Patriarchové a proroci

67. kapitola — Čarodějnictví dříve a dnes

Záznam v Písmě svatém o Saulově návštěvě u ženy v Endor vyvolává u mnohých badatelů bible rozpaky. Mnozí jsou toho názoru, že při rozmluvě se Saulem byl skutečně Samuel přítomen. Bible však sama poskytuje dostatek látky pro opačné tvrzení. Jestliže byl Samuel v nebi, musel být odtamtud vyvolán buď mocí Boží, nebo mocí satanovou. Nikdo ovšem ani na okamžik neuvěří, že satan by měl tolik moci, aby mohl povolat svatého proroka Božího z nebe, aby tak mohl vyhovět vzývání nemravné ženy. Nemůžeme rovněž uvěřit tomu, že Samuela poslal Bůh do čarodějného doupěte, neboť Hospodin již nechtěl obcovat se Saulem, “ani skrze sny, ani skrze urím, ani skrze proroky”. 1. Samuelova 28,6. Tyto způsoby styku stanovil sám Bůh, a proto by jich použil, než aby doručoval své poselství prostřednictvím nástroje satanova. PP 513.1

Poselství samo poskytuje dostatečný důkaz toho, odkud pochází. Jeho smyslem nebylo přivést Saula k pokání, nýbrž strhnout ho do záhuby; a to není dílo Boží, ale dílo satanovo. Kromě toho uvádí písmo svaté Saulovu poradu s čarodějnicí jako důvod, proč Bůh zatratil Saula a vydal ho zkáze. V Písmu se praví: “Umřel Saul pro přestoupení své, jímž byl přestoupil proti Hospodinu, totiž proti slovu Hospodinovu, jehož neostříhal, a že se také radil s duchem věštím, doptávaje se ho. A nedoptával se Hospodina. Protož zabil jej, a přenesl království na Davida syna Izai.” 1. Paralipomenon 10,13.14. Zde je výslovně uváděno, že Saul se obrátil k věštbě, nikoli na Hospodina. Nevešel ve styk se Samuelem, prorokem Božím, ale prostřednictvím čarodějnice obcoval se satanem. Satan nemohl poslat pravého Samuela, ale poslal jeho napodobeninu, jež posloužila jeho podvodnému cíli. PP 513.2

Téměř všechny formy dřívějšího kouzelnictví a čarodějnictví byly založeny na víře, že je možno obcovat s mrtvými. Ti, kdož byli obeznámeni s vyvoláváním duchů, tvrdili, že se mohou stýkat s duchy zemřelých a že se mohou od nich dozvědět o budoucích událostech. O tomto obyčeji radit se se zemřelými se mluví v proroctví Izajášovi: “Jestliže by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věštcích, kteříž šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovat? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati?” Izajáš 8,19. PP 513.3

Tatáž víra v možnost obcování se zemřelými tvořila úhelný kámen pohanské modloslužby. Pohané věřili, že jejich bohové jsou zbožtělí duchové zemřelých hrdinů. Náboženství pohanů bylo tudíž uctíváním mrtvých. Vysvítá to jasně z Písma svatého. Ve zprávě o hříchu Izraele v Betfegor se praví: “Když pobyl Izrael v Setim, počal lid smilniti s dcerami moábskými, kteréž pozvaly lidu k obětem bohů svých. I jedl lid, a klaněli se bohům jejich, i připojil se lid Izraelský k modle Belfegor.” 4. Mojžíšova 25,1-3 Žalmista vysvětluje, jakým to bohům přinesli oběti. Když vypráví o tomto odpadnutí Izraelských, praví: “Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch” (Žalm 106,28), tj. oběti, obětované mrtvým. PP 514.1

Zbožtění mrtvých zaujímá téměř v každém druhu pohanství významné místo, právě tak jako obcování s mrtvými, v něž pohané věří. Pohané měli za to, že mrtví sdělují lidem svou vůli a že jim také udílejí rady, jsou-li o ně požádáni. Dokladem toho jsou proslulé věštírny řecké a římské. PP 514.2

