Poslové naděje a lásky

Pavlova obhajoba

Félix byl natolik bystrý, že prohlédl smýšlení a povahu Pavlových žalobců. Pochopil, proč mu lichotili, a poznal také, že se jim nepodařilo jejich obvinění proti apoštolovi odůvodnit. Obrátil se tedy na obžalovaného a vyzval ho, aby odpověděl sám. Apoštol neztrácel čas žádnými komplimenty. Krátce poznamenal, že je rád, že se může obhajovat právě před Félixem, který je místodržitelem již delší dobu, a proto dobře rozumí židovským zákonům a zvykům. Jasně ukázal, že žádné z obvinění, která byla proti němu vznesena, se nezakládá na pravdě. Prohlásil, že nikde v Jeruzalémě nevyvolal žádné nepokoje ani neznesvětil chrám. Řekl: “Ani v chrámu, ani v synagógách, ani jinde ve městě mě nikdo nepřistihl, že bych se s někým přel anebo dokonce podněcoval vzpouru davu. A nemohou dokázat před tebou nic, pro co mě nyní žalují.” Skutky 24,12.13. PNL 242.1

Přiznal sice, že “podle směru, který oni označují za sektu”, slouží Bohu svých předků. Zároveň však trval na tom, že vždy věřil “všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách” (Skutky 24,14), a že v souladu s jasným učením Písma se drží víry ve vzkříšení z mrtvých. Dále prohlásil, že jeho hlavní životní zásadou je vždy se snažit “zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi” Skutky 24,16. PNL 242.2

Otevřeně a bez okolků uvedl, proč navštívil Jeruzalém, a vylíčil okolnosti, které vedly k jeho zatčení a výslechu: “Po mnoha letech jsem se vrátil, abych svému národu odevzdal peněžitou podporu a přinesl oběti v chrámě. A při nich mě tam po očistném obřadu spatřili. Nedošlo při tom ani k shluku, ani k výtržnostem. Byli tam ovšem někteří Židé z provincie Asie a ti by měli být přítomni před tebou a přednést žalobu, mají-li něco proti mně. Anebo tito přítomní ať řeknou, jaký zločin na mně našli, když jsem stál před veleradou, kromě toho, že jsem mezi nimi zvolal: ‘Pro víru ve zmrtvýchvstání jsem dnes od vás souzen.’” Skutky 24,17-21. PNL 242.3

Apoštol hovořil naléhavě a se zjevnou upřímností a jeho slova působila velmi přesvědčivě. Svědectví, které ve svém dopise Félixovi vydal o Pavlově jednání Klaudios Lysias, bylo obdobné. Kromě toho znal Félix židovské náboženství mnohem lépe, než se mnozí domnívali. Pavlovo prosté vylíčení okolností celého případu umožnilo Félixovi lépe pochopit pohnutky, které vedly Židy k pokusu usvědčit apoštola ze vzpoury a zrady. Místodržitel jim nemohl vyhovět a nespravedlivě odsoudit římského občana, ani jim ho nechtěl vydat, aby ho zabili bez řádného soudního procesu. Jakékoli jiné zájmy než jeho vlastní prospěch mu však byly cizí. Byl ovládán touhou po slávě a povýšení. Strach, že urazí Židy, mu nakonec zabránil v tom, aby byl zcela spravedlivý k muži, o jehož nevině byl přesvědčen. Proto rozhodl, že soudní přelíčení se odročuje, dokud se nedostaví Lysias: “Jakmile přijde velitel Lysias, rozhodnu ve vaší při.” Skutky 24,22. PNL 242.4

Apoštol tedy zůstal i nadále ve vězení. Félix však nařídil důstojníkovi, který ho měl hlídat, “aby Pavla držel v mírné vazbě a nikomu z jeho přátel nebránil, kdyby mu chtěl posloužit” Skutky 24,23. PNL 243.1