Velký Spor Věku
Kapitola 28—Jednatelé zlých duchů.
Spojení viditelného světa s neviditelným, přisluhování Bo-žích anjelů, a zástupci zlých duchů, jsou zřejmě zjeveni v písmě svatém, a neodlučně jsou jimi protkány dějiny lidstva. Vzrůstající náklonností jest, nevěra v jsoucnost zlých duchů, kdežto svati anjelé, “kteří slouží těm, jenž mají dědičně obdržeti spasení,” 1 jsou považováni za duchy mrtvých osob. Avšak bible nejen že učí o jsoucnosti anjelů, dobrých i zlých, ale předvádí i nepopiratelné důkazy, že tito nejsou duchy mrtvých lidí. VS 313.1
Anjelé již byli před stvořením člověka; neboť, když základy země byly položeny, “prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží.”2 Po pádu člověka anjelé byli vysláni by ostříhali cesty k stromu života, dříve, než kdo z lidí zemřel. Anjelé jsou dle přirozenosti dokonalejšími bytostmi než lidé; neboť žalmista praví, že člověk byl učiněn “málo menším od anjelů.” 3 VS 313.2
Jest nám též sděleno v písmě sv. o počtu, moci a slávě ne-beských bytostí, o jejich spojení s Boží vládou, rovněž o jejich vztahu k dílu vykoupení. “Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj, a kralování jeho nade vším panuje.” A prorok praví : “A slyšel jsem hlas andělů mnohých okolo trůnu.” A v chrámě u přítomnosti Krále králů přisluhují — “anjelé, kteříž jsou mocní v síle,” “činíce slovo jeho, poslušní jsouce hlasu slova jeho.” 4 Deset tisíckrát deset tisíců a tisíce tisíců nebeských poslů bylo spatřeno prorokem Danielem. Apoštol Pavel označuje jich co “nesčíslný zástup.”1 Co Boží poslové vycházejí jako “prudké blýskání,” 2 tak oslňující jest jejich sláva, tak rychlý jejich let. Anjel, který se zjevil při Spasitelově hrobu, měl “obličej jako blesk, a roucho bílé jako sníh,” což bylo příčinou zděšení strážců, tak že “učiněni byli jako mrtví.”3 Když Senacherib, onen pyšný Asyřan, tupil a rouhal se Bohu, vy-hrožuje zničením Izraele, “tedy stalo se té noci, že vyšel anjel Hospodinův, a zbil ve vojsku Assyrském sto osmdesáte pět tisíců mužů.” “Kterýž vyhladil každého udatného i vývodu i kníže,” z vojska Senacheribova. “Tak že se s hanbou velikou navrátil do země své.”4 VS 313.3
Anjelé bývají vysíláni s poselstvím milosti k dítkám Božím. Abrahamovi se zaslíbením požehnání; do bran Sodomy k vysvobození spravedlivého Lota ze záhuby ohně; Eliášovi když byl na pokraji zahynutí vysílením a hladem na poušti; Elizeovi, s ohnivým vozem a koňmi k obklíčení onoho malého města, kde byl uzavřen nepřátely; Danielovi, když hledal Boží moudrost při dvoře pohanského krále, aneb jsa opuštěn a dán za kořist lvům; Petrovi, když jej čekal osud smrti v Herodově jámě; vězňům ve Filippis; Pavlovi a jeho společníkům v noci na rozbouřeném moři; k otevření mysle Korneliovi ku přijetí evanjelia; ku sdělení zprávy Petrovi o spasení pohanského cizince, — takto svati anjelé sloužili Božímu lidu ve všech dobách. VS 314.1
Strážný anjel jest ustanoven pro každého následovníka Kristova. Tito nebesští strážci chrání spravedlivých před mocí zlostníka. Satan sám toto doznává, když řekl: “Zdaliž se Job darmo bojí Boha? Zdaž jsi ty jej neohradil i domu jeho a všeho’ což má, se všech stran?” Jednatelé, skrze nichž Bůh chrání svůj lid, označeni jsou takto slovy Žalmisty: “Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch, kteříž se ho bojí, a zastává jich.” Spasitel, mluvě o věřících v Něj, řekl: “Viztež, abyste nepotupovali žádného z maličkých těchto. Neboť pravím vám, že anjelé jejich v nebesích vždycky hledí na tvář Otce mého-” Anjelé, ustanovení k službě dítkám Božím, mají vždy přístup před Jeho přítomnost. VS 314.2
