Patriarchové a proroci

42. kapitola — Zákon opětován

Hospodin oznámil Mojžíšovi, že se přiblížila doba, určená k dobytí Kanaánu. Stařičký prorok stanul na návrší, odkud mohl přehlédnout Jordán a zaslíbenou zemi, a s hlubokým pohnutím patřil na dědictví svého národa. Bylo by možné, aby rozsudek, který byl nad ním vynesen za jeho hřích u Kádes, byl odvolán? S hlubokou opravdovostí se modlil: “Panovníče Hospodine, ty jsi počal ukazovat služebníku svému velikost svou a ruku svou přesilnou; nebo kdo jest Bůh silný na nebi aneb na zemi, ješto by činiti mohl skutky podobné tvým, a moci podobné tobě? Prosím, nechť vejdu a uzřím zemi tu výbornou, kteráž jest za Jordánem, horu tu výbornou i Libán.” 5. Mojžíšova 3,24-25. PP 344.1

Dostalo se mu odpovědi: “Dosti máš, nemluv více o to se mnou. Vstup na vrch hory Fazga, a pozdvihna očí svých k západu a k půlnoci, ku poledni i k východu, hleď očima svýma; nebo nepřejdeš Jordánu tohoto.” 5. Mojžíšova 3,26-27. PP 344.2

Bez reptání podrobil se Mojžíš rozhodnutí Božímu. Zmocnila se ho úzkost, co bude s Izraelem. Kdo bude mít takový zájem o jeho blaho jako on? Z hloubi jeho srdce vytryskla modlitba: “Opatřiž Hospodin Bůh duchů, Bůh všelikého těla, shromáždění toto mužem hodným, kterýž by vycházel před nimi, a kterýž by vcházel před nimi, a kterýž by vyvodil a zase uvodil je, aby nebylo shromáždění Hospodinovo jako ovce, kteréž nemají pastýře.” 4. Mojžíšova 27,16.17. PP 344.3

Hospodin vyslyšel modlitbu svého služebníka a dal mu odpověď: “Vezmi k sobě Jozue, syna Nun, muže, v kterémž jest duch můj, a vlož ruku svou na něj. A postavě jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním, dáš jemu naučení před očima jejich. A udělíš jemu slávy své, aby ho poslouchalo všecko množství synů izraelských.” 4. Mojžíšova 27,18-20. Jozue již dlouho provázel Mojžíše a jako muž moudrý, schopný a věrný byl vybrán za jeho následovníka. PP 344.4

Mojžíš vložil na Jozue své ruce a před celým shromážděním Izraelských ho slavnostně ustanovil vůdcem Izraele. Jozue se bude také hned podílet na vládě. Mojžíš tlumočil shromážděnému Izraeli slova Hospodinova o Jozue: “Před Eleazerem knězem postavě se, ptáti se ho bude na soud urim před Hospodinem. K rozkazu jeho vyjdou, a k rozkazu jeho vejdou, on i všickni synové Izraelští s ním, a všecko shromáždění.” 4. Mojžíšova 27,21. PP 344.5

Než se vzdal svého postavení vůdce Izraele, vyprávěl Mojžíš Izraelským z příkazu Božího o jejich vysvobození z Egypta a o jejich putování po poušti. Také jim znovu připomenul zákon daný na Sinaji. V době, kdy byl zákon vydán, byli jen málokteří z přítomných tehdy dost staří, aby plně pochopili význam oné slavné události. Protože zakrátko překročí Jordán a vstoupí do zaslíbené země, chtěl jim Bůh shrnout požadavky svého zákona a připomenout jim, že podmínkou jejich zdaru je poslušnost. PP 345.1

Mojžíš vystoupil před lid a dal mu poslední své výstrahy a napomenutí. Jeho tvář vyzařovala svaté světlo. Jeho vlasy stářím zbělely, avšak postavy byl dosud rovné a zdraví pevného. Jeho oko bylo dosud jasné a nezkalené. Byla to významná chvíle. Procítěně vylíčil Izraeli lásku a milosrdenství jejich všemohoucího Ochránce: PP 345.2