Víra ve styk se zemřelými se stále udržuje, a to i v křesťanských zemích. Obcování s bytostmi, o nichž se tvrdí, že jsou to duchové zemřelých, se rozšířilo pod názvem spiritismus. Spiritismus počítá s tím, že získá oblibu u těch, kdož své drahé uložili do hrobu. Někdy se lidem zjevují duchovní bytosti, mající podobu jejich zesnulých přátel, a vypravují příhody souvisící s jejich životem a provádějí činy, jež prováděli, když byli naživu. Tím způsobem pak lidé mohou uvěřit, že jejich zemřelí přátelé jsou anděly, kteří se nad nimi vznášejí a mohou s nimi obcovat. Na zjevy, o nichž se soudí, že jsou duchy zemřelých, vzhlížejí lidé jako k modlám a pro mnohé má jejich slovo větší váhu než slovo Boží. PP 514.3

Jsou však mnozí, kteří spiritismus pokládají za pouhý podvod. Projevy, jimiž spiritismus dokládá svůj nadpřirozený ráz, si vykládají jako podvod, jehož se dopouští médium. Je sice pravda, že takové podvody se často vydávají za pravé projevy, jsou však také nepochybné důkazy o jejich nadpřirozenosti. A proto mnozí, kdož odmítají spiritismus jako dílo lidské obratnosti a prohnanosti, jsou někdy ochotni uznat jeho pravost, setkají-li se s takovými jeho projevy, jež si nedovedou vysvětlit. PP 514.4

Moderní spiritismus i starověké čarodějnictví a modlářství, jejichž hlavní zásadou je možnost styku s mrtvými, vycházejí z první lži, kterou satan svedl Evu v ráji. “Nikoli nezemřete smrtí, ale ví Bůh, že v kterýkoli den z něho jísti budete,…budete jako bohové.” 1. Mojžíšova 3,4.5. Protože vycházejí z též lži, je otec lži i jejich původcem. PP 514.5

Hebrejům bylo výslovně zapovězeno, aby se jakkoli pokoušeli obcovat s mrtvými. Bůh důrazně zavřel dveře vedoucí k nim, když pravil: “Mrtví pak nevědí nic...a již více nemají dílu na věky v žádné věci, kteráž se děje pod sluncem.” Kazatel 9,5.6. “Vychází duch jejich, navracují se do země své, v tentýž den mizejí myšlení jejich.” Žalm 146,4. A Hospodin pravil Izraeli: “Duše, kteráž by se obrátila k badačům a věštcům, aby smilnila, postupujíc po nich: postavím tvář svou proti duši té, a vyhladím ji z prostředku lidu jejího.” 3. Mojžíšova 20,6. PP 514.6

“Věští duchové” nebyli duchové mrtvých, nýbrž padlí andělé, poslové satanovi. Starověkou modloslužbu, která jak víme zahrnuje i uctívání mrtvých i domnělý styk s nimi, prohlašuje bible za uctívání zlých duchů. Apoštol Pavel, když varuje své bratry, aby se nijakým způsobem neúčastnili modloslužebnictví svých pohanských sousedů, praví: “Což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.” 1. Korintským 10,20. Žalmista, mluvě o Izraelských, praví: “Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům”, a v dalším verši vysvětluje, že je obětovali “trapitelům kananejských”. Žalm 106,37.38. Mysleli si, že uctívají mrtvé, ve skutečnosti však uctívali ďábly. PP 515.1

