Poslové naděje a lásky

Hlásání evangelia pokračuje

Od Pavlova příjezdu do Říma uplynulo mnoho měsíců, než se sem dostavili jeruzalémští Židé, aby proti vězni vznesli svá obvinění. Jejich záměry byly již několikrát zmařeny. Nyní, když měl být Pavel souzen před nejvyšším soudem Římské říše, nechtěli riskovat další porážku. Lysias, Félix, Festus i Agrippa prohlásili, že jsou přesvědčeni o jeho nevině. A tak svou jedinou naději na úspěch spatřovali apoštolovi nepřátelé v tom, že se jim pomocí úkladů podaří získat císaře na svou stranu. Průtahy vyhovovaly jejich záměrům, protože tím získávali čas na vylepšení a uskutečnění svých plánů. Proto ještě nějakou dobu vyčkali, než na apoštola osobně podali žalobu. PNL 261.3

Avšak díky Boží prozřetelnosti přispěl tento odklad k dalšímu šíření evangelia. Ti, kdo Pavla hlídali, byli natolik vstřícní, že mu dovolili bydlet v prostorném domě. A tak se mohl apoštol svobodně scházet se svými přáteli a každý den poučovat o pravdě ty, kdo si ji přišli vyslechnout. Celé dva roky mohl takto pracovat. “Zvěstoval Boží království a učil všemu o Pánu Ježíši Kristu bez bázně a bez překážek.” Skutky 28,31. PNL 261.4

Během této doby nezapomínal apoštol ani na sbory, které založil v mnoha jiných zemích. Uvědomoval si, jaká nebezpečí hrozí těm, kdo se obrátili na novou víru. Proto se jim snažil pomáhat, pokud to jen bylo možné, alespoň svými dopisy, které obsahovaly napomenutí i praktická ponaučení. Kromě toho vyslal z Říma posvěcené pracovníky, kteří měli působit nejen v těchto sborech, ale také v oblastech, které on sám nikdy nenavštívil. Tito služebníci jako rozumní pastýři úspěšně pokračovali v práci, kterou Pavel začal. Apoštol byl se sbory v nepřetržitém spojení, takže byl dobře informován o jejich stavu i o nebezpečích, která jim hrozí, a mohl na ně moudře dohlížet. PNL 261.5

Ačkoli se zdálo, že je Pavel odtržen od aktivní práce, byl jeho vliv ještě významnější a trvalejší, než kdyby mohl svobodně navštěvovat sbory tak jako v dřívějších letech. Protože byl vězněn pro Pána, byli mu bratři nakloněni více než kdykoli předtím. Slova, která jim psal jako zajatec pro Krista, v nich vzbudila větší pozornost a úctu než v době, kdy byl mezi nimi osobně přítomen. Teprve nyní, když nebyl uprostřed nich, si věřící uvědomili, jak těžká břemena kvůli nim nesl. Až dosud měli ve zvyku vyhýbat se odpovědnosti a obtížným úkolům. Vymlouvali se, že jim chybí Pavlova moudrost, ohleduplnost, houževnatost a energie. Když se však nyní ve své nezkušenosti museli učit věci, kterým se bránili, vážili si jeho napomenutí, rad a ponaučení mnohem více, než si dříve vážili jeho osobní práce. A když se dozvěděli, jakou odvahu a víru projevuje během svého dlouhého zajetí, vedlo je to k větší věrnosti a horlivosti pro Kristovu věc. PNL 262.1