k odlouzení duší, — odpadlictví připravené k uspokojení každého vkusu a velikosti těch, jichž chce zničiti. Jeho cílem jest, uvésti do církve neupřimných, neobrácených živlů, které by vzbudily nedůvěru a podezření, a překážely všem těm, kteří by rádi spatřili pokrok Božího díla, a zároveň i svůj vlastní. Mnozí, kteří nemají opravdové víry v Boha aneb v Jeho slovo, přistoupí na některá pravidla pravdy, a tak jsou považováni za křesťany; takto jest jim potom usnadněno přednésti své chyby co biblické nauky. VS 322.4

Stav, který není výsledkem toho, co člověk věří, jest jedním ze Satanových nej úspěšnějších podvodů. On zná, že pravda, je-li z lásky přijata, posvěcuje duši přijímajícího ji; proto on neustále snaží se podvrhnouti lživé nauky, ústní podání,— jiné evanjelium. Od počátku služebníci Boží zápasili oproti učitelům lži, nejen jako se zkaženými lidmi, ale jakožto s lidmi vštěpujícími lži, jež by byly zkázou duším. Eliáš, Jeremiáš, Pavel a jiní, pevně a neohroženě odporovali těm, kteří odvraceli lid od slova Božího. Velkomyslnost, jež považuje správnost náboženské víry za nedůležitou, nenalezla přízně u těchto svatých obhájců víry a pravdy Boží. VS 323.1

Nejasný a domnělý výklad písma, a ony mnohé odporující si nauky ohledně náboženství, jež se nalézají v křesťanském světě, jsou dílem našeho velikého nepřítele, by uvedl mysle ve zmatek, by tak nemohli rozeznati pravdu. Neshoda a ona různění, jež panují v křesťanských církvích, jsou z větší míry následky zvyků překrucování Písem, by nimi byla zpodepřena oblíbená nauka. Na místo opatrného zpytování slova Božího s pokorným srdcem, k dosažení známosti Jeho vůle, mnozí snaží se vynalézti pouze něco zvláštního aneb původního. VS 323.2

Někteří ku zpodepření mylné nauky neb nekřesťanského chování používají částí výroků písma, odlučujíce je od původ-ního mínění; ku př.: citují pouze půl verše k utvrzení jejich bodu, kdežto druhá polovice verše poukazuje zcela naopak. S chytrostí hada ohražují se v takovéto výpovědi, sestavené dle jejich tělesných žádostí. Takto mnozí svévolně překrucují slovo Boží. Jiní pak, kteří mají činné představy, používají bi- blické počty a znázornění, vykládajíce jich dle své libosti, ne-dbajíce svědectví písma, jež samo jest svým vykladačem, a takto pak vystavují své vrtochy za učení bible. VS 323.3

Kdykoliv se koná zpytování písma svatého bez modliteb-ného, skromného a učelivého ducha, tu i ty nej patrnější rovněž i nej obtížnější výroky budou vyvráceny ze správného významu. Papežští vůdcové vybirali si taková místa z písma sv., která nejlépe sloužila jejich účelům; vykládali jich dle své potřeby, a pak přednášeli je lidu, který pozbavili práv zpytování bible, a vyrozumívání jejím svatým pravdám skrze ní podaným. Bible má býti dána lidem ku čtení tak, jak jest. Bylo by lépe pro ně, kdyby neměli podáváno žádných biblických poučení, než aby nauky bible jim byly takto lživě vykládány. VS 324.1

Lidé jsou zaslepeni vůči Satanovým nástrahám skrze pro-volávání svobodomyslnosti v době, kdy on neustále pracuje k dosažení svého cíle. Až se mu zdaří nahraditi bibli lidskými výmysly, pak bude zákon Boží odstraněn, a církve budou v otroctví hřícha, tvrdíce a domnívajíce se, že jsou svobodny. VS 324.2

Vědecké zkoumání stalo se mnohým zlořečenstvím. Bůh dovolil vylití proudu světla na svět pro vynálezy vědy a umění; avšak i ty největší mysle, nejsou-li řízeny slovem Božím v jejich výzkumech, bývají zmateny v jejich vyšetřovacích pokusech k poznání vztahu vědy se zjevením. VS 324.3

Lidské umění a známost hmotných i duševních věcí, jsou jen částečné a nedokonalé; proto tak mnozí jsou neschopni se svými vědeckými názory k souhlasu s výroky bible. Mnozí přijímají pouhé nauky a výmysly za vědecké důkazy, a domnívají se, že slovo Boží má býti zkoušeno učením “falešně zvaným uměním.” ¹ Stvořitel a jeho dílo se nalézají mimo jejich pochopení; a jelikož nemohou vysvětliti tyto přírodní zákony, tak i biblické dějiny považují za nespolehlivé. Ti, kteří pochybují o spolehlivosti záznamů Starého a Nového Zákona, velmi často jdou o stupeň dále, a pochybují o jsoucnosti Boží, a připisují nekonečnou moc přírodě. Opustíce kotvu, jsou ponecháni ku zmítání se bouří na skaliskách nevěry. VS 324.4

