Poslové naděje a lásky

Dopis do Říma

Během svého pobytu v Korintu měl Pavel čas na to, aby uvažoval o nových a větších misijních polích, kde by mohl sloužit. Ve svých myšlenkách se zabýval především plánovanou cestou do Říma. Jedním z jeho největších přání a nejodhodlanějších záměrů bylo spatřit, jak křesťanská víra pevně zapouští kořeny v tomto významném centru tehdy známého světa. V Římě již byl založen sbor a apoštol chtěl tamější věřící získat pro spolupráci na díle, které mělo být vykonáno v Itálii a dalších zemích. Aby si připravil půdu pro působení mezi těmito křesťany, z nichž mnohé dosud vůbec neznal, poslal jim dopis. V něm jim oznámil svůj úmysl navštívit Řím a zároveň vyjádřil naději, že se mu podaří vztyčit prapor kříže i ve Španělsku. PNL 213.3

Ve svém dopise objasnil Pavel Římanům důležité zásady evangelia. Vysvětlil jim své stanovisko k otázkám, které znepokojovaly jak židovské, tak nežidovské sbory, a dokazoval, že naděje a zaslíbení, které byly kdysi určeny především židům, se nyní nabízejí i pohanům. PNL 213.4

Velmi jasně a přesvědčivě vyložil apoštol učení o ospravedlnění z víry v Krista. Doufal, že ponaučení, která zaslal křesťanům v Římě, mohou pomoci i jiným sborům. Nemohl tušit, jak dalekosáhlý vliv budou jednou jeho slova mít. Od té doby září velká pravda o ospravedlnění z víry jako obrovský maják, který ukazuje kajícným hříšníkům cestu života. Tato pravda byla světlem, které rozptýlilo tmu zahalující Lutherovu mysl a zjevilo mu, že Kristova krev má moc očistit nás od hříchu. Totéž světlo již přivedlo tisíce hříšníků k pravému Zdroji odpuštění a pokoje. Každý křesťan má důvod děkovat Bohu za dopis určený římskému sboru. PNL 213.5

V tomto dopise Pavel otevřeně hovořil o břemeni, které nesl kvůli Židům. Již od svého obrácení toužebně doufal, že bude schopen pomoci svým židovským bratřím, aby jasně pochopili poselství evangelia. Řekl: “Toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy.” Římanům 10,1. PNL 214.1

Apoštolovo přání bylo poněkud neobvyklé. Neustále prosil Boha, aby působil na Izraelce, kteří nedokázali v Ježíši Nazaretském rozpoznat zaslíbeného Mesiáše. “Mluvím pravdu v Kristu…,” ujišťuje věřící v Římě, “a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím. Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení, jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky.” Římanům 9,1-5. PNL 214.2