Patriarchové a proroci

58. kapitola — Školy proroků

Výchovu Izraelských řídil sám Hospodin. Jeho péče se neomezovala jen na jejich náboženské zájmy. Předmětem božské prozřetelnosti bylo vše, co se týkalo jejich duchovního nebo tělesného blaha. To vše patřilo do oblasti božského zákona. PP 446.1

Bůh přikázal Hebrejům, aby učili své děti požadavkům Božím a aby je seznamovali s tím, jak Bůh nakládal s jejich předky. To byla jedna ze zvláštních povinností každého rodiče, kterou nebylo lze přenést na jiného. Nikoli cizí ústa, nýbrž milující srdce otcovo a matčino mělo poskytovat poučení vlastním dítkám. Myšlenka na Boha měla provázet všechny události každodenního života. V izraelských rodinách se mělo často vyprávět o podivuhodných skutcích, jimiž Bůh vysvobodil svůj národ, a o zaslíbení budoucího Vykupitele; a užívání obrazů a symbolů mělo přitom ten smysl, že podávané učení se hlouběji vštípilo v paměť. Mladým myslím byly vštěpovány velké pravdy Boží prozřetelnosti a budoucího života. Dostávalo se jim poučení, že Boha musí vidět jak v díle přírody, tak i ve slovech zjevení. Hvězdy na nebesích, stromy a polní kvítí, mohutné horstvo i zurčící potůčky — vše promlouvalo o Stvořiteli. Slavnostní obětování a vzývání ve svatostánku a výroky proroků byly zjevením Božím. PP 446.2

Takové bylo vychování Mojžíšovo v jeho rodné nutné chýši v Gesen; tak vychovala Samuela věrná Anna; tak byl vychován David v hornatině betlémské i Daniel, než ho zajetí vytrhlo z domova jeho otců. Taková byla také raná léta Kristova v Nazaretě, takové bylo i vychování, jež dostal ve svém dětství Timoteus, který z úst své “báby Loidy” a “matky Euniky” zvěděl pravdy Písma svatého. (2. Timoteovi 1,5; 2. Timoteovi 3, 15) PP 446.3

Dalším opatřením pro výchovu mladých bylo zřizování škol proroků. Zatoužil-li mládenec po hlubším poznání pravd slova Božího a po nabytí moudrosti shůry, aby se mohl stát učitelem Izraelských, byly mu tyto školy otevřeny. Školy proroků, které založil Samuel, měly zamezit šíření zkaženosti, pečovat o mravní a duchovní blaho mládeže a přispívat k zvýšení blahobytu národa tím, že mu vychovávaly muže, kteří byli schopni ho v bázni Boží řídit a radit mu. K splnění tohoto úkolu shromažďoval Samuel skupiny mladých mužů, kteří vynikali zbožností, bystrostí a pílí. Ti se pak nazývali syny proroků. Protože obcovali s Bohem a studovali slovo a dílo Boží, obohatily se jejich vrozené vlohy o moudrost danou shůry. Učitelé byli muži nejen dokonale znalí božské pravdy, ale také zvlášť obdaření Duchem Božím, kterého nabyli obcováním s Bohem. Těšili se úctě a důvěře lidu, jak pro své vzdělání, tak pro svou zbožnost. PP 446.4

Za dnů Samuelových byly dvě takové školy: jedna v Ráma, v domě prorokově, a druhá v Kariatjeharim, tehdejším sídle truhly smlouvy. Další byly zřízeny v pozdější době. PP 447.1

Žáci těchto škol se živili sami vlastní prací, obdělávajíce půdu nebo vykonávajíce nějakou mechanickou práci. V Izraeli se to nepokládalo za nic zvláštního, ani ponižujícího. Za zločin se naopak považovalo nechat děti vyrůstat, aniž užitečně pracovaly. Podle příkazu Božího se každé dítě vyučilo nějakému povolání, i když bylo vychováváno ke svaté službě. Mnozí z učitelů náboženství si na své živobytí vydělávali sami tělesnou prací. Ještě za dob apoštolů se Pavel a Aquila živili výrobou stanů a nebyli proto méně vážení. PP 447.2

