Myšlenky o naději

“Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího.” Matouš 5,19

Znamená to, že tam nebude pro ně místa. Kdo totiž svévolně přestupuje jedno přikázání, nezachovává žádné z nich v duchu a pravdě. “Kdo by totiž zachoval celý zákon, a jen v jednom přikázání klopýtl, provinil se proti všem.” Jakubův 2,10. MON 35.3

Nezáleží na tom; o jak velkou neposlušnost v případě hříchu jde. Hříchem je každý sebemenší odklon od zřetelně vyjádřené Boží vůle. Takový odklon ukazuje, že člověk má k hříchu určitý vztah. Srdce je rozpolceno. V podstatě zapírá Boha a bouří se proti zákonům Boží vlády. MON 35.4

Kdyby směli lidé volně odmítat Boží požadavky a vytvářet si svoje vlastní měřítka povinností, stanovili by si celou řadu měřítek, která by odpovídala různým názorům, a převzali by vládu z rukou Božích. Vůle lidí by dosáhla svrchovanosti. Zneuctili a znevážili by tím vznešenou a svatou Boží vůli — plán lásky. MON 35.5

Jakmile si lidé zvolí vlastní cestu, dostanou se vždy do rozporu s Bohem. Protože bojují proti nejzákladnějším zásadám nebes, nebude pro ně místa v Božím království. Přehlížením Boží vůle se stavějí na stranu satana, nepřítele Boha i lidí. Člověk bude živ ne jedním slovem, ne mnoha slovy, ale každým slovem, které vychází z Božích úst. Nemůžeme přehlížet ani jediné slovo, i kdyby se nám zdálo sebenepatrnější, a přitom se cítit bezpeční. Všechna přikázání zákona jsou pro dobro a štěstí člověka jak v tomto, tak v budoucím životě. Poslušnost zákona je pro člověka ochranný val, který ho chrání před zlem. Kdo tuto přehradu vybudovanou Bohem prolomí na jakémkoli místě, zničí její ochrannou moc. Otevírá tím cestu nepříteli, který přichází, aby zabíjel a ničil. MON 35.6

Neposlušností Boží vůle v jednom bodě otevřeli naši první rodiče brány, jimiž vnikl na svět příval běd. A každý, kdo následuje jejich příkladu, se setká s podobným výsledkem. Boží láska je základem, z něhož vychází každé přikázání Božího zákona, a kdo odchází od přikázání, připravuje si své vlastní neštěstí a neúspěch. MON 36.1