Touha věků

Proroctví o Mesiáši

Ježíš jim řekl: “Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?” Lukáš 24,25. Učedníci se podivili a přemýšleli, kdo by ten cizinec mohl být. Čte jejich myšlenky, mluví s nimi tak upřímně, laskavě a s pochopením, jeho slova vzbuzují naději. Od chvíle, kdy byl Kristus zrazen, poprvé pocítili, že ještě mohou doufat. Začali si svého společníka lépe prohlížet, měli dojem, že mluví stejně, jako mluvil Kristus. Byli ohromeni a jejich srdce se naplnila radostným očekáváním. TV 509.1

Kristus jim vysvětloval texty Písma, které se vztahují k jeho osobě. Začal od samého počátku biblických dějin, tedy od Mojžíše. Kdyby se jim byl dal hned poznat, uklidnili by se. Měli by takovou radost, že už by je nic jiného ani nezajímalo. TV 509.2

Ježíš jim však musel objasnit význam předobrazů a starozákonních proroctví, která o něm podávala svědectví. Na nich měla být založena jejich víra. Nepředvedl jim žádný zázrak, ale vysvětloval jim Písmo. Učedníci považovali Kristovu smrt za konec všech svých nadějí. Spasitel jim však z proroctví ukázal, že právě jeho smrt je největším opodstatněním jejich víry. TV 509.3

Ukázal jim, jaký význam má starozákonní zvěst jako svědectví o jeho poslání. Mnozí křesťané v dnešní době odmítají Starý zákon v domnění, že již ztratil svou platnost. To však Kristus neučil. Vážil si jej natolik, že řekl: “Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.” Lukáš 16,31. TV 509.4

Prostřednictvím patriarchů a proroků Kristus oslovuje lidi od Adama až do konce času. Spasitel se zjevuje ve Starém zákoně, právě tak jako v Novém. Světlo z prorockých časů jasně osvěcuje Kristův život i poselství Nového zákona. Kristovy zázraky nepochybně dokazují jeho božství, ale pádnější doklady o tom, že Ježíš je Vykupitelem světa, získáme srovnáním starozákonních proroctví s obsahem Nového zákona. TV 509.5

Na základě proroctví Kristus vysvětlil učedníkům význam svého vtělení a poslání na zemi. Jejich představy, podle nichž Mesiáš na přání lidu usedne na trůn a převezme královskou moc, byly mylné. Toto falešné očekávání bránilo správnému pochopení Kristova sestoupení z trůnu nejvyšší slávy do nejponíženějšího postavení, jaké mohl zaujmout. Kristus chtěl, aby jeho učedníci měli ve všech ohledech správné a jasné představy. Bylo třeba, aby podle svých možností co nejlépe pochopili i kalich utrpení, který byl pro něho připraven. Vysvětlil jim, že hrozný zápas, který zatím nedokázali pochopit, byl naplněním smlouvy uzavřené ještě před stvořením světa. Kristus musel zemřít, stejně jako musí zemřít každý přestupník zákona, který setrvává v hříchu. To vše se muselo stát. Boj však neskončí porážkou, ale slavným věčným vítězstvím. Ježíš jim řekl, že pro záchranu světa před hříchem je třeba udělat vše. Ježíšovi následovníci musí být pevní a vytrvalí, musí žít a pracovat stejně jako on. TV 510.1

Kristus mluvil s učedníky a působil na jejich mysl, aby pochopili Písmo. Učedníci byli sice unavení, ale rozhovor neustával. Spasitel jim předkládal slova života a jistoty. Jejich duchovní zrak byl však ještě zastřený. Když jim Kristus říkal o zničení Jeruzaléma, dojímal je zánik města až k pláči. Stále si neuvědomovali, kdo je doprovází. Ani je nenapadlo, že Ježíš, o kterém rozmlouvají, jde vedle nich. Kristus o sobě hovořil jako o někom jiném. Mysleli si, že je jedním z poutníků, kteří se zúčastnili slavnosti a vracejí se domů. Ubíral se úzkou kamenitou cestou stejně opatrně jako oni a chvílemi se s nimi zastavil, aby si odpočinuli. Kráčeli po horské stezce a Kristus, který měl již brzy zaujmout místo po Boží pravici a který mohl říci: “Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi” (Matouš 28,18), šel vedle nich. TV 510.2