Takto lid Boží, vystaven jsa podvodné moci a zlomyslnosti knížete temnosti, a vždy jsa v rozepři se všemi mocemi zla, — vždy jest ubezpečen o neustálé ochraně nebeských anjelů. Toto ubezpečení není dáno bez příčiny. Dal-li Bůh dítkám svým zaslíbení milosti a ochrany, jest to za tím účelem, že se zde též nalézají zástupci zla, s nimiž se setkávají, — množství zástupců, odhodlaných, neúnavných, před jejichž zlomyslnosti a mocí nikdo z nedbalých nemůže býti bezpečným. VS 314.3
Zlí duchové, nejprve stvořeni jsouce bez hříchu, byli rovni v povaze, moci a slávě se svatými bytostmi jež jsou nyní Božími posly. Avšak padše ve hřích, spojeni jsou nyní ku zneuctění Boha a zničení lidí. Spojeni jsouce se Satanem ve zpouře, a s ním s nebe svrženi, společně s ním i po celé věky bojují oproti Boží vládě. V písmě sv. jest nám sděleno o jejich společné vládě, různých řádech, o jejich rozumnosti, chytrosti a lsti, i o jejich zlomyslných plánech oproti pokoji a blahu lidí. VS 315.1
Dějiny Starého Zákona podávají příležitostně zmínky o jejich jsoucnosti a působení; avšak v době Kristova pobytu na zemi, zlí duchové jevili svoji moc zvláště vynikajícím způsobem. Kristus přišel by konal tlilo plánu určeného k spáse člověka, a Satan byl rozhodnut tvrditi své právo k ovládání světa. Zdařilo se mu zříditi modlářství v každé části země, mimo Palestýnu. Do toho jediného místa, které dosud cele nepovolilo nátlaku svůdce, přišel Kristus, by ozářil lid nebeským světlem. Zde dvě soupeřné strany činily nároky na nadvládu. Ježíš otvíral náruč své lásky, zva všech, kteří chtěli dosáhnouti odpuštění a pokoje v Něm. Zástupové temnosti shledali, že nemají neobmezehou vládu, a srozuměli, že bude-li Kristovo poslání úspěšným, pak jejich vláda brzy skončí. Satan zuřil jak přikovaný lev, a vzdorovitě zjevoval svoji moc nad těly i dušemi lidí. VS 315.2
Skutečnost, že lidé byli posedlí zlými duchy, jest zřejmě poukázána v Novém Zákoně. Lidé takto postižení trpěli mnohem více než jak pouhými nemocemi. Kristus dokonale rozuměl tomu, i co jest toho příčinou, věda, že jest to přímá přítomnost zástupců zlých duchů. VS 315.3
Vynikajícím příkladem o jejich počtu, moci a zlomyslnosti, rovněž o moci a milosti Kristově, jest ono podání písma o uzdravení ďábelníka v Gadara. Takovíto ubozí šílenci, zavrhnouce všecka obmezení, svíjejí se, zuří, naplňujíce okolí vý-křiky, trýzní sebe samých a ohrožují všech, kdož se k nim při-blíží. Jejich krvácející a zohyzděná těla a porušená mysl po-dávala uspokojivý pohled knížeti temnoty. Jeden z oněch duchů, vládnoucí nad trpícími, prohlásil: “Množství jméno mé jest: nebo nás jest mnoho.”1 V Římském vojsku ‘množství’, neb dle pův. znění “legii” tvořilo tři až pět tisíc mužů. Satanovy zástupy jsou též seřaděny v čety, a každá taková četa, ku kteréž tito duchové přináleží, čítá nejméně jednu “legii.” VS 316.1