Hlavními předměty studia v těchto školách byly: zákon Boží s poučením, jehož se dostalo Mojžíšovi, dějiny náboženství, náboženská hudba a poezie. Způsob vyučování se značně lišil od způsobu, jak se vyučuje na dnešních bohosloveckých školách, z nichž vycházejí mnozí studenti s menšími znalostmi Boha a náboženské pravdy, než když začínali studovat. Na tehdejších školách bylo hlavním cílem veškerého studia poznat vůli Boží a povinnosti člověka k Hospodinu. Dějiny byly ještě poznamenány stopami Hospodinovými. Učilo se velkým pravdám pomocí předobrazů a víry v ústřední postavu celého tohoto systému — v Beránka Božího, který sejme hříchy světa. PP 447.3

Pěstovala se zbožnost. Žáci si nejen vštěpovali povinnost modlitby, ale učili se také, jak se modlit, jak se přiblížit svému Stvořiteli, jak se cvičit ve víře v Boha a jak rozumět učení Ducha Božího a jak mu být poslušen. Posvěcená mysl vynášela z pokladnice Boží věci nové i staré a Duch Boží se projevoval v proroctví a v náboženském zpěvu. PP 447.4

Hudba měla sloužit svatým účelům, měla povznášet myšlenky k tomu, co je čisté, vznešené a povznesené a probouzet v duši úctu a vděčnost k Bohu. Jaký rozdíl mezi starým pojetím hudby a tím, k čemu se dnes hudby tak často užívá! Kolik lidí dnes zneužívá tohoto daru k tomu, aby se sami proslavili, místo aby jí velebili Boha! Láska k hudbě svádí neopatrné k tomu, že se zúčastňují spolu s milovníky světské hudby takových zábavních podniků, na něž Bůh zapovídá svým dítkám přístup. Tak to, co je velkým požehnáním, je-li toho užíváno k správným účelům, stává se jedním z nejúspěšnějších prostředků, jimiž satan odvádí mysl od povinnosti a od rozjímání o věcech věčných. PP 447.5

Hudba je součástí uctívání Boha v nebeských síních, a proto bychom měli usilovat o to, abychom se svými chvalozpěvy co nejvíce přiblížili harmonii nebeských kůrů. Správné cvičení hlasu je důležitou součástí výchovy a nemělo by se zanedbávat. Zpěv jako součást bohoslužby je při uctívání Boha roven modlitbě. Srdcem nutno vycítit ducha písně, aby jí byl dán správný výraz. PP 448.1

Jaký rozdíl mezi školami, v nichž učili proroci Boží, a našimi současnými výchovnými ústavy! Jak málo škol dnes najdeme, v nichž nevládnou světské zásady a mravy! Na školách je žalostně málo vhodného dozoru a rozumné kázně. Mezi lidem křesťanského vyznání je zoufale málo známo slovo Boží. Povrchní tlachání a pouhá sentimentalita se vydávají za výchovu v mravouce a náboženství. Myslím mladých se nevštěpuje spravedlnost a milosrdenství Boží, krása svatosti a jistá odměna za konání dobra, odporný ráz hříchu a nevyhnutelnost jeho strašných následků. Špatní druzi zavádějí mládež na cestu zločinu, rozmařilosti a nemravnosti. PP 448.2

Cožpak se dnešní vychovatelé nemohou s prospěchem mnohému přiučit ze škol starých Hebrejů? Ten, jenž stvořil člověka, se postaral o to, aby člověk rozvíjel své tělo, rozum a duši. Opravdový úspěch výchovy závisí tudíž na tom, s jakou věrností uskutečňují lidé plán Stvořitelův. PP 448.3

Pravým cílem výchovy je vytvořit v duši obraz Boží. Na počátku stvořil Bůh člověka k podobenství svému. Obdařil ho ušlechtilými vlastnostmi. Jeho mysl byla vyrovnaná a všechny síly jeho bytosti byly v souladu. Pád člověka způsobený hříchem a jeho následky však zvrátil tyto dary. Hřích zničil a téměř vymazal obraz Boží v člověku. Aby mohl být znovu vytvořen, byl připraven plán vykoupení a člověku byla poskytnuta zkušební doba. Vrátit člověku dokonalost, v jaké byl poprvé stvořen, je hlavním cílem života, cílem, jemuž je podřízeno vše ostatní. Je úkolem rodičů a učitelů, aby při výchově mladých napomáhali božskému úmyslu. Činí-li tak, jsou pomocníky Božími. (viz 1. Korintským 3,9) PP 448.4

