Myšlenky o naději

“Ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu.” Matouš 5,22

Prostřednictvím Mojžíše Hospodin řekl: “Nebudeš ve svém srdci chovat nenávist ke svému bratru... Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého.” 3. Mojžíšova 19,17.18. Kristus hovořil o stejných pravdách, kterým učili už proroci, ale které byly zatemněny tvrdostí srdce a zálibou v hříchu. MON 37.3

Spasitelova slova odhalila posluchačům skutečnost, že sice odsuzují druhé jako přestupníky, ale mají stejné nedostatky, protože v sobě chovají zlobu a zášť. MON 37.4

Na druhém břehu jezera, naproti místu, kde se shromáždili, ležela krajina Bášan. Její divoké rokliny a zalesněné vrchy byly odedávna místem, kde se s oblibou ukrývali zločinci všeho druhu. Lidé si živě pamatovali na zprávy o loupežích a vraždách, ke kterým tam došlo, a mnozí horlivě lupiče odsuzovali. Přitom však sami byli zlostní a svárliví. Hluboce nenáviděli římské utlačovatele a domnívali se, že mohou nenávidět a pohrdat všemi ostatními národy, dokonce i svými vlastními krajany, kteří ve všech věcech nesouhlasili s jejich názory. Tím porušovali zákon, který říká: “Nezabiješ.” MON 37.5

Nenávist a pomstychtivost pocházející od satana je přivedly k tomu, že nakonec usmrtili Syna Božího. Jestliže někdo pěstuje zášť a zlobu, živí v sobě to, co v důsledcích vede až k smrti. V myšlence na pomstu se skrývá zlý čin jako rostlina v semeni. “Kdokoli nenávidí svého bratra, je vrah — a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě.” 1. Janův 3,15. MON 37.6

“Kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě.” Bůh dal svého Syna pro naše vykoupení, a tím ukázal, jak velmi si cení každého člověka. Nedává nikomu právo mluvit o druhých pohrdavě. Snad vidíme u lidí kolem sebe nedostatky a slabosti. Bůh však považuje každého za své vlastnictví. Je jeho, protože ho stvořil, a je podruhé jeho, protože ho vykoupil drahou krví Kristovou. Všichni jsou stvořeni k Božímu obrazu. I s lidmi, kteří upadli nejhlouběji, máme jednat uctivě a laskavě. Bůh nás bude brát k odpovědnosti i za jediné slovo pohrdání, pronesené o člověku, za kterého Kristus položil svůj život. MON 37.7

“Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?” “Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán.” 1. Korintským 4,7; Římanům 14,4. MON 38.1

“Kdo svého bratra zatracuje (říká mu blázne), propadne ohnivému peklu.” Matouš 5,22. Starý zákon slovem “blázen” označuje odpadlíka nebo toho, kdo se plně oddal špatnosti. Podle Ježíšových slov každý, kdo odsuzuje svého bratra jako odpadlíka nebo toho, kdo pohrdá Bohem, dokazuje, že sám zasluhuje stejné odsouzení. MON 38.2

Když se Kristus “přel s ďáblem o Mojžíšovo tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud” Judův 9. Kdyby to udělal, postavil by se na satanovu půdu, protože zatracování patří mezi ďáblovy zbraně. Písmo jej nazývá “žalobcem našich bratří” Zjevení 12,10. Ježíš nechtěl použít žádnou z jeho zbraní. Odpověděl mu slovy: “Potrestej tě Hospodin.” Judův 9. MON 38.3

Pán Ježíš je nám příkladem. Dostaneme-li se do sporu s Kristovými nepřáteli, neměli bychom říkat nic, co by mělo nádech odvety nebo vypadalo jako odsuzování. Kdo vystupuje jako Boží mluvčí, neměl by používat slov, která nepoužil ani nebeský Vládce ve sporu se satanem. Posuzování a odsuzování máme přenechat Bohu. MON 38.4