Touha věků

83. kapitola — Na cestě do Emaus

Pozdě odpoledne v den vzkříšení šli dva učedníci do Emaus, vesnice asi dvanáct kilometrů vzdálené od Jeruzaléma. Tito učedníci neměli v Kristově díle žádné významné postavení, ale upřímně v Krista věřili. Přišli do města na oslavu Velikonoc a události, které se tam právě odehrály, je velmi znepokojily. Ráno se doslechli, že Ježíšovo tělo se ztratilo z hrobu. Donesly se k nim i zprávy o ženách, které viděly anděly a setkaly se s Ježíšem. Učedníci šli nyní domů rozjímat a modlit se. Byli smutní jako nikdy předtím. Mluvili spolu o výslechu a ukřižování. Kráčeli ve stínu kříže bez víry a bez naděje. TV 508.1

Po chvíli se k nim připojil nějaký cizinec. Byli tak ponořeni do svého zármutku a zklamání, že si jej ani pořádně nevšimli. Pokračovali v rozhovoru a sdělovali si své myšlenky. Uvažovali o Kristově učení a bylo zřejmé, že nejsou schopni je pochopit. Když probírali, co se stalo, chtěl je Ježíš potěšit. Viděl, jak jsou smutní, a chápal jejich zmatené a rozporuplné představy, které je přivedly k myšlence: Může být člověk, který se nechal tak ponížit, Kristus? Nedokázali potlačit svoji lítost a rozplakali se. Ježíš věděl, že jej milují. Chtěl jim setřít slzy, utěšit je a naplnit radostí. Nejdříve je však musel poučit. Na jeho slova neměli nikdy zapomenout. TV 508.2

Zeptal se jich: “‘O čem to spolu cestou rozmlouváte?’ Oni zůstali stát plni zármutku. Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: ‘Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!’” Potom se rozpovídali o tom, jak se zklamali ve svém Mistru, který byl “prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem”, kterého však “velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho”. S rozechvělými rty a s bolestí v srdci zklamaně dodali: “A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo.” Lukáš 24,17-21. TV 508.3

Bylo zvláštní, že tito učedníci si nevzpomněli, co Kristus za svého života na zemi říkal, a neuvědomili si, že události, které se právě staly, předpověděl. Nenapadlo je, že poslední část jeho proroctví se naplní stejně jako první a že třetího dne vstane z mrtvých. To si měli zapamatovat především. Kněží a přední muži na to nezapomněli. Druhého dne, “v den po pátku, shromáždili se velekněží a farizeové u Piláta a řekli: ‘Pane, vzpomněli jsme si, že ten podvodník řekl ještě za svého života: »Po třech dnech budu vzkříšen.«’” Matouš 27,62.63. Učedníci však na to zapomněli. TV 508.4