Český ekumenický překlad
Lukáš 24
1 Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily.
2 Nalezly však kámen od hrobu odvalený.
3 Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly.
4 A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu.
5 Zachvátil je strach a sklonily se tváří k zemi. Ale oni jim řekli: “Proč hledáte živého mezi mrtvými?
6 Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji,
7 že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.”
8 Tu se rozpomenuly na jeho slova,
9 vrátily se od hrobu a oznámily to všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním.
10 Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které pověděly apoštolům.
11 Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim.
12 Petr se rozběhl ke hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty,
14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo.
15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi.
16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17 Řekl jim: “O čem to spolu rozmlouváte?” Oni zůstali stát plni zármutku.
18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!”
19 On se jich zeptal: “A co to bylo?” Oni mu odpověděli: “Jak Ježíš Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem,
20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho.
21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.
22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu
23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.
24 Někteří z nás pak odešli ke hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.”
25 A on jim řekl: Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci!
26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a vejít do slávy?”
27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.
28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál.
29 Oni ho však začali přemlouvat: “Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.” Vešel tedy a zůstal s nimi.
30 Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.
31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům.
32 Řekli si spolu: “Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?”
33 A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma; nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě.
34 Ti jim řekli: “Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi.”
35 Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.
36 Když o tom mluvili, stál tu on sám uprostřed nich a řekl jim: “Pokoj vám.”.
37 Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
38 Řekl jim: “Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl?
39 Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.”
40 To řekl a ukázal jim ruce a nohy.
41 Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: “Máte tu něco k jídlu?”
42 Podali mu kus pečené ryby.
43 Vzal si a pojedl před nimi.
44 Řekl jim: “To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.”
45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.
46 Řekl jim: “Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých;
47 v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.
48 Vy jste toho svědky.
49 Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.”
50 Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim;
51 a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
52 Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma,
53 byli stále v chrámě a chválili Boha.