Touha věků

Odmítnutí

Čas, místo, okolnosti a napětí, které ovládlo shromáždění, to vše jen zvyšovalo působivost Ježíšovy promluvy před veleradou. Nejvyšší náboženské osobnosti národa usilovaly o život muže, jenž přinášel Izraeli obnovu. Pán soboty se měl před lidským soudem zodpovídat z porušení sobotního zákona. Když tak neohroženě ohlásil své poslání, hleděli na něho jeho soudci s překvapením i zlostí, ale nezmohli se na odpověď. Nemohli ho odsoudit. Ježíš nepřipouštěl, že by kněží a rabíni měli právo jej vyslýchat nebo nějak zasahovat do jeho díla. Takovou pravomoc jim nikdo nedal. Nároky, které si činili, vyplývaly z jejich pýchy a opovážlivosti. Odmítl jejich obvinění i poučování. TV 131.5

Ježíš se nesnažil ospravedlnit čin, ze kterého byl obžalován, ani nevysvětloval, co jej k němu vedlo. Obrátil se k zákoníkům ne jako obžalovaný, ale jako žalobce. Vytýkal jim tvrdost srdce a neznalost Písma. Prohlásil, že odmítají Písmo, protože odmítají toho, koho poslal Bůh. “Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nich máte věčný život; a Písma svědčí o mně.” Jan 5,39. TV 131.6

Z každé stránky starozákonních spisů, ať už historických, naučných či prorockých, vyzařuje sláva Božího Syna. Celý židovský systém pocházel od Boha a byl pevně skloubeným proroctvím evangelia. “Všichni proroci vydávají svědectví” o Kristu (Skutky 10,43). Nebeské světlo objasňovalo kroky našeho Vykupitele od chvíle, kdy Adam dostal zaslíbení, přes celé období patriarchů a zákona. Mudrci viděli betlémskou hvězdu přicházejícího Síla a byly jim odhaleny tajemné budoucí události. Každá oběť představovala Kristovu smrt. V každém oblaku kadidla stoupala vzhůru jeho spravedlnost. V každém slavnostním zatroubení znělo jeho jméno. Ve vznešeném tajemství svatyně svatých přebývala jeho sláva. TV 132.1

Židé měli Písmo a domnívali se, že pouhá povrchní znalost jeho textů jim zaručí věčný život. Ježíš však řekl: “Jeho slovo ve vás nezůstává.” Odmítli Krista v jeho slovu, a tím ho odmítli i ve skutečnosti. “Vy nechcete přijít ke mně, abyste měli život.” Jan 5,38.40. TV 132.2

Židovští představitelé sice zkoumali učení proroků o Mesiášově království, ale nečinili tak s upřímnou touhou poznat pravdu. Chtěli jen najít důkazy, které by podpořily jejich ctižádostivé naděje. Když Kristus přišel jinak, než očekávali, nepřijali ho. Své počínaní se snažili ospravedlnit tím, že ho prohlásili za podvodníka. Jakmile se rozhodli jít touto cestou, bylo pro satana snadné posilovat jejich odpor ke Kristu. Slova, která měli přijmout jako důkaz Ježíšova božství, obrátili proti němu. Tak převrátili Boží pravdu v lež. Čím jasněji je Spasitel oslovoval svými milosrdnými skutky, tím odhodlaněji odmítali pravdu. TV 132.3

Ježíš řekl: “Nečekám slávu od lidí.” Jan 5,41. Nestál o vliv ani souhlas velerady. Jejich uznání nemohlo být pro něho žádnou poctou. Měl přece moc a slávu z nebe. Kdyby si to byl přál, andělé by sestoupili a vzdali mu poctu, Otec by byl znovu potvrdil jeho božství. Ale kvůli židovským vůdcům a kvůli národu, v jehož čele stáli, chtěl, aby poznali jeho charakter a přijali požehnání, jež jim přinášel. TV 132.4

“Přišel jsem ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mne. Kdyby přišel někdo ve svém vlastním jménu, toho přijmete.” Jan 5,43. Ježíš přišel z Božího pověření, nesl Boží obraz, naplňoval Boží slovo a hledal Boží slávu. Izraelští vůdcové jej však nepřijali. Kdyby byli přišli jiní ze své vlastní vůle a pro svoji vlastní slávu a vydávali se za Krista, byli by je přijali. Proč? Protože ten, kdo hledá svůj prospěch, povzbuzuje touhu po vlastním vyvýšení i v druhých. Taková výzva by u Židů našla odezvu. Přijali by falešného učitele, který by lichotil jejich samolibosti a schvaloval jejich oblíbené názory a tradice. Ježíšovo učení však neodpovídalo jejich představám. Bylo duchovní a vyžadovalo sebezapření. Proto je nepřijali. Nepoznali Boha. Hlas, který k nim promlouval v Kristu, jim byl cizí. TV 132.5

Neopakuje se to však i dnes? Nejsou i dnes lidé, a dokonce i mezi náboženskými představiteli, kteří zatvrzele odmítají působení Ducha svatého a potom nejsou schopni rozpoznat Boží hlas? Neodmítají Boží slovo jen proto, aby mohli dodržovat své tradice? TV 132.6

Ježíš řekl: “Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. Nevěříte-li tomu, co on napsal, jak uvěříte mým slovům?” Jan 5,46.47. TV 133.1

Mojžíšovými ústy promlouval k Izraeli Kristus. Kdyby byli naslouchali Božímu hlasu, který je oslovoval prostřednictvím jejich vůdce, byli by ho rozpoznali i v Ježíšově učení. Kdyby byli věřili Mojžíšovi, uvěřili by i Kristu, o němž Mojžíš psal. TV 133.2

Ježíš věděl, že kněží a rabíni jsou rozhodnuti připravit jej o život, a přesto jim zcela jasně vysvětlil svoji jednotu s Otcem i svůj vztah ke světu. Poznali, že jejich odpor k Ježíši je naprosto neopodstatněný, ale nedokázali potlačit svoji vražednou nenávist. Děsilo je, když viděli jeho mocné působení. Odolávali jeho výzvám a uzavřeli se v temnotě. TV 133.3

Ani v nejmenším se jim nepodařilo podkopat Ježíšovu autoritu a připravit jej o úctu či pozornost lidí. Mnozí jeho slovům uvěřili. Sami židovští představitelé se cítili velmi provinile, když v nich Ježíš probudil výčitky svědomí. To je však proti němu ještě více popudilo. Byli odhodláni připravit ho o život. Po celé zemi rozeslali posly, kteří měli lidi před Ježíšem varovat jako před podvodníkem. Ježíše sledovali zvědové, kteří informovali radu o všem, co říká a dělá. Spasitel již zcela nepochybně stál ve stínu kříže. TV 133.4