Výchova

9. kapitola — Příklady jeho metod

“Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal.” Jan 17,6. Vy 52.1

Příprava a výchova Ježíšových dvanácti učedníků je nejlepší ukázkou jeho metod. Na těchto mužích měla spočinout tíha zodpovědnosti. Vybral si je, aby je mohl naplnit svým Duchem, a oni pak mohli pokračovat v jeho díle na zemi po jeho odchodu. Právě jim dal přednost, aby žili v jeho blízkosti. Svou přítomností působil na tyto vybrané spolupracovníky. “Ten život byl zjeven,” říká jeho učedník Jan, “my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám.” 1. Janův 1,2. Vy 52.2

Pouze v takovém těsném společenství je možné předávat oživující sílu, kterou má poskytovat pravá výchova. Jen život může přinést život. Vy 52.3

Spasitel při výchově svých učedníků využil principy, které ustanovil už na počátku. Dvanáct vybraných učedníků spolu s některými dalšími lidmi, kteří jim čas od času pomáhali, tvořili Ježíšovu rodinu. Pobývali společně s ním v domě, u stolu, v soukromí i v přírodě. Provázeli jej na cestách, prožívali s ním jeho zkoušky a podle možností se zapojovali do jeho díla. Vy 52.4

Někdy je učil, když spolu seděli na úbočí hory, někdy u moře nebo z rybářské loďky, jindy zase když spolu cestovali. Kdykoli hovořil k zástupům, tvořili vždy učedníci nejbližší kruh jeho posluchačů. Chtěli mu být nablízku, aby jim neuniklo žádné z jeho naučení. Byli pozornými posluchači a toužili porozumět pravdám, které pak měli předat lidem všech zemí a pro všechny časy. Vy 52.5

Pán Ježíš si vybral své první žáky z obyčejných lidí. Byli to prostí, nevzdělaní galilejští rybáři, kteří neznali učení ani zvyky rabínů. Vychovávala je tvrdá práce a životní těžkosti. Byli však přirozeně velmi nadaní a učenliví. Byli to muži, které Spasitel mohl vzdělat a vychovat pro své dílo. Vy 52.6

Mnozí z těch, kdo každý den trpělivě plní obvyklé povinnosti, si neuvědomují, že kdyby byly jejich skryté schopnosti odhaleny a rozvinuty, udělaly by z nich velké světové vůdce. To byl i případ mužů, které Spasitel povolal, aby se stali jeho spolupracovníky. Po tři roky se mohli vzdělávat u největšího učitele, jakého kdy svět poznal. Vy 52.7

První učedníci byli značně rozdílní, tvořili pestrou směsici různých typů charakterů. Měli se stát učiteli celého světa. Byl mezi nimi Levi Matouš, který býval celním úředníkem ve službách Římské říše, nebo horlivý zélóta Šimon, nekompromisní nepřítel imperiální autority. Vy 53.1

Dalším byl impulzivní, sebejistý, ale dobrosrdečný Petr a také jeho bratr Ondřej. Dále to byl uhlazený, schopný, avšak lakomý Jidáš z Judska nebo věrný a horlivý učedník Filip a také Tomáš, který nebyl ochotný hned všemu věřit. Byli tu i mladý Jakub a Juda, muži možná méně významní než ostatní bratři, přesto však silní a schopní. Patřili mezi ně upřímný a věrný Natanael i ambiciózní a láskyplní synové Zebedeovi. Vy 53.2

Aby mohli lidé tak rozdílní svou přirozenou povahou, vzděláním a životními návyky vykonat dílo, ke kterému je Pán povolal, museli dospět k jednotě cítění, myšlení a konání. Kristovým záměrem byla právě tato jejich jednota. Toužil je sjednotit sám se sebou. Hlavní cíl své práce pro ně vyjádřil v modlitbě, když prosil, “aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal …, a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne” Jan 17,21-23. Vy 53.3