Patriarchové a proroci

66. kapitola — Saulova smrt

Znovu byla vyhlášena válka mezi Izraelem a Filištínskými. “Shromáždivše se Filištínští, přitáhli a položili s u Sunem,” na severním okraji nížiny Jezreel, kdežto Saul a jeho vojsko se utábořili jen několik mil odtud, na úpatí hory Gelboe, na jižním pomezí nížiny. Právě v této nížině zahnal Gedeon s třemi sty muži na útěk vojsko Madiánských. Vysvoboditel Izraele byl však prodchnut zcela jiným duchem, než jakým bylo naplněno srdce Saulovo. Gedeon byl silný svou vírou v mocného Boha Jákobova, Saul se však cítil osamoceným a bezmocným, protože ho opustil Bůh. Když pohlédl na vojsko Filištínských, “bál se, a uleklo se srdce jeho velmi”. 1. Samuelova 28,4.5. PP 508.1

Saul se dozvěděl, že David se svými lidmi je na straně Filištínských, a očekával, že syn Izai použije této příležitosti, aby se mu pomstil za příkoří, které od něho utrpěl. Král se octl ve velkých nesnázích. Jeho neodůvodněná zášť ho hnala, aby zabil vyvoleného Páně, a přitom přivedla národ do tak velkého nebezpečí. Byl zcela zaujat stíháním Davida, že zanedbal obranu svého království. Filištínští využili této situace a pronikli až k samému srdci země. Satan nutil Saula, aby všechnu svou energii věnoval na pronásledování Davida, aby ho mohl sprovodit ze světa, a současně podnítil Filištínské, aby se chopili této příležitosti a zahubili Saula a potřeli národ Boží. Jak často si i dnes takto počíná tento arcinepřítel! Pohne nějakou neposvěcenou duší k tomu, aby zasela v církvi závist a svár a pak, využívaje nejednoty národa Božího, nasadí své nástroj, aby jej zahubil. PP 508.2

Nazítří měl Saul svést s Filištínskými boj. Začaly se nad ním stahovat mraky hrozící zkázy. Zatoužil, aby se mu dostalo pomoci a rady. Nadarmo však hledal rady u Boha. “Hospodin neodpovídal jemu ani skrze sny, ani skrze urim, ani skrze proroky.” 1. Samuelova 28,6. Hospodin se ještě nikdy neodvrátil od duše, jež k němu přišla s upřímností a v pokoře. Proč se odvrátil od Saula bez odpovědi? Král promrhal svým vlastním jednáním dobrodiní obrátit se k Bohu o radu. Odmítl radu proroka Samuela, vyhnal Davida, vyvolence Božího; zavrhl kněze Hospodinovy. Mohl pak očekávat, že mu Bůh odpoví, když sám zpřetrhal všechny cesty, jež k němu vedou? Svými hříchy zapudil od sebe Ducha milosti, a jak pak mohl čekat, že mu Hospodin odpoví ve snách nebo že se mu zjeví? Saul se neobrátil k Bohu s lítostí a pokoru. Nežádal Boha o odpuštění hříchů a o smíření, nýbrž o vysvobození z rukou nepřátel. Svou zatvrzelostí a vzpourou si zahradil cestu k Bohu. Mohl se k němu vrátit, jen kdyby projevil lítost a kajícnost. Pyšný panovník se však ve své úzkosti a ve svém zoufalství rozhodl hledat pomoc jinde. PP 508.3

“Protož řekl Saul služebníkům svým: Pohledejte mi ženy mající ducha všěštího, a půjdu k ní a poradím se skrze ni.” 1. Samuelova 28,7. Saul dobře věděl, že je možno žádat věštbu od duchů zemřelých. Hospodin to výslovně zakázal a vyřkl rozsudek smrti nad každým, kdo by se o to pokoušel. Ještě když žil Samuel, nařídil Saul, aby všichni čarodějníci a všichni, kdož jsou s čarodějnictvím obeznámeni, byli utraceni. Nyní však, když se octl v tak zoufalé situaci, uchýlil se sám k této věštbě, kterou kdysi zatratil jako zvrhlost. PP 509.1

Služebníci královi zjistili, že v Endor žije žena, která má prorockého ducha. Tato žena byla ve spojení se satanem, byla pod jeho nadvládou a plnila úkoly, jež jí uložil. A na oplátku jí kníže zla dopřál dělat divy a vyjevovat tajné věci. PP 509.2

Za noci vydal se Saul v převleku a jen se dvěma průvodci do příbytku čarodějky. Ó, jak žalostný to pohled na krále Izraele, který se octl ve vleku satanově! Což může být horší cesta, než jakou si zvolil ten, který mermomocí chtěl jednat po svém, odmítaje svatý vliv Ducha Božího? Což může být strašnějšího otroctví, než je otroctví toho, kdo se poddal nejhoršímu tyranu — sobě samému? Víra v Boha a poslušnost vůle Boží byly jedinou podmínkou, za níž mohl být Saul králem Izraele. Kdyby byl za svého panování tuto podmínku plnil, bylo by bývalo jeho království zabezpečeno. Byl by ho řídil Bůh a Všemohoucí by byl jeho štítem. Bůh měl se Saulem dlouho trpělivost. A i když svým vzdorem a zpupností téměř umlčel Božský hlas ve své duši, měl stále dost příležitosti k pokání. Když se však v nebezpečí odvrátil od Boha, aby přijal světlo od spojence satanova, přerušil poslední pouto, jež ho spojovalo s jeho Stvořitelem. Tím se dal plně ovládnout démonickou mocí, jež již po léta na něho vykonávala svůj vliv a jež ho přivedla na pokraj záhuby. PP 509.3

