Myšlenky o naději

“Jdi se nejprve smířit se svým bratrem.” Matouš 5,24

Boží láska, to je něco víc než nedělat nic zlého, je to kladná a činná zásada, živý pramen, který je požehnáním pro jiné. Jestliže v nás přebývá Kristova láska, pak nejenže nechováme nenávist ke svým bližním, ale snažíme se jim všemi způsoby projevovat lásku. MON 38.5

Pán Ježíš řekl: “Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.” Matouš 5,23.24. Oběti vyjadřovaly víru, že v Kristu se stává obětující účastníkem milosti a lásky Boží. Bylo by nesmyslné, kdyby někdo prohlašoval, že věří v odpouštějící lásku Boží, a přitom sám v sobě živil nenávist. MON 38.6

Jestliže někdo tvrdí, že slouží Bohu, a přitom křivdí nebo ubližuje svému bratru, nepředstavuje mu správně Boží povahu. Jestliže se chce smířit s Bohem, musí vyznat křivdu a uznat, že se dopustil hříchu. Možná nám náš bratr ublížil více než my jemu, to však nezmenšuje naši odpovědnost. Když přicházíme k Bohu a vzpomeneme si, že někdo má něco proti nám, máme odložit svoji modlitbu, oběti chval a vděčnosti a vyhledat bratra, s kterým jsme se nepohodli, vyznat v pokoře svůj hřích a žádat o odpuštění. MON 38.7

Pokud jsme svému bratru jakýmkoli způsobem ublížili nebo jsme ho nějak zranili, měli bychom to napravit. Jestliže jsme o něm neúmyslně podali falešné svědectví, špatně tlumočili jeho slova, poškodili nějak jeho pověst, měli bychom jít za lidmi, s nimiž jsme o něm hovořili, a odvolat všechny nesprávné výroky. MON 39.1

Kdyby bratři nepředkládali svá nedorozumění jiným, ale otevřeně o nich hovořili mezi sebou v duchu křesťanské lásky, zabránilo by se mnohému zlu. Kolik hořkosti, která mnohé poskvrňuje, by tím odstranili! Jak úzce a srdečně by mohli být následovníci Kristovi spojeni v jeho lásce! MON 39.2