Český ekumenický překlad
Římanům 11
1 Chci tím říci, že Bůh zavrhl svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, z potomstva Abrahamova, z pokolení Benjamínova.
2 Bůh nezavrhl svůj lid, který si předem vyhlédl. Nevíte z Písma, jak si Eliáš Bohu naříká na Izrael?
3 ‘Hospodine, proroky tvé pobili a oltáře tvé pobořili, já jediný jsem zůstal, a také mně ukládají o život!’
4 Jakou však dostal odpověď? ‘Zachoval jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili kolena před Baalem.’
5 A tak i nyní je tu zbytek lidu vyvolený z milosti.
6 Když z milosti, tedy ne na základě skutků - jinak by milost nebyla milostí.
7 Co z toho plyne? Izrael nedosáhl, oč usiluje. Dosáhli toho jen vyvolení z Izraele, ale ostatní zůstali zatvrzelí,
8 jak je psáno: ‘Bůh otupil jejich mysl, dal jim oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.’
9 A David praví: ‘Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou,
10 ať se jim oči zatmějí, aby neviděli, a jejich šíje ať je navždy sehnutá.’
11 Chci tedy snad říci, že klopýtli tak, aby nadobro padli? Naprosto ne! Ale jejich selhání přineslo pohanům spásu, aby to vzbudilo žárlivost židů.
12 Jestliže tedy jejich selháním svět získal a jejich úpadek obohatil pohany, co teprve, až se všichni obrátí?
13 Vám z pohanských národů říkám, že právě já, apoštol pohanů, vidím slávu své služby v tom,
14 abych vzbudil žárlivost svých pokrevních bratří a některé z nich přivedl ke spasení.
15 Jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa s Bohem, co jiného bude znamenat jejich přijetí než vzkříšení mrtvých!
16 Je-li první chléb zasvěcen, je svatý všechen chléb; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve.
17 Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a bereš sílu z kořene ušlechtilé olivy,
18 nevynášej se nad ty větve! Začneš-li se vynášet, vzpomeň si, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen nese tebe!
19 Řekneš snad: Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.
20 Dobře. Byly vylomeny pro svou nevěru, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se!
21 Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, tím spíše neušetří tebe!
22 Považ dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří odpadli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet. Jinak i ty budeš vyťat,
23 oni však, nesetrvají-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc naroubovat je znovu.
24 Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!
25 Abyste nespoléhali na svou vlastní moudrost, chtěl bych, bratří, abyste věděli o tomto tajemství: Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů.
26 Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: ‘Přijde ze Sióna vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost;
27 to bude má smlouva s nimi, až sejmu jejich hříchy.’
28 Pokud jde o evangelium, stali se Božími nepřáteli, ale vám to přineslo prospěch; pokud jde o vyvolení, zůstávají Bohu milí pro své otce.
29 Vždyť Boží dary a jeho povolání jsou neodvolatelná.
30 Jako vy jste kdysi Boha neposlouchali, nyní však jste došli slitování pro jejich neposlušnost,
31 tak i oni nyní upadli v neposlušnost, aby také došli slitování, jakého se dostalo vám.
32 Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.
33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!
34 ‘Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?’
35 ‘Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?’
36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.