Na rozkaz Ježíše zlí duchové opustili svých obětí, pone-chávajíce jich klidně seděti u nohou Spasitele, pokorných, ro“umných a mírných. Avšak zlým duchům bylo dovoleno vehnati stádo vepřů do moře. Gadarenským však obyvatelům tato ztráta zdála se býti větším než požehnání, jež Kristus vykonal, a proto žádali nebeského Lékaře by se vzdálil. Toto byl výsledek kterého si žádal Satan dosáhnouti. Uvrhna obvinění jejich ztráty na Ježíše, vzbudil sobeckou bázeň lidí, a tak překazil by slyšeli Jeho slova. Satan neustále obviňuje křesťanů ze ztráty, neštěstí a utrpení, na místo aby výčitky nechal dopadnouti kam přináleží, — na sebe a svých zástupců. VS 316.2
Účel Kristův však nebyl zmařen. On dovolil zlým duchům zničiti stádo vepřů jakožto pokárání těch Židů, kteří chovali tato nečistá zvířata pro zisk. Kdyby byl Kristus neobmezil těch duchů, pak by tito uvrhli do moře netoliko vepřů, ale i jejich hlídačů a majitelů. Zachování obojích bylo zásluhou Jeho moci, milostivě použité pro jejich záchranu. Tento výjev byl též dovolen proto, by jeho učedlníci mohli býti svědky kruté moci Satanovy nad člověkem i’ zvířaty. Spasitel si přál, by Jeho následovnici měli známost o nepříteli, s nímž se měli setkati by jím nemohli býti přemoženi, ani svedeni jeho nástrahami. Jeho vůlí též bylo, by lid seznal Jeho moc k zrušení Satanova otroctví a osvobození zajatých. A ačkoliv On sám odešel, však lidé tak obdivuhodně osvobozeni pozůstali, by hlásali milosr-denství svého Dobrodince. VS 316.3
Rovněž jsou i jiné případy podobného obsahu zaznamenány v slově Božím. VS 319.1
Posedlí zlými duchy jsou obyčejně znázorněni stavem ve-likého utrpení; avšak jsou výjimky vůči tomuto pravidlu. Ve snaze, by dosáhli nadpřirozené moci, někteří vítají vliv Satana. Tito ovšem nejsou v rozporu se zlými duchy. V této třídě se nacházeli ti, kteří měli ducha věštšího, — jako byl Šimon, ča-rodějník Elymas, a děvečka, jež následovala Pavla a Sílu ve Filippis. VS 319.2
Nikdo se nenalézá ve větším nebezpečí vlivu zlých duchů jako ti, kteří přes určité a dostatečné svědectví písem, popírají jsoucnost a působení ďábla a jeho anjelů. Pokud nedbáme jeho lsti, potud oni mají nepopiratelné výhody; mnozí dbají jejich návrhů, domnívajíce se, že sledují pouze rozkazů své vlastní moudrosti a vůle. Příčinou, že na uzakončení časů Satan bude pracovati s nej větší mocí v podvádění a zničení, jest, že všade šíří domněnku, že jej vůbec není. Jeho snahou jest, skrýti sebe i způsob svého díla. VS 319.3
Moc a zlomyslnost Satana a jeho zástupců by nás mohly opravdu znepokojovati tehdy, kdybychom nemohli nalézti skrýše a vysvobození ve větší moci našeho Vykupitele. My opatrně a bezpečně uzamykáme naše příbytky na závory a zámky, bychom ochránili náš majetek a naše životy před zlými lidmi; zřídka však pečujeme o to, bychom před zlými anjely, kteří stále se snaží dosáhnouti přístupu k nám, a oproti nimž sami jsme bezmocní, — byli jsme opevněni. Je-li jim dovoleno, tu rozruší naši mysl a trápí naše těla, zničí náš majetek, ano i náš život. Jejich radost jest pouze v bídě a zničení člověka. Hrozný jest stav těch, kteří odporují Božím požadavkům, a povolují Satanovým pokušením, neb Bůh konečně ponechává takových pod vládou zlých duchů. Avšak ti, kteří následují Krista, jsou vždy v bezpečí pod Jeho ochranou. Anjelé, kteří vynikají v síle, jsou vysíláni s nebe k jejich ochraně. Zlí duchové pak nemohou proniknouti skrz stráž, již Bůh postavil vůkol svého lidu. VS 319.4