Za temné noci vyrazil Saul se svými průvodci přes nížinu, prošel šťastně kolem Filištínských hlídek, překročil horský hřeben a dostal se tak do osamělého příbytku čarodějnice v Endor. Tam se ukrývala žena s věšteckým duchem, aby mohla v skrytu provádět své rouhavé zaříkávání. Přestože byl Saul přestrojen, prozradilo jeho vznešené držení těla a královské chování, že není obyčejným vojákem. Žena pojala podezření, že jejím návštěvníkem je Saul, a její podezření vzrostlo, když se jí dostalo bohatých darů. Na jeho prosbu: “Medle hádej mi skrze ducha věštího a způsob to, ať ke mně vyjde ten, kohož bych jmenoval tobě.” Žena odpověděla: “Aj, ty víš, co učinil Saul, kterak vyhladil věštce a hadače z země. Pročež tedy ty pokládáš osídlo duši mé, abys mne o hrdlo připravil?” Proto “přisáhl jí Saul skrze Hospodina, řka: Živť jest Hospodin, že nepřijde na tě trestání pro tu věc.” A když se pak ptala: “Kohožť mám vyvésti?” odpověděl: “Samuele mi vyveď.” 1. Samuelova 28,8-11. PP 509.4

Když skončila své zaříkání, pravila: “Bohy jsem viděla vystupující z země…Muž starý vystupuje a jest oděný pláštěm. Tedy srozuměl Saul, že by Samuel byl, a sehnuv se tváří k zemi, poklonil se jemu.” 1. Samuelova 28,13.14. PP 510.1

Nebyl to však starý prorok Boží, který se zjevil po kouzelné formuli čarodějnice. Samuel se nedostavil do tohoto doupěte zlých duchů. Toto nadpřirozené zjevení mohl vyvolat svou mocí jen satan. Satan snadno mohl vzít na sebe podobu Samuelovu, stejně jako později mohl vzít na sebe podobu anděla přinášejícího světlo, když pokoušel Krista na poušti. PP 510.2

První slova, jež žena vyřkla, když spatřila Samuela, platila králi: “Pročež jsi mne oklamal! Nebo ty jsi Saul.” Zlý duch, který přestavoval proroka, tedy nejprve tajně upozornil čarodějnici, že je obětí klamu. Poselství domnělého proroka Saulovi pak znělo: “Proč mne nepokojíš, že jsi mne zavolati rozkázal? Odpověděl Saul: Úzkostmi sevřín jsem velice; nebo Filištínští bojují proti mně, a Bůh odstoupil ode mne, a neodpovídá mi více, ani skrze proroky, ani skrze sny. Protož povolal jsem tě, abys mi oznámil, co bych měl činiti.” 1. Samuelova 28,12-15. PP 510.3

Dokud byl Samuel naživu, pohrdal Saul jeho radami a nesnášel jeho napomínání. Nyní však ve chvíli úzkosti a nouze cítil, že rada prorokova je jeho jedinou nadějí, a aby se mohl spojit s vyslancem nebes, utekl se bláhově k poslovi pekla. Tím se plně vydal v moc satanovu a satan, jehož jedinou radostí je působit bídu a zkázu, toho plně využil, aby nešťastného krále zahubil. V odpověď na Saulovu úpěnlivou prosbu zaznělo z úst domnělého Samuela hrozné poselství. PP 510.4

“Proč tedy se mne dotazuješ, poněvadž Hospodin odstoupil od tebe, a jest s nepřítelem tvým? Učiniltě zajisté jemu Hospodin, jakož mluvil skrze mne, a odtrhl Hospodin království od ruky tvé, a dal je bližnímu tvému, Davidovi. Nebo že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova, a nevykonals hněvu prchlivosti jeho nad Amalechem, protož učinil tobě to dnes Hospodin. Nadto vydá Hospodin i Izraele s tebou v ruku Filistinských, a zítra budeš ty i synové tvoji se mnou. I vojska Izraelská vydá Hospodin v ruku Filistinských.” 1. Samuelova 28,16-19. PP 510.5

Od chvíle, kdy se Saul začal bouřit proti Bohu, satan Saulovi lichotil a klamal ho. Pokušitel se snaží zlehčovat hřích, usnadňovat cestu hříchu a činit ji lákavou, zaslepit mysl, aby přestala dbát výstrah a hrozeb Hospodinových. Satan omámil Saula svou mocí, když na výtky Samuelovy se Saul odvážil ospravedlnit svůj čin. A nyní, když byl Saul v krajní nouzi, se na něho satan vyřítil, poukazoval na hrůznost jeho hříchu a na to, že jej nelze odpustit, aby ho tím dohnal k zoufalství. Satan nemohl zvolit nic lepšího, aby vzal Saulovi odvahu, zmátl jeho soudnost a dohnal ho k zoufalství a k sebevraždě. PP 510.6

