Myšlenky o naději

“Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.” Matouš 5,7

Lidské srdce je přirozeně chladné, temné a nelaskavé; kdykoli někdo projevuje milosrdenství a ochotu odpustit, nečiní tak sám ze sebe, nýbrž pod vlivem Ducha Božího, který působí na jeho srdce. “My milujeme, protože Bůh napřed miloval nás.” 1. Janův 4,19. MON 20.3

Bůh je sám zdrojem všeho milosrdenství. Jeho jméno je “Bůh plný slitování a milostivý” 2. Mojžíšova 34,6. Nejedná s námi podle toho, jak si zasloužíme. Neptá se, jsme-li hodni jeho lásky, nýbrž zahrnuje nás bohatstvím své lásky, abychom jí byli hodni. Není mstivý. Nechce trestat, ale zachraňovat. I přísnost, kterou ve svých opatřeních projevuje, slouží k záchraně hříšníků. Opravdově si přeje zmírnit utrpení lidí a pomazat svým balzámem jejich rány. Je pravda, že Bůh “viníka nenechává bez trestu” (2. Mojžíšova 34,7), avšak chce z něho sejmout vinu. MON 20.4

Milosrdní jsou “účastnými božské přirozenosti” (2. Petrův 1,4), projevují soucitnou Boží lásku. Každý, jehož srdce bije v souzvuku se srdcem věčné Lásky, se bude snažit napravovat, a ne odsuzovat. Kristus v lidském srdci je pramenem, který nikdy nevysychá. Kde on přebývá, tam srdce přetéká dobročinností. MON 20.5

Zaslechne-li křesťan volání o pomoc lidí bloudících, pokoušených ubohých obětí vášně a hříchu, neptá se, zda jsou hodni jeho pomoci, nýbrž jak by jim mohl prospět. V nejbídnějších a nejzkaženějších vidí lidi, za něž Kristus zemřel, aby je spasil. Bůh pověřuje své děti, aby pro ně konaly službu smíření. MON 20.6

Milosrdní jsou ti, kdo projevují soucit s chudými, trpícími a utlačovanými. Jób prohlašuje: “Zachránil jsem utištěného, když volal o pomoc, i sirotka, který neměl, kdo by mu pomohl. Žehnání hynoucího se snášelo na mne a srdce vdovy jsem pohnul k plesání. Oblékal jsem spravedlnost, to byl můj oděv; jak říza a turban bylo mi právo. Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou, ubožákům jsem byl otcem, spor neznámých jsem rozsuzoval.” Jób 29,12-16. MON 20.7

Pro mnohé je život strastiplným zápasem; cítí své nedostatky, jsou nešťastní, nevěří. Myslí si, že nedostali nic, za co by měli být vděčni. Laskavá slova, soucitný pohled a výraz uznání jsou pro mnohého takto zápasícího a opuštěného jako číše osvěžující vody žíznícímu. Soucitné slovo, projev laskavosti ulehčí břemeno, které těžce doléhá na znavená bedra. Každé slovo nebo čin nezištné lásky je výrazem Kristovy lásky ke ztracenému lidstvu. MON 21.1

Milosrdný “dojde milosrdenství”. “Člověk štědrý bývá bohatší, a kdo občerstvuje, bude též občerstven.” Přísloví 11,25. Soucit přináší srdci pokoj, život nezištné služby pro dobro druhých, požehnanou spokojenost. Duch svatý, který přebývá v srdci a projevuje se v životě, obměkčí tvrdá srdce, vzbudí soucit a laskavost. Co zasíváte, budete sklízet. “Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného... Hospodin ho bude ochraňovat, zachová mu život, bude mu na zemi blaze. Zlovůli nepřátel ho nevydávej! Hospodin ho podepře na loži v jeho mdlobách. V nemoci mu změníš celé lůžko!” Žalm 41,2-4. MON 21.2

Kdo odevzdá svůj život Bohu, aby sloužil jeho dětem, spojil se s tím, kdo ovládá všechny zdroje ve vesmíru. Jeho život je spjat zlatým řetězem nezměnitelných zaslíbení se životem Boha. Pán ho v hodině utrpení a nedostatku neopustí. “Můj Bůh vám dá všechno, co potřebujete, podle svého bohatství v slávě v Kristu Ježíši.” Filipským 4,19. V poslední kritické hodině najde milosrdný člověk útočiště v milosrdenství soucitného Spasitele a bude přijat do věčných příbytků. MON 21.3