“Nebo ptej se nyní na dni staré, kteříž byli před tebou, od toho dne, v kterémž stvořil Bůh člověka na zemi, a od jednoho kraje nebe až do druhého, stala-li se kdy věc podobná této tak veliké, aneb slýcháno-li kdy co takového? Zdali kdy slyšel který lid hlas Boha mluvícího z prostředku ohně, jako jsi ty slyšel a živ zůstal? Aneb zdali se kdy který Bůh pokusil, aby přijda, vzal sobě národ některý z jiného národu s zkušováním, znameními a s zázraky, skrze boje a ruku silnou, v rameni vztaženém a v hrůzi veliké, jako učinil všecko toto pro vás Hospodin Bůh váš v Egyptě před očima vašima? Toběť jest to ukázáno, abys věděl, že Hospodin jest Bůh, a že není jiného kromě něho.” 5. Mojžíšova 4,32-35. PP 345.3

“Ne proto, že by vás více bylo nad jiné národy, připojil se k vám Hospodin, a vyvolil vás, (nebo menší vás počet byl nežli jiných národů,) ale proto, že miloval vás Hospodin, a splniti chtěl přísahu, kterouž přisáhl otcům vašim, vyvedl vás v ruce silné, a vysvobodil vás z domu služby, z ruky Faraóna, krále Egyptského. I zvíš, že Hospodin Bůh tvůj jest Bůh, Bůh silný a pravdomluvný, ostříhající smlouvy a milosrdenství těm, kteříž ho milují a ostříhají přikázaní jeho, až do tisícího kolena.” 5. Mojžíšova 7,7-9. PP 345.4

Izraelští vždy rádi svalovali odpovědnost za své nesnáze na Mojžíše; domnívali se, že Mojžíš je pyšný, ctižádostivý a sobecký. Mojžíš však nyní jejich podezření rozptýlil a lidé naslouchali jeho slovům a plně jim věřili. Mojžíš jim podle pravdy vyložil jejich chyby a přestupky jejich otců. Byli často netrpěliví a vzpurní, když již dlouho putovali po poušti. Hospodin však neměl viny na tom, že nemohli dosud vstoupit do Kanaánu. Byl zarmoucen více než oni, že je nemůže hned uvést do zaslíbené země a projevit před všemi národy svou moc ve prospěch svého národa. PP 345.5

Nedůvěřovali mu, byli pyšní a nevěřící, a proto nebyli připraveni na to, aby mohli vejít v Kanaán. Nebyli by představovali národ, jehož Bohem je Hospodin, neboť neměli jeho čistou, laskavou a shovívavou povahu. Kdyby se jejich otcové byli ve víře odevzdali vedení Božímu, kdyby se byli řídili jeho soudy a ustanoveními, byli by již dávno přebývali v Kanaánu jako vzkvétající, svatý a šťastný národ. To, že se tím jejich vstup do zaslíbené země oddaloval, zneuctívalo Boha a zlehčovalo jeho slávu v očích okolních národů. PP 346.1

Mojžíš, který dobře pochopil povahu a cenu zákona Božího, ujistil lid, že žádný jiný národ nemá tak moudrá a milosrdná zákonná ustanovení, než jakých se dostalo Hebrejům. “Viztež,” pravil jim, “učilť jsem vás ustanovením a soudům, jakž mi přikázal Hospodin Bůh můj, abyste tak činili v zemi, do kteréž vejdete k dědičnému držení jí. Ostříhejtež tedy a čiňte je, nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů, kteříž, slyšíce všecka ustanovení tato, řeknou: Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest.” 5. Mojžíšova 4,5.6. PP 346.2

Mojžíš připomněl Izraeli onen den, kdy “stál před Hospodinem Bohem svým na Orébě”. Pak se obrátil k zástupům Izraelských s výzvou: “Nebo který národ tak veliký jest, kterýž by měl bohy sobě tak blízké, jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu? A který jest národ tak veliký, kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé, jako jest všecken zákon tento, kterýž já vám dnes předkládám?” 5. Mojžíšova 4,7.8. Tato otázka, položená Izraeli, může být položena i dnes. Zákony, které dal Bůh svému vyvolenému národu, jsou moudřejší, lepší a lidštější než zákony nejvzdělanějších a nepokročilejších národů na světě. Zákony národů jsou poznamenány vadami a slabostmi lidského srdce. Zákon Boží však má pečeť božství. PP 346.3

“Vás pak pozval Hospodin a vyvedl vás jako v peci železné z Egypta, abyste byli lid jeho dědičný,” pravil Mojžíš. A pak jim popsal zemi, do níž brzy vstoupí a která bude jejich za podmínky, že budou poslušní zákona Božího. Jak se asi tato slova dotkla srdcí Izraelských, když si uvědomili, že ten, jenž jim požehnání zaslíbené země líčí tak vřelými slovy, nebude pro jejich hřích účasten dědictví svého lidu! Mojžíš pravil Izraeli: PP 346.4

