Touha věků

Reakce učedníků

Zatímco byl Spasitel v Boží přítomnosti a přijímal dary pro svoji církev, učedníci se zármutkem v srdci mysleli na jeho prázdný hrob a plakali. Den, který se pro celá nebesa stal dnem radosti, byl pro učedníky dnem nejistoty a zmatku. Když jim ženy vyprávěly své svědectví, nevěřili. To jen dokazovalo, jak hluboce jejich víra ochabla. Zprávy o Kristově vzkříšení byly úplně jiné než jejich očekávání, a proto jim nemohli uvěřit. Zdály se jim příliš krásné, než aby mohly být pravdivé. Od saduceů slyšeli již tolik názorů a takzvaných vědeckých teorií, že zvěst o vzkříšení v nich vyvolávala jen velmi nejasné představy. Ani pořádně nevěděli, co vzkříšení z mrtvých znamená. Nebyli schopni tuto významnou událost pochopit. TV 506.1

Andělé řekli ženám: “Jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ‘Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.’” Marek 16,7. Tito andělé střežili Krista v době jeho života na zemi. Byli svědky jeho výslechu a ukřižování. Slyšeli, co řekl svým následovníkům. Vyplynulo to z jejich poselství učedníkům a mělo je to přesvědčit o jeho pravdivosti. Taková zpráva mohla pocházet jen od poslů jejich vzkříšeného Pána. TV 506.2

Andělé prohlásili: “Řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi.” Od Kristovy smrti trápily Petra výčitky svědomí. Stále myslel na to, jak ostudně zradil svého Pána, a na jeho laskavý pohled plný úzkosti. Trpěl nejvíce ze všech učedníků. Dostal ujištění, že jeho pokání bylo přijato a jeho hřích odpuštěn. Andělé jej zmínili jmenovitě. “Řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ‘Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.’” Všichni učedníci Ježíše opustili a výzva k opětnému setkání byla určena všem. Kristus je nezavrhl. Marie Magdalská jim oznámila, že viděla Pána, a vyřídila jim pozvání k setkání v Galileji. Toto poselství vyslechli třikrát. Po odchodu k Otci se Ježíš zjevil ostatním ženám a řekl jim: “‘Buďte pozdraveny.’ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: ‘Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.’” Matouš 28,9.10. TV 506.3

Prvním úkolem, který si Kristus po svém vzkříšení na zemi vytýčil, bylo přesvědčit učedníky o tom, že je stále miluje a má o ně zájem. Stále znovu a znovu se jim zjevoval, aby jim dokázal, že je jejich skutečným Spasitelem, že zlomil okovy hrobu a nepřátelská smrt jej již nemůže déle držet ve svém zajetí. Chtěl je ujistit, že jeho láska k nim je stejná jako dříve, když byl jejich milovaným Učitelem. Chtěl, aby je pouta lásky spojovala ještě pevněji. “Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.” TV 506.4

Když učedníci výzvu vyslechli, vzpomněli si, že Kristus své zmrtvýchvstání předpověděl. Ani potom se však neradovali. Nedokázali se zbavit svých pochybností a zmatku. Nechtěli uvěřit, ani když jim ženy tvrdily, že Pána viděly. Podezírali je, že měly nějaké vidění. TV 506.5

Zdálo se jim, že jedna potíž stíhá druhou. Šestý den týdne viděli umírat svého Mistra, první den následujícího týdne byli připraveni o jeho tělo a navíc obviněni, že je ukradli, aby oklamali lid. Učedníci se už ani nesnažili množící se falešná obvinění vyvracet. Báli se nepřátelství kněží i hněvu lidu. Toužili po Ježíši, který jim dokázal pomoci v každé těžkosti. TV 507.1

Často si říkali: “A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael.” Lukáš 24,21. Osamělí, s bolestí v srdci vzpomínali na jeho slova: “Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?” Lukáš 23,31. Sešli se v horní místnosti, zavřeli za sebou dveře a zajistili je. Uvědomovali si, že osud jejich milovaného Učitele se může zanedlouho stát i jejich údělem. TV 507.2

Celou tu dobu se přitom mohli radovat z poznání, že Spasitel vstal z mrtvých. Marie v zahradě plakala, a Ježíš stál vedle ní. Pro slzy jej ani nepoznala. Učedníci propadli svému smutku natolik, že nevěřili poselství andělů ani slovům samotného Krista. TV 507.3

Mnozí lidé si dnes počínají úplně stejně jako tehdy učedníci. Stále opakují Mariino zoufalé volání: “Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.” Jan 20,13. Kolika lidem by Spasitel mohl říci: “Proč pláčeš? Koho hledáš?” Stojí vedle nich, ale jejich uslzené oči jej nevidí. Mluví k nim, ale oni nerozumějí. TV 507.4

Kdyby tak pozvedli skloněnou hlavu a otevřeli oči, aby ho viděli a slyšeli jeho hlas: “Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých.” Matouš 28,7. Řekněte jim, aby se už nevraceli k Josefově nové hrobce, která byla zavalena velkým kamenem a zajištěna římskou pečetí. Kristus tam není. Nechoďte se dívat do prázdného hrobu. Netruchlete jako lidé bez naděje a bez pomoci. TV 507.5

Ježíš žije, a proto budeme žít i my. Buďme Bohu vděčni a dovolme, aby z úst, kterých se dotkl svatý oheň, zazněla radostná píseň: Kristus vstal. Žije, aby se za nás přimlouval. Držme se této naděje, v ní je naše jistota a záchrana. Věřme, a spatříme Boží slávu. TV 507.6