Touha věků

Trvalá platnost

Lidé, kteří věří, že Kristus zrušil zákon, tvrdí, že přestoupil přikázání o sobotě a totéž schválil i učedníkům. Je to vlastně stejný názor, jaký tehdy zastávali malicherní Židé. Popírá svědectví samého Krista, který řekl: “Já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.” Jan 15,10. Ani Spasitel, ani jeho učedníci nepřestoupili přikázání o sobotě. Vždyť Kristus byl živým představitelem zákona. Nikdy nepřestoupil ani jedno svaté přikázání. Když viděl zástup, který čekal, až se naskytne příležitost, aby jej mohl odsoudit, řekl: “Kdo z vás mě usvědčí z hříchu?” Jan 8,46. TV 180.3

Spasitel nepřišel zrušit to, co lidem oznámili patriarchové a proroci. Vždyť jejich ústy hovořil on sám. Všechny pravdy Božího slova pocházejí od něho. Tyto vzácné drahokamy se však dostaly do špatného prostředí. Jejich světlo bylo zneužito pro podporu bludu. Bůh si přál, aby byly vyňaty ze lži, která je obklopovala, a zasazeny do pravdy. To však mohl udělat jen on. Pravda smíšená s bludem sloužila nepříteli Boha i člověka. Kristus přišel a představil pravdu tak, aby co nejlépe oslavovala Boha a pomáhala při záchraně lidstva. TV 180.4

Ježíš řekl: “Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.” Marek 2,27. Boží přikázání byla ustanovena pro dobro lidstva. “To všechno je kvůli vám.” “Ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží.” 2. Korintským 4,15; 1. Korintským 3,22.23. TV 180.5

Bůh dal lidem Desatero jako požehnání a jeho součástí je i přikázání o sobotě. Mojžíš prohlásil: “Hospodin nám přikázal, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě.” 5. Mojžíšova 6,24. Prostřednictvím žalmisty dostal Izrael poselství: “Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem!” Žalm 100,2-4. Hospodin vyhlašuje, že “všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku,” přivede “na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblaží radostí”. Izajáš 56,6.7. TV 180.6

“Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.” Marek 2,28. V těchto slovech je skryto poučení i útěcha. Sobota byla ustanovena pro člověka, a proto je dnem Páně. Patří Kristu. Vždyť “všechno povstalo skrze” něho “a bez něho nepovstalo nic”. Jan 1,3. Protože stvořil všechno, stvořil i sobotu. Oddělil ji na památku stvořitelského díla. Sobota nám ho připomíná jako Stvořitele a ukazuje i na jeho posvěcující moc. Zvěstuje, že Kristus, který stvořil všechny věci na nebi i na zemi a který všechno udržuje, je hlavou církve a svou mocí nás smířil s Bohem. Když Bůh mluvil o Izraeli, řekl: “Dal jsem jim také své dny odpočinku, aby byly znamením mezi mnou a jimi, aby věděli, že já Hospodin je posvěcuji.” Ezechiel 20,12. Sobota je tedy znamením Kristovy posvěcující moci. Je určena každému, koho Kristus posvěcuje. Patří všem, kdo se skrze něho stávají součástí Božího Izraele. TV 181.1

Hospodin říká: “Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, od prosazování svých zálib v můj svatý den, nazveš-li den odpočinku rozkošným, svatý den Hospodinův přeslavným… Tu nalezneš rozkoš v Hospodinu.” Izajáš 58,13.14. Sobota bude radostí pro každého, kdo ji přijímá jako svědectví Kristovy stvořitelské a vykupitelské moci. Ten, kdo v ní vidí Krista, raduje se v něm. Sobota poukazuje na dílo stvoření jako na důkaz Kristovy vykupitelské moci. Připomíná ztracený pokoj ráje a vypráví o obnoveném pokoji, který se k lidem vrací skrze Spasitele. Celá příroda opakuje jeho pozvání: “Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.” Matouš 11,28. TV 181.2