Poslové naděje a lásky

Pavlovi spolupracovníci

Pavlovi pomáhali v Římě mnozí z jeho bývalých společníků a spolupracovníků. Neustále s ním byl “milovaný lékař Lukáš” (Koloským 4,14), který ho doprovázel již na cestě do Jeruzaléma, věrně stál po jeho boku během dvouletého zajetí v Cesareji a neopustil ho ani na nebezpečné cestě do Říma. Pečoval o něj i Timoteus Koloským 1,1. Stejně nezištně podporoval apoštola také Tychikus, “můj milovaný bratr a věrný pomocník, který se mnou slouží Pánu” Koloským 4,7. Dále s ním byli Démas a Marek Koloským 4,14.10. Aristarchos a Epafras byli dokonce jeho spoluvězni Koloským 4,10.12. PNL 262.2

Od doby, kdy Marek poprvé vyznal svou víru, se jeho křesťanská zkušenost prohloubila. Když se důkladněji zabýval Kristovým životem a smrtí, lépe porozuměl Spasitelovu poslání i jeho těžkostem a zápasům. Když v Ježíšových jizvách na rukou a nohou rozpoznal znamení Kristovy služby pro lidstvo a když si uvědomil, jak daleko Ježíš zašel, aby zachránil ztracené a hynoucí, rozhodl se, že bude následovat svého Mistra na cestě sebeobětování. Nyní sdílel s Pavlem úděl vězně, a tak lépe než kdykoli předtím pochopil, že mít Krista je pro něj nekonečným ziskem, zatímco získat svět a přitom ztratit duši, za jejíž vykoupení Kristus prolil svou krev, je pro něj věčnou ztrátou. A tak navzdory těžkým zkouškám a protivenstvím zůstal Marek nezlomný a byl moudrým a milovaným apoštolovým pomocníkem. PNL 262.3

Na rozdíl od něj zůstal Démas věrný jen nějakou dobu a potom Kristovo dílo opustil. Pavel o tom napsal: “Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět.” 2. Timoteovi 4,10. Vše, co mělo vyšší a ušlechtilejší smysl, vyměnil Démas za pomíjivý zisk. Jeho jednání bylo velmi krátkozraké. Přestože byl velmi pyšný na to, co měl, byl ve skutečnosti chudý, protože vlastnil jen světský majetek a přijímal světské pocty. Naproti tomu Markovi, který se rozhodl trpět pro Krista, náleželo nepomíjivé bohatství a v nebi byl považován za Božího dědice a spoludědice Božího Syna. PNL 262.4

K těm, kdo se díky Pavlovu úsilí v Římě cele odevzdali Bohu, patřil i Onezimos. Byl to pohanský otrok, který způsobil škodu svému pánu Filemonovi, věřícímu křesťanovi v Kolosech, a pak utekl do Říma. Ve své laskavosti se Pavel nejprve snažil zmírnit chudobu a utrpení tohoto nešťastného uprchlíka a potom rozjasnil jeho mysl, která byla obestřena tmou, světlem pravdy. Onezimos si vyslechl slova života, vyznal své hříchy a obrátil se na víru v Krista. PNL 263.1

Pavel si oblíbil Onezima pro jeho zbožnost a upřímnost a také proto, že láskyplně pečoval o apoštolovo pohodlí a horlivě podporoval dílo evangelia. Apoštol v něm objevil povahové rysy, díky nimž by se mohl stát užitečným pomocníkem v misijní práci. Proto mu radil, aby se bez meškání vrátil k Filemonovi, požádal ho o odpuštění a naplánoval si budoucnost. Pavel také Onezimovi slíbil, že za něj uhradí finanční částku, o kterou Filemona oloupil. Protože chtěl právě vypravit Tychika do Malé Asie, aby předal různým sborům jeho dopisy, poslal Onezima s ním. Když se měl tento sluha sám vydat svému pánu, kterého oklamal, prožíval těžkou zkoušku. Byl však skutečně obrácený, a proto před svou povinností necouvl. PNL 263.2