Touha věků

Ježíš vyznává své božství

Ježíš odmítl nařčení z rouhání. “To, z čeho mě obviňujete,” řekl, “činím proto, že jsem Boží Syn a jsem jedno s Bohem v podstatě, vůli i úmyslech. Spolupracuji s Bohem v každém jeho činu.” “Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce.” Jan 5,19. Kněží a rabíni vytýkali Božímu Synu právě dílo, které přišel na zem vykonat. Svými hříchy se odloučili od Boha, byli zaslepení pýchou a jednali nezávisle na Bohu. Mysleli si, že si ve všem vystačí. Neuvědomovali si, že potřebují, aby jejich kroky řídila vyšší moudrost. Boží Syn se však podřizoval vůli Otce a byl zcela závislý na jeho moci. Kristovo sebezapření bylo tak veliké, že nic neplánoval bez Boha. Přijal záměr, který s ním Bůh měl, a uskutečňoval to, co mu Otec den za dnem zjevoval. Stejně bychom se měli Boha držet i my a plnit ve svém životě jeho vůli. TV 129.5

Když se Mojžíš chystal postavit svatyni jako Boží příbytek, přikázal mu Hospodin, aby vše učinil podle vzoru, který mu zjevil na hoře. Mojžíš byl velmi horlivý pro Boží dílo. Měl k ruce nejnadanější a nejzručnější muže, kteří pracovali podle jeho pokynů. Přesto neměl nechat udělat nic, co mu nebylo ukázáno. Všechno — každý zvonek, granátové jablko, každá ozdoba, třásně či opona — muselo být podle Božího vzoru. Bůh povolal Mojžíše na horu a ukázal mu nebeské věci. Zahalil jej svou slávou, aby mohl pohlédnout na vzor, podle něhož měl vše zhotovit. Bůh si přál, aby mu Izrael připravil příbytek, a při vydání zákona na hoře Sínaj mu zjevil i svoji představu o dokonalém charakteru. Když Pán procházel kolem Mojžíše, volal: “Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích.” 2. Mojžíšova 34,6.7. TV 129.6

Izraelci si však zvolili svou vlastní cestu. Nestavěli podle zjeveného vzoru. Kristus, pravý chrám, ve kterém přebýval Bůh, budoval svůj pozemský život ve všech maličkostech podle Božího ideálu. Řekl: “Plnit, Bože můj, tvou vůli je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.” Žalm 40,9. I my máme budovat svůj charakter tak, aby byl “duchovním příbytkem Božím”. Efezským 2,22. Máme “udělat vše podle vzoru”, “vždyť i Kristus trpěl” za nás a “zanechal nám tak příklad, abychom šli v jeho šlépějích” Židům 8,5; 1. Petrův 2,21. TV 130.1

Kristus nás učí, abychom viděli sami sebe v nerozlučném spojení s nebeským Otcem. V každé situaci jsme zcela závislí na Bohu. On má celý náš život ve svých rukou. Svěřil nám úkol a vybavil nás potřebnými schopnostmi i prostředky. Pokud se budeme podřizovat jeho vůli a spoléhat na jeho sílu a moudrost, bude nás chránit a práce na jeho velkolepém díle se nám bude dařit. Člověk, který spoléhá na svoji vlastní moudrost a sílu, se však od Boha vzdaluje. Nespolupracuje s Kristem, ale naplňuje záměr nepřítele Boha i člověka. TV 130.2

Spasitel dále řekl: “Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn… Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu ty, které chce.” Jan 5,19-21. Saduceové nevěřili ve vzkříšení těla, ale Ježíš jim řekl, že právě vzkříšení mrtvých je jedním z největších činů jeho Otce a že on sám má k němu moc. “Přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.” Jan 5,25. Farizeové věřili ve vzkříšení mrtvých. Kristus je ujistil, že moc, která vrací život mrtvým, je již mezi nimi a že sami na vlastní oči uvidí její působení. Tato moc křísit mrtvé oživuje i lidskou duši “mrtvou pro… viny a hříchy”. Efezským 2,1. Duch života v Ježíši Kristu, “moc jeho vzkříšení”, osvobozuje člověka “od zákona hříchu a smrti”. Filipským 3,10; Římanům 8,2. Moc zla je zlomena a víra chrání člověka před hříchem. Kdo otevírá své srdce Kristovu Duchu, získává podíl na oné mocné síle, která vyvede jeho tělo z hrobu. TV 130.3

Skromný muž z Nazareta odhaluje svoji skutečnou vznešenost. Staví se nad všechno lidské, strhává masku hříchu a hanby a zjevuje se jako bytost uctívaná anděly, jako Boží Syn, který je jedno se Stvořitelem vesmíru. Všichni kolem něho jsou ohromeni. Tak ještě nikdy nikdo z lidí nemluvil, s takovým majestátem se ještě nesetkali. Jeho slova jsou jasná a srozumitelná, otevřeně ohlašuje své poslání i to, co má dělat svět. “Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nemá v úctě Syna, nemá v úctě ani Otce, který ho poslal… Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.” Jan 5,22-27. TV 130.4

Kněží a zákoníci se postavili do role soudců a odsuzovali Kristovo dílo. Kristus však o sobě prohlásil, že on bude soudit je i celou zem. Bůh svěřil svět Kristu a jeho prostřednictvím padlému světu žehnal. Kristus byl Vykupitelem před svým vtělením i po něm. Jakmile se objevil hřích, byl tu i Spasitel. Dává všem světlo a život a podle míry uděleného světla bude každý souzen. Kristus, který dává světlo, se s láskou sklání k člověku, snaží se jej vytrhnout z hříchu a přivést k svatému životu, je jeho soudcem i obhájcem. Satan od samého počátku velkého sporu v nebesích založil své dílo na podvodu. Kristus se snaží odhalit jeho úmysly a zlomit jeho moc. Sám se s tímto podvodníkem utkal a celé věky usiluje o to, aby osvobodil lidi z jeho pout. Kristus bude soudit každého člověka. TV 130.5

Bůh mu “dal moc konat soud, poněvadž je Syn člověka”. Jan 5,27. Zakusil všechno lidské utrpení a pokušení, zná lidskou slabost a hříšnost, zvítězil za nás nad satanovými pokušeními, pro naši spásu obětoval svůj život, je k nám spravedlivý a laskavý — proto mu byl svěřen soud. TV 131.1

Kristus však nepřišel proto, aby soudil, ale aby lidem přinesl spasení. “Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen.” Jan 3,17. Před veleradou Ježíš prohlásil: “Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.” Jan 5,24. TV 131.2

Kristus vyzýval své posluchače, aby se nedivili, a postupně jim odhaloval velká tajemství budoucnosti. Řekl: “Přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.” Jan 5,28.29. TV 131.3

Na takové ujištění o budoucím životě Izraelci již dlouho čekali. Doufali, že je dostanou při Mesiášově příchodu. Nyní na ně svítilo světlo, které dokáže prosvítit temnotu hrobu. Ale svévole je slepá. Ježíš porušoval tradice rabínů, neuznával jejich autoritu, a proto neuvěřili. TV 131.4