Myšlenky o naději

“Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.” Matouš 5,6

Spravedlnost je svatost, podobnost Bohu, a “Bůh je láska” 1. Janův 4,16. Spravedlnost je soulad se zákonem Božím, neboť “všechna tvá přikázání jsou spravedlivá” Žalm 119,172 a “láska je naplněním zákona” Římanům 13,10. Spravedlnost Boží je ztělesněna v Kristu. Když přijímáme Krista, přijímáme spravedlnost. MON 18.5

Spravedlnosti nedosáhneme bolestným úsilím nebo neúnavnou prací, dary nebo oběťmi; Pán ji ochotně dává každému, kdo po ní hladoví a žízní. “Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte... bez peněz a bez placení...” “Jejich spravedlnost je ode mne, je výrok Hospodinův.” “Nazvou ho tímto jménem: ‘Hospodin — naše spravedlnost’.” Izajáš 55,1; 54,17; Jeremjáš 23,6. MON 18.6

Žádný lidský prostředek nemůže poskytnout to, co by ukojilo hlad a žízeň lidského nitra. Ježíš však prohlašuje: “Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.” “Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.” Zjevení 3,20; Jan 6,35. MON 18.7

Jako potřebujeme potravu, abychom udrželi svou tělesnou sílu, tak potřebujeme Krista, chléb z nebe, abychom zachovali duchovní život a čerpali sílu k práci pro Pána. Jako tělo neustále přijímá potravu, která udržuje život a sílu, tak musí být člověk stále vnitřně spojen s Kristem, poddat se mu a být na něm plně závislý. MON 19.1

Jako unavený poutník na poušti hledá pramen a když ho najde, uhasí svou velkou žízeň, podobně i křesťan žízní a dostává čistou vodu života, která vyvěrá z Krista. MON 19.2

Až poznáme dokonalost povahy našeho Spasitele, zatoužíme po tom, abychom se zcela přeměnili a obnovili podle vzoru jeho čistoty. Čím více budeme vědět o Bohu, tím vyšší bude náš ideál povahy a tím opravdověji budeme toužit, abychom se mu podobali. Božské se spojí s lidským, člověk zatouží po Bohu. Toužící srdce může říci: “Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá.” Žalm 62,6. MON 19.3

Cítíte-li, že něco potřebujete, hladovíte-li a žízníte po spravedlnosti, je to důkaz, že Kristus působí na vaše srdce, abyste ho hledali. Prostřednictvím Ducha svatého pro vás vykoná to, co vy sami pro sebe nejste schopni vykonat. Nemusíme zahánět žízeň u malých potůčků, neboť právě nad námi je nebeský pramen, z jehož bohatých zásob vody můžeme pít podle libosti, vystoupíme-li jen o trochu výše na cestě víry. MON 19.4

Boží výroky jsou zdrojem života. Hledáte-li tyto živé prameny, spojí vás Duch svatý s Kristem. Známé pravdy se vám představí v novém světle, pochopíte hlubší význam veršů Písma, jakoby vás osvítilo světlo. Uvidíte vztah ostatních pravd k plánu vykoupení a poznáte, že vás vede Kristus, že po vašem boku je božský Učitel. MON 19.5

Ježíš prohlásil: “Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem vyvěrajícím k životu věčnému.” Jan 4,14. Když vám Duch svatý ukáže pravdu, prožijete mnoho cenných zkušeností a zatoužíte vyprávět druhým o radostné naději, kterou vám Duch svatý odhalil. Když se s nimi sejdete, seznámíte je s novými poznatky o povaze nebo díle Ježíše Krista. Budete umět říci něco nového o soucitné lásce Spasitele těm, kdo ho milují, i těm, kdo ho nemají rádi. MON 19.6

“Dávejte, a bude vám dáno” Lukáš 6,38; slovo Boží je “pramen zahradní, studna vody živé, bystřina z Libanónu” Píseň písní 4,15. Srdce, které jednou okusilo lásku Kristovu, chce jí mít co nejvíc. Dostane ji v bohatší a hojnější míře, když ji bude rozdávat. Každé Boží zjevení člověku zvětšuje schopnost poznávat a milovat. Srdce jakoby ustavičně volalo: “Chci tě mít víc” a Duch vždy odpovídá: “Dostaneš víc”. Bůh s radostí dělá pro nás “neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit.” Efezským 3,20. Pán Ježíš, který se všeho vzdal, aby spasil ztracené lidstvo, obdržel Ducha svatého v plnosti. Podobně obdrží Ducha svatého každý následovník Kristův, odevzdá-li mu celé srdce. Sám Pán přikázal: Buďte “plni Ducha” Efezským 5,19. Tento příkaz je současně zaslíbením, že se tak stane. Otec si přeje, aby v Kristu přebývala “všechna plnost” a abychom i my v něm “dosáhli plnosti” Koloským 1,19; 2,10. MON 19.7

Bůh dává svou lásku tak štědře jako déšť, který osvěžuje zemi. Říká: “Nebesa, vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost, nechť se otevře země a urodí se spása a spravedlnost vyraší s ní.” “Utištění ubožáci hledají vodu, ale žádná není; jazyk jim žízní prahne. Já Hospodin jim odpovím, já, Bůh Izraele, je neopustím. Na holých návrších otevřu vodní proudy, uprostřed plání prameny vod, poušť v jezero změním a zemi vyprahlou ve vodní zřídla.” Izajáš 45,8; 41,17.18. MON 20.1

“Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.” Jan 1,16. MON 20.2