Takovýmto způsobem mnozí pobloudí od víry, a bývají pak svedeni Satanem. Lidé se snaží býti moudřejšími nad jejich Stvořitele; lidské mudráctví pokusilo se zpytovati a objasniti tajemství, které nebudou zjeveny po celé věčné věky. Kdyby lidé zkoumali a vyrozuměli tomu, co Bůh sdělil o sobě a svých účelích, tak by dosáhli takového názoru o slávě, vznešenosti a moci Hospodinově, že by potom uznali svoji malichernost, a byli by spokojeni s tím, co bylo zjeveno pro ně a jejich dítky. VS 325.1

Všichni, kteří zanedbávají zpytování Písma pro své pohodlí a moudrost, budou ponecháni ku přijetí zlořečeného kacířství za náboženskou pravdu. Každý skrytý způsob omylu bude přijat těmi, kteří svévolně zavrhují pravdu. Ten, jenž patří s hrůzou na jeden podvod, hotov bude přijmouti druhý. Pavel apoštol mluvě o jisté třídě která “lásky pravdy nepřijala, aby spaseni byli,” prohlašuje: “A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů , aby věřili lži, a aby odsouzeni byli všickni, kteříž neuvěřili pravdě, ale oblíbili sobě nepravost.” ¹ Majíce takovou výstrahu před sebou, přísluší na nás abychom stáli na stráži vůči naukám, jež přijímáme. VS 325.2

Mezi nej úspěšnějšími prostředky tohoto velikého svůdce jsou svůdné nauky a lživé zázraky Spiritismu. Proměněn v anjela světlosti, klade své sítě tam, kde jest nejméně podezříván. Kdyby lidé zpytovali slovo Boží s horlivou modlitbou, by mu mohli porozuměti, pak by nebyli ponecháni v temnotě k přijetí lživých nauk. Když však pravdu zavrhují, tu upadají za kořist podvodům. VS 325.3

Jiným nebezpečným omylem jest nauka, jež popírá Božství Krista, tvrdíc, že nežil před svým příchodem na tento svět. loto učení jest přijímáno příznivě velikou třídou téch, kteří praví, že věří v bibli; toto však se nalézá přímo v odporu s nej zřejmějšími výroky našeho Spasitele o jeho vztahu k Otci, jeho povaze a jeho dřívější jsoucnosti. Ono nemůže býti udržováno bez záruky překrucování písma. Ono nejen že snižuje lidský pojem o dílu vykoupení, ale ono i podkopává víru v bi bli, co zjevení Boží. Jak toto činí člověka nejbezpečnějším, tak také jest i skrze to samé snadnějším k přemožení. Zavrhuje-li člověk svědectví nadchnutého Písma o božství Krista, pak jest zbytečným příti se s ním o tom bodu; neb žádný jiný důkaz nestává k usvědčení jej. “Tělesný člověk nechápe těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž jich může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti.” ¹ Nikdo, kdo přidržuje se tohoto omylu, nemůže míti správný pojem o povaze a poslání Kristově, aneb o onom velikém Božím plánu pro vykoupení člověka. VS 325.4

Nauka, ozývající se z tak mnohých vyhlášených kazatelen, totiž, že druhý příchod Kristův jest při smrti člověka, jest ná-strojem k odvrácení mysle lidí od Jeho osobního příchodu na oblacích nebeských. Po dlouhá leta Satan mluvil: “Aj, v skrýších jest” ;² a mnohé duše byly ztraceny přijmutím tohoto podvodu. VS 326.1

Dále světská moudrost učí, že modlitba není podstatně nutnou. Mužové vědy tvrdí, že nemůže býti opravdové odpovědi na modlitbu; že tato by byla překročením zákonů, zázrakem, a zázraků prý žádných není. Učí, že vesmír jest řízen danými zákony, a že ani Bůh sám nic nekoná oproti těmto zákonům. Takto pak představují Boha vázaného Jeho vlastními zákony, — jak by provázení těchto Božích zákonů vylučovalo Boží volnost. Takováto nauka odporuje svědectvím Písma. Zdali nebyli konány zázraky Kristem a jeho apoštoly? Ten samý soucitný Spasitel žije i dnes, a on jest hotov vyslechnouti modlitbu víry právě tak, jako když chodil zjevně mezi lidmi. Přirozené spojuje se s nadpřirozeným. Jest to částí Božího plánu dáti nám v odpověď modlitby to, co by nám neudělil bez naší prosby. VS 326.2

