Poslové naděje a lásky

Před Félixem a Drusillou

Krátce poté poslali Félix a jeho manželka Drusilla pro Pavla, aby si s ním soukromě promluvili a dozvěděli se něco “o víře v Krista Ježíše” Skutky 24,24. Byli ochotní, ba dokonce dychtiví vyslechnout si tyto nové pravdy — pravdy, které už možná nikdy neuslyší a které, pokud je zavrhnou, budou v soudný den jednoznačně svědčit proti nim. PNL 243.2

Pavel to považoval za příležitost od Boha a věrně ji využil. Věděl, že se nachází v přítomnosti člověka, který má moc odsoudit ho k smrti, nebo mu darovat svobodu. Přesto nezačal Félixe a Drusillu chválit ani jim nelichotil. Věděl, že jeho slova jim budou buď životodárnou, nebo smrtonosnou vůní. Proto odložil stranou všechny sobecké úvahy a snažil se je upozornit na nebezpečí, které jim hrozí. PNL 243.3

Apoštol si uvědomoval, že evangelium klade nároky na každého, kdo si je vyslechne. Jednoho dne tedy budou jeho posluchači patřit buď k čistým a svatým, kteří se shromáždí kolem velkého bílého trůnu, nebo k těm, kterým Kristus řekne: “Jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.” Matouš 7,23. Věděl, že před nebeským soudem se bude muset setkat s každým z nich, aby se zodpovídal nejen ze všeho, co řekl a udělal, ale také z pohnutek a ducha, které stály v pozadí jeho slov a činů. PNL 243.4

Félix byl tak surový a krutý, že až dosud se mu jen málokdo odvážil, byť jen náznakem, sdělit, že jeho povaha a jednání nejsou bezúhonné. Pavel se však nebál lidí. Otevřeně vyznal svou víru v Krista a uvedl důvody, proč v něj věří. Jeho vyznání ho vedlo k tomu, aby promluvil zvláště o ctnostech, které neodmyslitelně patří ke křesťanskému charakteru, které však zpupný pár, k němuž hovořil, zcela postrádal. PNL 243.5

Apoštol představil Félixovi a Drusille Boží charakter — jeho spravedlnost, poctivost a nestrannost — a podstatu Božího zákona. Jasně jim ukázal, že povinností každého člověka je žít střídmě a zdrženlivě, v souladu s Božím zákonem podřizovat své vášně rozumu a dbát na své tělesné a duševní zdraví. Prohlásil, že jistě přijde den soudu, kdy budou všichni lidé odměněni podle skutků, které vykonali za svého pozemského života. Tehdy jednoznačně vyjde najevo, že bohatstvím, postavením ani tituly si člověk nemůže získat Boží přízeň ani se jimi nemůže osvobodit od následků hříchu. Dále jim Pavel vysvětlil, že tento život je pro člověka přípravou na život budoucí. Kdo nevyužije možností a příležitostí, které se mu nyní nabízejí, utrpí věčné ztráty; nebude mu poskytnuta žádná další doba milosti. PNL 243.6

Zvlášť důrazně hovořil Pavel o dalekosáhlých požadavcích Božího zákona. Objasnil jim, že tento zákon proniká do nejtajnějších zákoutí lidské mravnosti a odhaluje to, co zůstalo skryto očím a poznání druhých. Cokoli děláme nebo říkáme — vše, čím se projevujeme navenek — vypovídá o našem charakteru jen velmi nedokonale. Zákon však zkoumá naše myšlenky, pohnutky a záměry. Temné vášně, které druzí lidé nemohou vidět — žárlivost, nenávist, smyslnost a ctižádost, zlé skutky, o nichž tajně přemýšlíme, ale kterých se nikdy z nedostatku příležitosti nedopustíme — to vše Boží zákon odsuzuje. PNL 244.1

Pavel se snažil obrátit pozornost svých posluchačů k jediné velké Oběti za hřích. Nejprve se zaměřil na oběti, které byly pouze stínem budoucího dobra. Potom jim představil Krista, v němž se všechny tyto obřady naplnily, protože poukazovaly na něj jako na jediný zdroj života a naděje pro padlé lidstvo. I svatí muži žijící v dávných dobách byli spaseni vírou v Kristovu krev. Když se dívali na smrtelný zápas obětních zvířat, hleděli přes propast staletí až k Božímu Beránkovi, který měl nést hříchy celého světa. PNL 244.2

Bůh právem vyžaduje od všech svých stvoření lásku a poslušnost. Ve svém zákoně jim dal dokonalé měřítko spravedlnosti. Mnozí však zapomínají na svého Stvořitele a raději si jdou vlastní cestou, která je v rozporu s Boží vůlí. Jeho lásku, která je vysoká jako nebe a široká jako vesmír, mu oplácejí nepřátelstvím. Bůh se však nemůže přiblížit úrovni bezbožného lidstva tím, že by slevil z požadavků svého zákona; člověk zase nemůže ve své vlastní síle tyto požadavky plnit. Jedině vírou v Krista může být hříšník očištěn od svých vin a může získat sílu k poslušnosti přikázání svého Stvořitele. PNL 244.3

A tak Pavel i jako vězeň hájil požadavky, které klade Boží zákon jak na Židy, tak na Řeky, a zvěstoval, že Ježíš Nazaretský, kterým všichni pohrdali, je Boží Syn a Vykupitel světa. PNL 244.4