Poslové naděje a lásky

Vyvolený národ

Židé byli Bohem vyvolený národ, skrze který chtěl Bůh požehnat celému lidstvu. Povolal z něj mnoho proroků. Ti předpověděli příchod Vykupitele, kterého Izraelci zavrhnou a zabijí, přestože by v něm měli jako první rozpoznat zaslíbeného Mesiáše. PNL 214.3

Když se prorok Izajáš zahleděl do budoucích staletí, spatřil, jak je odmítán jeden prorok za druhým a jak je nakonec zavržen i Boží Syn. Pod vlivem Ducha svatého napsal, že Vykupitele přijmou ti, kteří nikdy předtím nepatřili k synům Izraele. Pavel se odvolává na toto proroctví a říká: “Izaiáš má odvahu říci: ‘Dal jsem se nalézti těm, kteří mě nehledali, dal jsem se poznat těm, kteří se po mně neptali.’ O Izraeli však říká: ‘Každý den jsem vztahoval ruce k lidu neposlušnému a vzpurnému.’” Římanům 10,20.21. PNL 214.4

Přestože Izrael zavrhl Božího Syna, Bůh tento národ nezavrhl. Pavel to dokládá následujícími argumenty: “Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova. Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael? ‘Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!’ Jakou však dostal odpověď? PNL 214.5

‚Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.’ A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.” Římanům 11,1-5. PNL 215.1

Izrael klopýtl a upadl; to však neznamená, že by nemohl opět vstát. Na otázku: “Klopýtli tak, aby nadobro padli?” apoštol odpovídá: “Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů. Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí? Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom, abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení. Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!” Římanům 11,11-15. PNL 215.2

Božím záměrem bylo, aby byla Boží milost zjevena jak pohanům, tak Izraelcům. Tato skutečnost jasně vyplývá ze starozákonních proroctví. Apoštol používá některá z těchto proroctví ve svém výkladu: “Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci,” ptá se, “aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě, stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě — na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů. Jak je psáno u Ozeáše: ‘Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou, a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.’” Římanům 9,21-26. PNL 215.3