Bezčetné jsou mylné nauky a domnělé představy, které pa-nují v církvích křesťanství. Jest nemožným odhadnouti zlé následky způsobené odstraněním jednoho mezníku vyměřeného slovem Božím. Ti, kdož se k tomu odváží, přestanou zavrhovati i jedinou pravdu. Většina však pokračuje v odstraňování jedné zásady pravdy za druhou, až se stanou opravdovými nevěrci. VS 326.3

Zmatky a omyly oblíbeného bohoslovectví vehnaly mnohou duši v pochybnost, které jinak mohly důvěřovati písmu. Jest nemožným pro takového přijmouti nauky které uráží jeho soudnost, milost a dobrotu; a poněvadž tyto jsou naukami bible, on zamítá je přijmouti za slovo Boží. VS 327.1

Toto jest předmětem Satana, kterého se on snaží dosáhnouti. Není ničeho jiného, čeho by si žádal více, jak zničení důvěry v Boha a jeho slovo. Satan stojí v čele zástupů pochy-bovačů, a pracuje vší silou v klamání, by získal duše do svých řad. Pochybování jest v nové době obyčejem. Veliká třída jest těch, kteří pohlíží na slovo Boží s nedůvěrou z té samé příčiny jako na jejího Původce, — poněvadž ono kara a odsuzuje hřích. Ti, kteří nejsou povolni zachovávati jeho požadavky, vynasnažují se podvrátiti jeho původ. Oni čtou bibli, aneb na-slouchají jejím naukám přednášeným ve shromážděních, z té příčiny, by hledali chyby v slově neb kázání. Ne málo se jich stalo nevěrcemi proto, by se ospravedlnili aneb omluvili ze za-nedbávání povinností. Jiní přijímají zásady pochybovačů z pýchy a nedbalosti. Příliš pohodlní k vyznamenání sebe vy-konáním něčeho čestného, což vyžaduje sebezapření, snaží se zajistiti si ctihodnost větší moudrostí v odsuzování bible. VS 327.2

Bůh dal ve svém slově dostatečné důkazy o své Božské povaze. Ony veliké pravdy, týkající se našeho vykoupení, jsou podány zřetelně. Pomocí Ducha svatého, který jest zaslíben všem, kteří jej úpřimně hledají, každý člověk může srozuměti pravdám sám pro sebe. Bůh dal člověku pevné základy, na nichž může složiti svoji víru. VS 327.3

Ačkoliv Bůh dává dostatečné důkazy pro důvěru, však nikdy neodstraní omluvy pro nedůvěru. Ti, kteří hledají na čem by zavěsili svoje pochybnosti, vždy najdou těchto výmluv. A ti, kteří odmítají přijmouti slovo Boží a žíti dle něj, až budou všecky překážky odstraněny a nebude více možnosti k pochybování, — ti nikdy nepřijdou k světlu. VS 327.4

Jest pouze jedna cesta k následování pro ty, kteří upřimně žádají zbavení se svých pochybností. Na místo dotazování se a činění posměchu z toho, čeho nechápají, nechť se řídí světlem jehož dosáhli, a pak jistě obdrží větší světlo. Nechť činí všelikou povinnost jim známou, a pak budou schopni porozuměti a konati i to, o čem nyní jsou v pochybnosti. VS 328.1

Satan může napodobiti pravdu takovým způsobem, že svede těch, kteří jsou hotovi býti svedeni, kteří se straní sebezapření a obětí vyžadovaných pravdou; avšak jest nemožným pro něj zadržeti pod svojí mocí jedné duše, která úpřimně touží za každou cenu poznati pravdu. Kristus jest pravda, a “světlo, kteréž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět.”¹ Duch pravdy byl vyslán k uvedení člověka ve všelikou pravdu. A mocí Syna Božího jest prohlášeno: “Hledejte a naleznete.” “Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, tenť bude uměti rozeznati ono učení.”² VS 328.2

Ani zlí lidé ani ďáblové nemohou zadržeti neb překážeti dílu Božímu, aneb odstraniti přítomnost Jeho od lidu jeho. Ti, kteří s poddaným a pokorným srdcem vyznají a vzdálí se hříchů, ti, kteří se přidržují Jeho zaslíbení, — ti jsou v Jeho ochraně. Každé pokušení, každý odporný vliv, ať veřejný neb skrytý, může býti s výsledkem přemožen, “ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupů.”³ “Nebo není kouzlů proti Jákobovi, ani zaklínání proti Izraelovi; již od toho času vypravováno bude o Jákobovi a Izraelovi, co učinil s ním Bůh silný.” ⁴ VS 328.3

Satan jest úplně toho vědom, že i ta nej slabší duše zů-stávající v Kristu jest mocnější než celé zástupy temnosti, a že kdyby zřejmě vystoupil oproti ní, že by byl odražen a přemožen. Proto se snaží bojovníky kříže odlouditi od jejich mocného opevnění, a pak úskočně jich přepadnouti ze svého úkrytu. Pouze v oddaném spolehnutí na Boha, a v poslušnosti Jeho rozkazů, můžeme býti bezpečni. VS 328.4