Všechny rozmanité schopnosti, ať jsou to schopnosti tělesné, rozumové nebo schopnost ducha, jsou člověku dány od Boha, aby jich užíval k dosažení nejvyššího možného stupně dokonalosti. Tou ovšem není pěstování vlastností výhradně pro sebe samého, neboť Bůh, jehož podobenství máme nabýt, je dobrota a láska. Každé schopnosti a každé vlastnosti, jíž nás Stvořitel obdařil, máme použít k slávě Boží a k pozvednutí svých bližních. A v takovém konání je jejich nejčistší, nejušlechtilejší a nejšťastnější využití. PP 448.5

Kdyby se této zásadě věnovala pozornost, jakou její význam vyžaduje, změnily by se od základů některé z běžných metod výchovy. Učitelé by se přestali dovolávat hrdosti a sobecké ctižádosti žáků, přestali by v nich rozdmýchávat ducha řevnivosti a snažily y se v nich probouzet lásku k dobru a pravdě a kráse, vzbuzovat v nich touhu po dokonalosti. Žák by se snažil rozvíjet v sobě dary Boží, nikoli aby předčil druhé, nýbrž aby uskutečnil úmysl Stvořitelův a nabyl podobenství Božího. Místo, aby se řídil světskými měřítky a sobeckou touhou po vyniknutí, která sama o sobě vede k zakrnění, byla by jeho mysl upřena ke Stvořiteli s cílem poznat Boha a stát se mu podobným. PP 449.1

“Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova a umění svatých rozumnost.” Přísloví 9,10. Velkým životním úkolem je vypěstování povahy a poznání Boha je základem veškeré správné výchovy. Sdělit toto poznání a utvářet povahu v souladu s ním by mělo být cílem práce učitelovy. Zákon Boží je odraz povahy Boží. Proto žalmista praví: “Všecka přikázání tvá jsou spravedlnost.” “Z přikázání tvých rozumnosti jsem nabyl.” (Žalm 119,172.104) Bůh se nám zjevuje ve slově Božím a v dílech stvoření. Poznání Boha nabýváme z knih vnuknutých Duchem Božím a z knihy přírody. PP 449.2

Pro rozum platí zákon, že se postupně přizpůsobuje těm předmětům, k nimž je cvičen se upírat. Zabývá-li se jen všedními věcmi, zakrňuje a oslabuje se. Jestliže se od něho nevyžaduje, aby se zabýval obtížnými problémy, ztratí po čase téměř zcela svou schopnost růstu. Co do výchovné hodnoty se bibli nic nevyrovná. Ve slově Božím nalézá mysl podněty k nejhlubšímu zamyšlení, k nejvyšším touhám. Bible obsahuje nejpoučnější dějiny, jaké člověk má. Vytryskla ze zdroje věčné pravdy a božská ruka bděla po staletí nad její čistotou. Osvětluje nejzazší minulost, kterou se člověk marně snaží prozkoumat. Slovo Boží nám ukazuje moc, která položila základy země v rozprostřela nebesa. Jen v něm můžeme najít dějiny lidského rodu v podání pokaženém lidskými předsudky nebo lidskou pýchou. Jsou v něm zaznamenány zápasy, porážky a vítězství největších mužů, jaké kdy svět poznal. Jsou v něm vyloženy velké problémy povinností a určení. Je v něm zdvihnuta opona, která odděluje viditelný svět od světa neviditelného, takže můžeme sledovat boj protichůdných sil dobra a zla od chvíle, kdy se poprvé objevil hřích, až ke konečnému vítězství spravedlnosti a pravdy; a ve všem tom se zjevuje povaha Boží. V uctivém hloubání nad pravdami, jež obsahuje slovo Boží, vchází mysl žáka ve styk s věčným Duchem. Takové studium nejen zdokonaluje a zušlechťuje povahu, ale nezbytně i osvěžuje a oživuje duševní schopnosti. PP 449.3

