Výchova

7. kapitola — Životy významných postav

“Ovoce spravedlivého je jako strom života.” Přísloví 11,30. Vy 32.1

Biblické dějiny ukazují mnoho příkladů, jaké výsledky přináší pravá výchova. Jsou to vzácné příklady mužů, jejichž charaktery se utvářely pod Božím vedením. Jejich životy byly požehnáním pro ostatní. Mohli světu správně představovat Boha. Patří mezi ně významní státníci Josef a Daniel, moudrý zákonodárce Mojžíš, věrný reformátor Elíša, ale i Pavel, snad nejslavnější učitel v dějinách — samozřejmě kromě toho, o němž bylo řečeno, že “nikdo nikdy takto nemluvil” Jan 7,46. Josef a Daniel byli odděleni od svých rodin a odvedeni do pohanského zajetí už v době svého dospívání. Zvláště Josef pak byl často podrobován zkouškám, které přinášely do jeho života velké změny. V domově svého otce byl milovaným dítětem, v domě Potífara otrokem. Později se stává jeho důvěrníkem a společníkem. Vy 32.2

Jako vedoucí pracovník se mnohému naučil nejen studiem, ale i pozorováním a jednáním s lidmi. Do faraonova vězení se dostal jako nespravedlivě odsouzený vězeň bez naděje na spravedlnost a bez vyhlídek na propuštění. V době velké krize byl povolán, aby stál v čele národa. Co mu umožnilo uchovat si v tom všem bezúhonnost? Vy 32.3

Každému, kdo zastává významné postavení, hrozí nebezpečí. Jako bouře, která nepoškodí kvítek v údolí, ale vyvrátí z kořenů strom na vrcholku hory, také i silná pokušení, která se nedotknou nízko postavených, ohrožují ty, kdo zastávají vysoké postavení v tomto světě, mají úspěch a pocty. Josef obstál ve zkoušce útlaku i ve zkoušce úspěchu. Stejnou věrnost, jakou projevil ve faraonově paláci, projevil i ve vězeňské cele. Vy 32.4

V dětství byl Josef vyučován lásce a úctě k Bohu. V otcově stanu pod syrskou hvězdnou oblohou, slýchal vyprávět příběh o nočním vidění v Bételu, o žebříku mezi nebem a zemí, o vystupujících a sestupujících andělech, i o Bohu, který se tehdy Jákobovi zjevil. Znal i příběh o zápasu u potoka Jabok. Právě tam se jeho otec Jákob, poté co se vzdal svých oblíbených hříchů, postavil jako vítěz a přijal titul Božího knížete. Když se Josef jako pastýř staral o otcova stáda, vedl čistý a prostý život. To mělo příznivý vliv na rozvoj jeho tělesných i duševních sil. Společenství s Bohem prostřednictvím přírody a studium velikých pravd, které odevzdával otec svému synovi jako posvátný odkaz, posílily Josefovu mysl a vtiskly mu pevné zásady. Vy 32.5

Během životní krize, kdy se na děsivé cestě z kenaanského domova do egyptského otroctví naposled ohlížel k pahorkům skrývajícím stany jeho rodiny, si Josef vzpomněl na Boha svého otce. Vzpomínal na naučení z dětství a pevně se rozhodl, že zůstane věrný a bude vždy jednat tak, jak se patří na poddaného Krále nebes. Vy 33.1

Navzdory hořkému životu cizince a otroka, uprostřed neřestí a lákavého vábení pohanských bohoslužeb, které v sobě zahrnovaly všechny svody bohatství, kultury a královské nádhery, zůstal Josef pevný ve svých zásadách. Naučil se být poslušný a věrný povinnostem. Věrnost v každé situaci, ať zastával nejnižší či nejvyšší zodpovědnost, pomohla rozvinout všechny jeho schopnosti pro nejvyšší službu. Vy 33.2

Když byl Josef povolán na faraonův dvůr, byl Egypt nejmocnějším z tehdejších národů. V oblasti kultury, umění a vzdělanosti mu nebylo rovno. V čase, kdy národ procházel údobím největších těžkostí a nebezpečí, řídil Josef státní záležitosti takovým způsobem, že si získal důvěru krále i lidu. Faraon jej ustanovil “pánem svého domu, vládcem veškerého svého jmění, aby jeho velmože k sobě připoutal a moudrosti učil jeho starce” Žalm 105,21.22. Vy 33.3

Inspirované Boží slovo nám odhaluje tajemství Josefova života. Když Jákob dával svým synům požehnání, řekl o svém nejmilejším synovi: Vy 33.4

“Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti. Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho, střelci úklady mu nastrojili. Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele, z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna. Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry.” 1. Mojžíšova 49,22-26. Vy 33.5

Oddanost a věrnost neviditelnému Bohu byly kotvami Josefova života. To bylo tajemství jeho síly. “Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest.” 1. Mojžíšova 49,24. Vy 33.6