Výchova

Daniel — velvyslanec nebes

Mladý Daniel a jeho společníci měli v Babylóně zdánlivě více štěstí než Josef během prvních let svého života v Egyptě. Přesto však museli i oni projít podobně těžkými zkouškami charakteru. Ze svých poměrně prostých judských domovů byli tito mladí muži z královského rodu přesídleni do nejnádhernějšího města, na dvůr slavného monarchy. Tam se měli připravovat, aby mohli vstoupit do královských služeb. Na tomto přepychovém a zkaženém dvoře je obklopovalo mnoho pokušení. Ctitelé Hospodina se stali zajatci Babylónu. Nádoby z Božího chrámu byly přeneseny do chrámů babylónských bohů a samotný izraelský král byl Babylóňany uvězněn. Pyšní vítězové jim stále připomínali tyto skutečnosti jako důkaz, že jejich náboženství a způsob života jsou lepší než náboženství a životní styl Židů. Vy 34.1

A přece v této situaci, navzdory pokoření Izraele, Bůh dal Babylónu jasný důkaz o své svrchovanosti, o svatosti svých požadavků i o spolehlivých důsledcích poslušnosti. Toto svědectví podal způsobem, kterým ho jedině přinést lze — prostřednictvím lidí, kteří byli stále věrni. Daniela a jeho společníky čekala na samém počátku jejich kariéry rozhodující zkouška. Nařízení, aby dostávali jídlo z královského stolu, bylo nejen projevem královy přízně, ale také péče o jejich blaho. Jelikož však část těchto pokrmů byla obětována modlám, bylo celé jídlo z královského stolu zasvěceno modlářství. Kdyby mladí Izraelci přijali toto královo štědré pozvání, vypadalo by to, že se podílí na uctívání falešných bohů. Věrnost Bohu jim nedovolovala účastnit se takového uctívání. Neodvážili se riskovat, aby přepych a hýření měly vliv na jejich fyzický, duševní a duchovní rozvoj. Vy 34.2

Daniel a jeho druhové byli věrně vyučeni Božím zásadám. Naučili se obětovat pozemské hodnoty ve prospěch duchovních, hledat nejvyšší dobro. Vy 34.3

To přineslo své důsledky. Díky střídmosti a smyslu pro zodpovědnost se mohly ušlechtile rozvíjet fyzické, duševní i duchovní síly těchto Božích představitelů. Na konci období jejich studia a přípravy se zjistilo, že žádný mezi ostatními kandidáty na vysoké posty v království “nebyl shledán takový jako Daniel, Chananjáš, Míšael a Azarjáš” Daniel 1,19. Vy 34.4

Na babylónský královský dvůr byli shromážděni představitelé všech zemí, nejtalentovanější a nejnadanější muži, kteří dosahovali nejvyšší kulturní úrovně tehdejší doby. Přesto mezi nimi tito židovští zajatci neměli rovného. Ať už šlo o tělesnou sílu a krásu, rozumnost nebo znalosti, nemohl se s nimi nikdo měřit. “Pokud šlo o porozumění moudrosti, které od nich král vyžadoval, shledal, že desetkrát předčí všechny věštce a zaklínače, kteří byli v celém jeho království.” Daniel 1,20. Vy 34.5

Daniel byl neochvějný ve své oddanosti Bohu a pevný v sebeovládání. Díky své ušlechtilé důstojnosti a zdvořilé ohleduplnosti došel mladý Daniel “milosrdenství a slitování” u pohanského úředníka, který je měl na starosti. Stejnými vlastnostmi se vyznačoval i jeho život. Velmi rychle se stal ministerským předsedou království. Za jeho působení se na trůnu vystřídalo několik králů, došlo k pádu Babylónu a vlády země se ujalo soupeřící království. Avšak Danielova moudrost, státnické umění, takt při jednání, zdvořilost a ryzí dobrota srdce spojená s věrností hluboce zapůsobily i na jeho nepřátele. Byli nuceni uznat, že na něm “žádnou záminku ani zlé jednání nalézt nemohli, neboť byl věrný” Daniel 6,5. Vy 35.1

Daniel spoléhal na Boha neotřesitelnou důvěrou. Sestoupil na něj duch prorocké moci. Lidé jej poctili tím, že mu svěřili královská tajemství a zodpovědnost na královském dvoře. Bůh jej však poctil daleko více. Určil jej za svého velvyslance a naučil jej číst tajemství budoucnosti. Pohanští vládcové byli v jeho přítomnosti nuceni uznat pravého Boha. Nebúkadnesar prohlásil: “Vpravdě, váš Bůh je Bohem bohů a Pán králů, který odhaluje tajemství.” Daniel 2,47. Ve svém oficiálním poselství “všem lidem různých národností a jazyků, bydlícím po celé zemi” vyvýšil Danielova Boha i král Darjaveš, “neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až konce. Vysvobozuje a vytrhuje, činí znamení a divy na nebi i na zemi.” Daniel 6,26.27. Vy 35.2