Učení bible má životně důležitý vztah k blahu člověka, ke všem stránkám jeho pozemského života. Vysvětluje zásady, jež jsou úhelným kamenem zdaru národa, zásady, s nimiž je spjato blaho společnosti a jež jsou zárukou a ochranou rodiny, zásady, bez nichž nikdo nemůže být světu užitečný, bez nichž nemůže dosáhnout štěstí a cti v tomto pozemském životě a ani si nemůže zajistit příští, věčný život. Není v životě situace nebo jistého úseku, pro něž by učení bible nebylo podstatnou přípravou. Slovo Boží by dalo světu jedince silnějšího a činorodějšího rozumu, než jim může dát všechno vědění lidské filosofie, kdyby je lidé sledovali a řídili se jím. Dalo by světu muže silné a pevné povahy, bystré a vnímavé, se zdravým úsudkem, muže, kteří by přispěli Bohu ke cti a pro svět by byli požehnáním. PP 449.4

Vědeckým studiem dospějeme rovněž k poznání Stvořitele. Veškerá pravá věda je jen převodem Písma Božího do světa hmotného. Věda svým bádáním poskytuje jen nové důkazy o moudrosti a síle Boží. Jak kniha přírody, tak Písmo svaté, jestliže je správně chápeme, nás seznamují s Bohem tím, že nás poučují o moudrých a blahodárných zákonech, skrze něž Bůh konal. PP 450.1

Žák má být veden k tomu, aby v každém díle stvoření viděl Boha. Učitelé by měli napodobovat příklad Velikého Učitele, který používal prostých přírodních jevů k tomu, aby podal své učení názorně a srozumitelně a vštípil je hlouběji v mysl svých posluchačů. Ptáci zpívající ve větvích stromů, květiny rostoucí v údolí, mohutné stromy, úrodná půda, rašící obilí, jalová země, zapadající slunce zlatící nebe svými paprsky — toho všeho použil při svém vyučování. Živé slovo, jímž promlouval, spojoval s viditelnými díly Stvořitele, aby se jeho posluchačům při pohledu na tyto předměty vždycky vybavily myšlenky na učení pravdy, jež je s nimi spjato. PP 450.2

Pečeť božství projevující se na stránkách písma, vidíme také na mohutném horstvu, na úrodných údolích, na širém, hlubokém oceánu. Přírodní jevy promlouvají k člověku o lásce Stvořitelově. Bůh nás spojil se sebou nespočetnými znameními na nebi i na zemi. Tento svět není jen bolest a bída. “Bůh láska jest”, je napsáno na každém otevírajícím se poupěti, na okvětním lístku každé květiny, na každém stonku trávy. Ačkoli kletba hříchu působí, že země vydává trní a hloží, přece květiny zastíní bodláčí a růže překryjí trny. Všechny věci v přírodě svědčí o láskyplné otcovské péči našeho Boha a o jeho přání učinit své dítky šťastnými. Svými zákazy a příkazy nechce Bůh pouze projevovat svou moc; ve všem, co koná, má na mysli jen blaho svých dítek. Nevyžaduje na nich, aby se vzdaly čekoholi, co by jim mohlo prospět. PP 450.3

Názor, že náboženství nepřispívá ke zdraví a štěstí na tomto světě, který zastávají některé společenské třídy, je jedním z nejškodlivějších omylů. Písmo svaté praví: “Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.” Přísloví 19,23. “Který člověk žádostiv jest života, a miluje dny, aby užíval dobrých věcí? Zdržuj jazyk svůj od zlého, a rty své od mluvení lsti. Odstup od zlého, a čiň dobré, hledej pokoje, a stíhej jej.” Žalm 34,13-15. Moudrá slova “životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím”. Přísloví 4,22. PP 450.4

Pravé náboženství přivádí člověka v soulad se zákony Božími, a to po stránce tělesné, duševní i mravní. Učí ho sebeovládání, kázni, klidu a mírnosti. Náboženství zušlechťuje ducha, tříbí vkus a úsudek. Dává duši čistotu nebes. Víra v lásku Boží a ve všemohoucí prozřetelnost ulehčuje břímě starostí a trápení. Naplňuje srdce každého radostí a uspokojením. Náboženství přímo pomáhá chránit zdraví, prodlužovat život a zvyšovat naše potěšení z každého požehnání. Otevírá duši nevysychající pramen štěstí. Kéž by si všichni, kdož nalezli Krista, uvědomili, že jim nabízí něco nekonečně lepšího, než po čem sami touží. Člověk se dopouští na své duši největšího bezpráví a působí jí největší škodu, jestliže smýšlí a jedná proti vůli Boží. Nenalezne skutečné radosti na cestě, jíž zapověděl ten, jenž ví, co je pro jeho tvory nejlepší, a jenž pamatuje jen na jejich dobro. Cesta hříchu vede k bídě a do záhuby, cesta moudrosti jsou však “cesty utěšené, a všecky stezky její pokojné”. Přísloví 3,17. PP 451.1