“Hospodin Bůh tvůj uvozuje tě do země výborné,” která “není jako země egyptská, z níž jsi vyšel, v kteréž jsi rozsíval símě své, a svlažoval ji do ustání noh svých jako zahradu bylinnou, ale země, do kteréž vy jdete, abyste ji dědičně vládli, jet země hornatá, mající i údolí, kteráž z deště nebeského svlažována bývá vodou,” “země, v níž jsou potokové vod, studnice a propasti prýštící se po údolích i po horách, země hojná na pšenici a ječmen, na vinice a fíky a jablka zrnatá, země, v níž jest hojnost olivoví olej přinášejícího a medu, země, v níž bez nedostatku chléb jísti budeš, a v ničemž nouze trpěti nebudeš, země, jejíž kamení jest železo, a z hor jejich měď sekati budeš,” “země, o kterouž Hospodin Bůh tvůj pečuje, a vždycky oči Hospodina Boha tvého obráceny jsou na ni, od počátku roku, až do konce jeho.” 5. Mojžíšova 8,7-9; 5. Mojžíšova 11,10-12. PP 346.5

“A když tě uvede Hospodin Bůh tvůj do země, kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým, Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi, že ji tobě dá, i města veliká a výborná, kterýchžs nestavěl, a domy plné všech dobrých věcí, kterýchž jsi nenaplnil, a studnice vykopané, kterých jsi nekopal, a vinice a olivoví, jichž jsi neštípil, a jedl bys a nasytil se. Varuj se, abys nezapomenul na Hospodina.” “Hleďtež, abyste se nezapomínali na smlouvu Hospodina Boha svého, kterouž učinil s vámi,…nebo Hospodin Bůh tvůj jest oheň sžírající, Bůh silný, horlivý,” “Budete-li konat zlé v očích Hospodinových,” pravil Mojžíš, “hrozně a rychle vyhlazení budete z země, do kteréž půjdete přes Jordán, abyste vládli jí.” 5. Mojžíšova 6,10-12; 4,23.24.26. PP 347.1

Když před celým shromážděním zopakoval zákon, sepsal Mojžíš všechny zákony, všechna ustanovení a všechny soudy, které jim Bůh dal, a všechna nařízení o obětování. Knihu pak svěřil do opatrování příslušným úředníkům, kteří ji bezpečně uložili do boku truhly smlouvy. Přesto však velkého vůdce znepokojovala obava, aby se lid neodvrátil od Boha. Ve svém projevu, který k němu měl, mu nádhernými a vzrušenými slovy vylíčil požehnání, kterých se mu dostane, bude-li poslušný, a prokletí, které ho stihne, bude-li hřešit. PP 347.2

“Jestliže pak opravdově poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého, ostříhaje a čině všecka přikázaní jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě,” “Požehnaný budeš v městě, požehnaný i na poli. Požehnaný plod života tvého, úrody země tvé, i plod dobytka tvého,…Požehnaný koš tvůj i díže tvá. Požehnaný budeš vcházeje, požehnaný i vycházeje. A učiní Hospodin, že nepřátelé tvoji, kteříž by povstali proti tobě, poraženi budou před tebou;… Přikáže Hospodin požehnání svému, aby s tebou bylo v špižírnách tvých a při všem, k čemu bys koli přičinil ruku svou, a požehná tobě v zemi, kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě.” 5. Mojžíšova 28,1-8. PP 347.3

“Jestliže pak hlasu Hospodina Boha svého poslouchati, a všech přikázání a ustanovení jeho, kteráž já dnes přikazuji tobě, ostříhati a činiti nebudeš, přijdou na tě všecka zlořečenství tato a postihnou tě,” “a budeš k užasnutí a přísloví i v rozprávku všechněm národům, mezi kteréž zavede tě Hospodin.” “A rozptýlí tě Hospodin mezi všecky národy, od jednoho konce země až do druhého, a budeš tam sloužiti bohům cizím, kterýchž ty neznáš, ani otcové tvoji, dřevu a kamení. A mezi národy těmi neoddechneš, aniž bude míti odpočinutí spodek nohy tvé; tam také dá Hospodin tobě srdce lekavé, a oči blikavé, a truchlost mysli. I bude život tvůj nejistý před tebou, a strašiti se budeš v noci i ve dne, a nikdež nebudeš jist svým životem. Ráno díš: Ó by již byl večer! A večer díš: Ó by již bylo jitro! Pro strach srdce svého, jímž se lekáš, a pro ty věci, na něž očima svýma hleděti musíš.” 5. Mojžíšova 28,15.37.64-67. PP 347.4