Saul byl zesláblý únavou a postem, měl strach a hryzlo ho svědomí. Když uslyšel strašnou věštbu, zachvěl se jako dub před bouří a skácel se k zemi. PP 511.1

Čarodějnice se ulekla. Král Izraele před ní ležel jako mrtvý. Kdyby zemřel pod její střechou, mohlo by to mít pro ni zlé následky. Proto ho prosila, aby vstal a pojedl; naléhala na něho, že by měl vyhovět její prosbě, aby zachránil svůj život, protože sám ohrozil její život, když trval na splnění svého přání. K jejímu naléhání se připojili i Saulovi služebníci, a tak nakonec Saul povolil. Žena pak rychle připravila tučné tele a nekvašený chléb a předložila mu je. Jaký to pohled! V pustém doupěti čarodějky, která krátce předtím tlumočila osudná slova, zasedl spolu s poslem satanovým ten, jenž byl Bohem pomazaný na krále Izraele, aby se najedl a připravil na zítřejší boj. PP 511.2

Před ranním rozbřeskem se vrátil se svými pobočníky do tábora Izraele, aby se připravil na bitvu. Poradou s peklem si Saul sám připravil záhubu. Sklíčený hrůzou a zoufalstvím nebyl s to povzbudit své vojsko. Odtržen od zdroje síly nemohl upoutat mysl Izraelských k Bohu jako jejich jediné pomocí. Tak se zlá předpověď naplňovala. PP 511.3

V nížině Sunem a na svazích hory Gelboe se vojska Izraele srazila s vojskem Filištínských v boji na život a na smrt. Ačkoli strašná scéna v doupěti čarodějky v Endor připravila Saula o veškerou naději, bojoval Saul o svůj trůn a o své království se zoufalou statečností. Bylo to však marné. “Muži Izraelští utíkali před Filištínskými a padli, zbiti jsouce na hoře Gelboe.” Tři stateční synové královi padli po jeho boku. Saula pak napadli lučištníci. Viděl, jak kolem něho padají jeho vojáci a jak jeho syny sklál meč. Sám raněn nemohl ani bojovat, ani uprchnout. Útěk byl vyloučený, a tak Saul rozhodnut nedat se zajmout živý přikázal svému zbrojnoši: “Vytrhni meč svůj a probodni mne jím.” 1. Samuelova 31,1.4. Když se voják zdráhal pozvednout ruku na pomazaného Páně, vzal si Saul sám život tak, že nalehl na svůj meč. PP 511.4

Tak skončil první král Izraele, poskvrniv svou duši sebevraždou. Selhal v životě a zašel v hanbě a zoufalství, protože prosazoval svou zvrácenou vůli proti vůli Boží. PP 511.5

Zpráva o porážce se roznesla široko daleko a strach zachvátil celý Izrael. Lid prchal z měst a Filištínští je bez odporu obsazovali. Saulova vláda, která se neopírala o Boha, přivedla lid na pokraj zkázy. PP 511.6

Druhý den po bitvě, když Filištínští prohledávali bojiště, aby oloupili mrtvé, objevili tělo Saula a jeho tří synů. Aby dovršili svůj triumf, uťali od Saulova těla hlavu a stáhli s něho krunýř. Zakrvácenou hlavu a krunýř pak poslali do země Filištínských jako vítěznou trofej, “aby to ohlášeno bylo v chrámě modl jejich lidu.” Krunýř byl nakonec uložen “v chrámě Astarot” (1. Samuelova 31,9.10), hlava pak vystavena v chrámě Dágonově. Tím byla sláva za dobyté vítězství přiřčena moci těchto nepravých bohů a jméno Hospodinovo bylo zneuctěno. PP 512.1

Mrtvola Saulova a mrtvoly jeho synů byly zavlečeny do města Betsan ležícího nedaleko Gelboe u řeky Jordánu. Tam byly mrtvoly v řetězech pověšeny a vydány na pospas dravým ptákům. Stateční muži z Jábes Galád, kteří nezapomněli, že Saul za svých šťastnějších raných let vysvobodil jejich město, však nyní projevili Saulovi svou vděčnost, zachránili tělo krále i těla princů, aby je mohli řádně pohřbít. V noci překročili Jordán, “sňali tělo Saulovo i těla synů jeho se zdi betsanské, a když se navrátili do Jábes, spálili je tam. A vzavše kosti jejich, pochovali je pod stromem v Jábes, a postili se sedm dní”. 1. Samuelova 31,12.13. Ušlechtilý čin, který vykonal před čtyřiceti lety, tak Saulovi a jeho synům zajistil řádný a důstojný pohřeb v této nešťastné hodině porážky a zneuctění. PP 512.2