Tělesná výchova, jak se prováděla ve školách Hebrejů, by se měla studovat právě tak jako jejich náboženská výchova. Význam takové výchovy se nedoceňuje. Mezi duchem a tělem je úzký vztah a máme-li dosáhnout vysoké úrovně mravní a duchovní, musíme dbát zákonů, jež ovládají naši tělesnou podstatu. Abychom získali silnou a vyrovnanou povahu, musíme cvičit a rozvíjet jak duševní, tak tělesné síly. Jaké studium může být pro mladé důležitější než to, jež pojednává o tomto podivuhodném organismu, jímž nás Bůh obdařil, a o zákonech, jimiž jej lze zachovat ve zdraví? PP 451.2

I dnes, právě tak jako za dnu Izraele, by měl být každý mladý člověk poučen o povinnostech praktického života. Každý by měl získat znalosti některého řemesla, jež by ho v případě potřeby mohlo uživit. To má význam nejen pro zabezpečení v případě životních nesnází, ale i pro rozvoj tělesných, duševních a mravních sil člověka. I při naprosté jistotě, že se nikdy nebude muset uchýlit k tělesné práci jako k prostředku obživy, by se měl mladý člověk naučit tělesně pracovat. Bez tělesného cvičení nemůže mít nikdo zdravé tělo a pevné zdraví; a pracovní kázeň je neméně důležitá pro získání silné a činorodé mysli a ušlechtilé povahy. PP 451.3

Každý žák by měl věnovat část každého dne tělesné činnosti. Tak si člověk navyká činorodosti a získává sebevědomí. Mladí by pak byli uchráněni před mnohým zlem a ušetřeni zvrhlých návyků, k nimž tak často vede zahálka. To vše je základním cílem výchovy, neboť zvyšováním činnosti, píle a čistoty se přibližujeme ke Stvořiteli. PP 452.1

Veďme mládež k tomu, aby pochopila smysl svého stvoření, ctít Boha a pomáhat svým bližním. Ukažme mladým lidem něžnou lásku, kterou k nim chová Otec na nebesích, jejich vysoké určení, k němuž je připraví zachovávání kázně na tomto světě, a jejich důstojné a čestné místo, k němuž jsou povoláni, totiž stát se syny Božími — a tisíce se jich s pohrdáním a ošklivostí odvrátí od nízkých a sobeckých cílů a malicherných zábav, které je dosud poutají. Naučí se nenávidět hřích a stříci se ho, nikoli z pouhé naděje na odměnu nebo ze strachu z potrestání, nýbrž z poznání jeho nízkosti, u vědomí, že by je zbavil síly dané jim Bohem, že by poskvrnili své mužství. PP 452.2

Bůh nezakazuje mladým lidem, aby byli ctižádostiví. Povahové rysy, které dobývají člověku úspěch a úctu jeho bližních — nepotlačitelná touha po lepším, nezkrotná vůle, vytrvalé úsilí, neúnavná vytrvalost — nejsou zapovězeny. Má jich však být s milostí Boží použito k cílům, jež jsou mnohem vyšší než pouhé sobectví a časné zájmy, jako je nebe vyšší než země. A ve výchově, která byla započata v tomto životě, bude se pokračovat v životě příštím. Myslí se budou každý den odhalovat v nové kráse podivuhodná díla Boží, důkazy moudrosti a moci Boží v tvoření a udržování vesmíru a nekonečné tajemství lásky a moudrosti Boží, jejichž výrazem je plán na vykoupení. “Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují.” 1. Korintským 2,9. Již v tomto životě můžeme zachytit záblesky přítomnosti Boží a můžeme ochutnat radost z obcování s nebem, avšak plné radosti a blaženosti můžeme dosáhnout až na onom světě. Toliko na věčnosti se ukáže slavné určení, jehož může dosíci člověk, stvořený k obrazu Božímu. PP 452.3