Nadán prorockým duchem pohlédl Mojžíš přes staletí do budoucna a podal strašný obraz konečného zániku Izraele jako národa a zkázu Jeruzaléma, kterou způsobí vojska Římanů: “Přivede Hospodin na tebe národ z daleka, od nejdalších končin země, jako letí orlice, národ, jehož jazyku nerozumíš, národ nestydatý, kterýž ani starce nebude šanovati, a nad dítětem se neslituje.” 5. Mojžíšova 28,49.50. PP 348.1

Živě vylíčil úplné zpustošení země a strašlivé utrpení lidu, až Titus oblehne o staletí později Jeruzalém: “A sžíře plod dobytků tvých i úrody země tvé, dokudž nebudeš vyhlazen;…A oblehne tě ve všech městech tvých, dokudž by nepadly zdi tvé vysoké a pevné, v nichž ty doufáš po vší zemi své; obležen, pravím, budeš ve všech městech svých, po vší zemi své,…Tak že v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj, jísti budeš plod života svého, maso synů svých a dcer svých, kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj.” “Rozmazaná mezi vámi a v rozkoši schovaná žena, kteráž rozmazaností a rozkoší velikou ledva nohou země se dotkla, vlastnímu muži svému a synu svému i dceři své,…záviděti bude; nebo jísti je bude tajně pro nedostatek všech věcí v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj v městech tvých.” 5. Mojžíšova 28,51.52.53.56.57. PP 348.2

Mojžíš uzavřel těmito dojemnými slovy: “Osvědčuji proti tobě dnes nebem a zemí, žeť jsem život i smrt předložil, požehnání i zlořečenství; vyvoliž sobě tedy život, abys živ byl ty i símě tvé, a miloval Hospodina Boha svého, poslouchaje hlasu jeho a přidrže se jeho, (nebo on jest život tvůj, a dlouhost dnů tvých), abys bydlil v zemi, kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům tvým Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.” 5. Mojžíšova 30,19.20. PP 348.3

Aby hlouběji vštípil tyto pravdy všem, kdož jim naslouchají, oděl je velký vůdce formou slavnostního verše. Tato píseň je nejen historická, ale i prorocká. Líčí, jak pozoruhodně jednal Bůh se svým národem v minulosti, a také předpovídá velké události, které nastanou v budoucnosti, konečné vítězství věrných, až přijde Kristus podruhé v moci a slávě. Lidu bylo přikázáno, aby si píseň vštípil v paměť a učil ji své děti a děti jejich dětí. Píseň budou zpívat všichni, když se shromáždí k bohoslužbám a bude si ji říkat lid, když půjde za svou každodenní prací. Rodičům bylo uloženo vštípit její slova vnímavé mysli svých dětí, aby je nikdy nezapomněly. PP 348.4

Protože Izraelští měli být ve zvláštním smyslu strážci a ochránci zákona Božího, musela jim být zvlášť dobře vštípena důležitost všech přikázání a význam poslušnosti a sami ji pak měli vštěpovat svým dětem. Ke svým ustanovením Hospodin přikázal: “Budeš je často opětovati synům svým, a mluviti o nich, když sedneš v domě svém, když půjdeš cestou a léhaje i vstávaje…Napíšeš je také na veřejích domu svého a na branách svých.” 5. Mojžíšova 6,7.9. Až se děti v budoucnu otáží: “Co jsou za svědectví a ustanovení i soudy, kteréž přikázal Hospodin Bůh náš vám,” budou jim rodiče vyprávět, jak Bůh s nimi milostivě zacházel, jak je Hospodin vysvobodil, aby mohli být poslušni jeho zákona a řeknou jim: “Přikázal nám Hospodin, abychom ostříhali všech ustanovení těchto, bojíce se Hospodina Boha svého, aby nám dobře bylo po všecky dny, a aby zachoval nás při životu, jakž to činí i v dnešní den. A spravedlnost míti budeme, když ostříhati budeme a činiti všecky přikázání tato před Hospodinem Bohem svým, jakož přikázal nám.” 5. Mojžíšova 6,20.24.25. PP 349.1