Moderní spiritismus, který vychází z týchž základů, je pouze v nové podobě obnovené čarodějnictví a uctívání ďábla, jež Bůh zatratil a zakázal. V Písmě svatém se předpovídá, že “v posledních časích odvrátí se někteří od víry poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských”. 1. Timoteovi 4,1. Pavel ve svém druhém listě k Tessalonicenským poukazuje na to, že těsně před druhým příchodem Kristovým bude satan zvlášť účinný při vyvolávání duchů. Píše, že druhý Kristův příchod bude doprovázen “podlé mocného díla satanova se vší mocí, divy i zázraky lživými”. 2. Tesalonickým 2,9. A Petr, když líčí nebezpečí, jemuž bude církev v posledních dnech vystavena, praví, že právě tak jako byli falešní proroci, kteří sváděli Izrael ke hříchu, tak se vyskytnou falešní učitelé, “kteříž uvedou sekty zatracení, i toho Pána, kterýž je vykoupil…A mnozí následovati budou jejich zahynutí”. 2. Petrův 2,1.2. Apoštol zde podává jeden z charakteristických znaků učitelů spiritismu. Odmítají totiž uznávat Krista za Syna Božího. O takových učitelích praví miláček Jan: “Kdo jest lhář? Není-li ten, kdo zapírá, že by Ježíš nebyl Kristus? Tenť jest antikrist, kdož zapírá Otce i Syna. Každý kdož zapírá Syna, nemáť ani Otce.” 1. Janův 2,22.23. Tím, že popírá Krista, popírá spiritismus Otce i Syna, a to bible označuje za projev antikrista. PP 515.2

Předpovědí Saulova osudu, kterou poskytl prostřednictvím ženy v Endor, chtěl satan zlákat lid Izraele. Doufal, že se tím vzbudí jejich důvěra v čarodějnici a že se k ní budou utíkat o radu. Doufal, že se tak odvrátí od Boha jako od svého rádce a svěří se vedení satanovu. Důvod, proč spiritismus tolik přitahuje lidi, je v tom, že předstírá, že umí odhalit závoj přikrývající budoucnost a zjevit člověku, co Bůh skrývá. Bůh nám v Písmě svatém zjevuje velké budoucí události, zjevuje nám v něm vše, co je pro nás potřebné znát, a tím nám poskytuje vodítko, abychom mohli bezpečně projít všemi životními nástrahami. Úmyslem satanovým je otřást důvěrou člověka v Boha, učinit ho nespokojeným s jeho životním údělem a svést ho k tomu, aby pátral po tajemství, které Bůh před ním ve své moudrosti skryl, a aby začal pochybovat o tom, co mu Bůh zjevil ve svém Písmu svatém. PP 515.3

Je mnoho takových, kteří nenalézají klidu, dokud se všechno přesně nedozvědí. Nemohou se smířit s nejistotou a nemají dosti trpělivosti k tomu, aby čekali na spásu Boží. Zlo, jež tuší a jehož se obávají, je dohání takřka k šílenství. Poddávají se svým rebelantským pocitům, jsou neklidní a neuspokojení a snaží se vypátrat to, co není zjeveno. Kdyby jen spoléhali na Boha a neustávali v modlitbách, našli by Božkou útěchu. Obcování s Bohem by jim přineslo uklidnění. Zemdlení a unavení najdou klid duše, uchýlí-li se k Ježíši. Jestliže však opomíjejí prostředky, jež Bůh poskytuje k jejich útěše, a utíkají se k jiným zdrojům v naději, že se dozvědí to, co jim Bůh nezjevuje, dopouštějí se téhož omylu jako Saul a naučí se jen zlému. PP 516.1

Takové počínání není Bohu libé a Bůh to říká velmi jasně. Nedočkavost strhnout závoj budoucnosti prozrazuje nedostatek víry v Boha a otevírá duši pro našeptávání arcipodvodníka. Satan svádí lidi, aby hledali radu u těch, kdož mají věštího ducha, a tím, že zjevuje skrytou minulost, vzbuzuje důvěru, že umí také předpovídat věci budoucí. Ze zkušeností, kterých nabyl za dlouhá staletí, může usoudit, jaké budou následky určitých příčin, a často může s velkou mírou přesnosti předpovědět některé budoucí události v životě lidském. To mu umožňuje oklamat ubohé, svedené duše, podřídit je své moci a podrobit je své vůli. PP 516.2

Bůh nás varuje skrze svého proroka: “Jestliže by vám pak řekli: Dotazujte se na hadačích a věštcích, kteří šepcí a šveholí, rcete: Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-li místo živých má se utíkati? K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře.” Izajáš 8,19.20. PP 516.3

