Český ekumenický překlad
Skutky 24
1 Za pět dní přišel velekněz Ananiáš s několika staršími a s nějakým Tertullem právníkem, a dostavili se k místodržiteli, aby na Pavla podali žalobu. Když byl Pavel předvolán,
2 Tertullus začal obžalobu: “Vznešený Félixi, tvou zásluhou se těšíme dokonalému míru a tvou moudrou péčí spěje všechno u tohoto národa k lepšímu.
3 Vždy a všude to přijímáme s velikou vděčností.
4 Ale abych tě už déle nezdržoval, prosím tě, abys byl tak laskav a krátce nás vyslechl.
5 Shledali jsme, že tento člověk jako morová nákaza po celém světě vyvolává nepokoje mezi Židy a je hlavou nazorejské sekty.
6 Pokusil se i znesvětit chrám a my jsme ho zadrželi.
7 --- fehlt/missing
8 Až ho budeš vyslýchat, můžeš se sám přesvědčit o tom všem, co na něj žalujeme.”
9 K jeho řeči se připojili i Židé a tvrdili, že je tomu tak.
10 Když ho místodržitel vyzval k obhajobě, Pavel promluvil: “Vím, že už mnoho let vykonáváš úřad soudce v tomto národě, a proto s klidnou myslí přednáším svou obhajobu.
11 Můžeš si zjistit, že tomu není víc než dvanáct dní, co jsem přišel do Jeruzaléma, abych se poklonil Bohu,
12 a ani v chrámu, ani v synagógách, ani jinde ve městě mě nikdo nepřistihl, že bych se s někým přel anebo dokonce podněcoval vzpouru davu.
13 A nemohou dokázat před tebou nic, pro co mě nyní žalují.
14 Přiznávám se ti však k tomu, že podle směru, který oni označují za sektu, sloužím Bohu svých předků: Věřím všemu, co je napsáno v zákoně Mojžíšově a v prorockých knihách,
15 a tak jako oni mám naději v Bohu, že jednou spravedliví i nespravedliví vstanou k soudu.
16 Proto i já se vždy snažím zachovat neporušené svědomí před Bohem i lidmi.
17 Po mnoha letech jsem se vrátil, abych svému národu odevzdal peněžitou podporu a přinesl oběti v chrámě.
18 A při nich mě tam po očistném obřadu spatřili. Nedošlo při tom ani k shluku, ani k výtržnostem.
19 Byli tam ovšem někteří Židé z provincie Asie a ti by měli být přítomni před tebou a přednést žalobu, mají-li něco proti mně.
20 Anebo tito přítomní ať řeknou, jaký zločin na mně našli, když jsem stál před veleradou,
21 kromě toho, že jsem mezi nimi zvolal: ‘Pro víru ve zmrtvýchvstání jsem dnes od vás souzen.’”
22 Pak Félix, ač dobře znal všecko o tom učení, odročil přelíčení a řekl: “Jakmile přijde velitel Lysias, rozhodnu ve vaší při.”
23 Nařídil důstojníkovi, aby Pavla držel v mírné vazbě a nikomu z jeho přátel nebránil, kdyby mu chtěl posloužit.
24 Po několika dnech přišel Félix se svou manželkou Drusillou, která byla židovka, dal si zavolat Pavla a poslouchal jeho výklad o víře v Krista Ježíše.
25 Když však Pavel začal hovořit o spravedlnosti a zdrženlivosti a o budoucím soudu, pocítil Félix úzkost a řekl: “Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat.”
26 Zároveň doufal, že dostane od Pavla peníze. Proto si ho také dal častěji zavolat a hovořil s ním.
27 Po dvou letech se stal jeho nástupcem Porcius Festus. Ale Félix zanechal Pavla ve vazbě, protože se chtěl zavděčit Židům.