Cožpak ti, kdož mají svatého Boha, jehož moudrost a moc je nekonečná, mají chodit k čarodějům, kteří nabyli vědomostí proto, že jsou v úzkém styku s nepřítelem našeho Hospodina? Bůh sám je světlem svému lidu. Bůh vyzývá svůj lid, aby vírou upřel svůj zrak na slávu, jež je skryta zrakům člověka. Slunce spravedlnosti posílá své zářivé paprsky do srdcí lidu Božího. Dostává se mu světla od trůnu nebes, a proto se nepotřebuje uchylovat k poslům satanovým. PP 516.4

Poselství, které poslal ďábel Saulovi, odsuzovalo sice hřích a věštilo odplatu za něj, nemělo však v úmyslu Saula napravit, nýbrž dohnat ho k zoufalství a do záhuby. Častěji se ovšem pokušitel snaží vlákat lidi do zkázy lichocením. Učení ďábelských bohů v nejstarších dobách živilo nejhnusnější neřesti. Nedbalo božských přikázání zatracujících hřích a přikazujících spravedlnost, nedbalo pravdy a nečistotu nejen nezakazovalo, nýbrž dokonce si v ní libovalo. Spiritismus hlásá, že není smrti ani hříchu, ani soudu a ani trestu, že lidé jsou “nepadlí polobozi,” že nejvyšším zákonem je chtíč a že člověk je odpovědný toliko sám sobě. Strhává závory, jež vztyčil Bůh, aby chránily pravdu, čistotu a důstojnost, a to mnohým dodává odvahu k páchání hříchů. Nepřipomíná pak takové učení uctívání ďábla? PP 516.5

Hospodin ukázal Izraelským v ohavnostech Kananejských, jaké jsou následky obcování se zlými duchy. Kananejští neznali přirozenou lásku, pěstovali modloslužbu a cizoložství a dopouštěli se vražd. Byli odporní každou svou zvrhlou myšlenkou a každým svým hříšným činem. Člověk se v sobě nevyzná, neboť “nejlstivější jest srdce nade všecko, a nejpřevrácenější”. Jeremjáš 17,9. Bůh však rozumí sklonům zkažené povahy člověka. Satan stále bdí a připravuje půdu, v níž se daří vzpouře; snažil se o to, aby se Izraelští rozšklivili Bohu jako Kananejští. Nepřítel duší stále čeká, až mu umožníme působit na nás svým zlem, neboť chce, abychom byli zahubeni a Bohem zatraceni. PP 517.1

Satan byl rozhodnut udržet Kanaán ve svých rukou; když se však Kanaán stal domovem dítek Izraele a zákon Boží se stal zákonem země, začal Izrael nenávidět krutou a zhoubnou zlobou a osnoval jeho záhubu. Za pomoci zlých duchů zavedl cizí bohy a za tento hřích byl vyvolený národ nakonec ze zaslíbené země vypuzen. Totéž se satan snaží opakovat i v dnešní době. Bůh odvádí svůj lid od světských ohavností, aby mu umožnil zachovávat zákon Boží. A právě z toho důvodu zběsilost “žalobníka bratří našich” nezná mezí. “Ďábel sstoupil k vám, maje hněv veliký, věda, že krátký čas má.” Zjevení 12,10.12. Skutečná zaslíbená země leží právě před námi a satan je odhodlán zničit lid Boží a připravit ho o jeho dědictví. Napomenutí “Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení” (Marek 14,38) nebylo ještě nikdy tak potřebné, jako je nyní. PP 517.2

Slovo Hospodinovo, určené Izraelským, je určeno i lidu Božímu v současné době: “Neobracejte se k hadačům a věštcům, ani od nich rady berte, poškvrňujíce se s nimi,” “nebo ohavnost jest Hospodinu, kdožkoli činí to.” 3. Mojžíšova 19,31; 5. Mojžíšova 18,12. PP 517.3