Myšlenky o naději

3. kapitola — Duchovní význam zákona

“Nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.” Matouš 5,17

Kristus vyhlásil zákon na hoře Sínaj za doprovodu hromů a blesků. Boží sláva jako stravující oheň spočinula na vrcholu hory a hora se otřásala přítomností Hospodinovou. Zástupy Izraelců se v pokoře sklonily k zemi a v posvátné bázni vyslechly nařízení zákona. Jaký je to rozdíl v porovnání s horou blahoslavenství! Pod letní oblohou, za naprostého ticha přerušovaného jen ptačím zpěvem, vysvětloval Pán Ježíš zásady svého království. I když nyní mluvil k lidu slovy plnými lásky, objasňoval jim vlastně zásady zákona vyhlášeného na Sínaji. MON 32.1

Při vydání zákona ze Sínaje bylo nutné, aby na Izrael otupělý dlouhou porobou v Egyptě zapůsobila Boží moc a sláva. A přesto se i jim Bůh představil jako Bůh lásky. MON 32.2

“Hospodin přišel ze Sínaje,
jako slunce jim vzešel ze Seíru,
zaskvěl se z hory Páranu,
přišel s desetitisíci svatými,
po jeho pravici
jim z ohně vzešel Zákon.
Ano, lidská pokolení
jsou mu milá.
Všichni jeho svatí jsou v tvé ruce,
přivinuli se k tvým nohám,
budou se učit z tvých řečí.” 5. Mojžíšova 33,2.3 MON 32.3

Mojžíšovi Bůh zjevil svou slávu úžasnými slovy, která zůstala cenným dědictvím věků: “Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích.” 2. Mojžíšova 34,6.7. MON 32.4

Zákon vydaný na Sínaji vyhlašoval zásadu lásky, ukázal zemi zákon nebes. Byl vložen do rukou prostředníka, vyslovil jej však ten, kdo má moc uvést lidská srdce do souladu se zásadami tohoto zákona. Bůh zjevil účel zákona slovy určenými Izraeli: “Budete mi lidem svatým.” 2. Mojžíšova 22,30. MON 32.5

Izrael však nepochopil duchovní význam zákona. Jeho domnělá poslušnost byla příliš často spíše pouhým zachováním forem a obřadů než podřízením srdce moci lásky. Pán Ježíš svou povahou a svým působením ukazoval lidem svatost, milosrdenství a Boží otcovské vlastnosti a dokazoval bezcennost pouhé vnější, obřadnické poslušnosti. Židovští vůdcové nepřijali jeho slova a ani je nepochopili. Podle jejich názoru bral Ježíš požadavky zákona na lehkou váhu. Když jim představil základní pravdy, které jsou jádrem Bohem ustanovené bohoslužby, obvinili ho, že se snaží zrušit zákon, protože se dívali jen na vnější věci. MON 32.6

Přestože Kristus mluvil klidně, byla jeho slova tak opravdová a pádná, že uchvátila srdce posluchačů. Lidé očekávali, že bude opakovat tradice bez života a požadavky rabínů, ale marně. Žasli “nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci” Matouš 7,29. Farizeové si povšimli velkého rozdílu mezi svým způsobem učení a způsobem, jakým učil Kristus. Poznali, že vznešenost, čistota a krása pravdy působí hlubokým, příznivým vlivem na mysl mnohých. Spasitelova božská láska a něžnost přitahovaly srdce lidí. Rabíni viděli, že Kristovo učení maří veškeré výsledky jejich působení mezi lidmi. Pán Ježíš bořil dělicí zeď, která tak lichotila jejich pýše a pocitu výlučnosti. Obávali se, že od nich odvrátí celý národ, jestliže ho nechají dál působit. MON 33.1

Chodili za ním s vyhraněně nepřátelskými úmysly a snažili se najít vhodnou příležitost, aby proti němu vyvolali nelibost lidu a umožnili veleradě, aby ho mohla odsoudit a usmrtit. MON 33.2

Zvědové bedlivě sledovali Pána Ježíše i na hoře blahoslavenství. Když vysvětloval zásady spravedlnosti, šířili farizeové mezi lidem názor, že jeho učení odporuje předpisům, které Bůh vydal na Sínaji. Spasitel neřekl nic, co by podkopávalo víru v náboženství a náboženská ustanovení Starého zákona. Mojžíš, velký vůdce Izraele, přijal od Krista každý paprsek Božího světla, které sdělil svému lidu. Mnozí lidé se domnívali, že Ježíš přišel odstranit zákon. Pán Ježíš však jednoznačně vysvětluje svůj postoj k Božím ustanovením. Říká: “Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky.” Matouš 5,17. MON 33.3

Stvořitel člověka, Vydavatel zákona tu prohlašuje, že nemá v úmyslu zrušit ustanovení zákona. Celá příroda se řídí zákony, počínaje zrnkem prachu v slunečním paprsku a konče světy ve vesmírném prostoru. Na poslušnosti těchto zákonů závisí pořádek a soulad v přírodě. Podobně se má i život všech rozumných bytostí řídit velkými zásadami spravedlnosti. Zákon Boží existoval již před stvořením naší země. I andělé se řídí jeho zásadami. Aby země byla spojená s nebem, musí také člověk poslouchat Boží zákon. Kristus seznámil s požadavky zákona již lidi v ráji, “zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol” Jób 38,7. Kristus nepřišel na zemi proto, aby zrušil zákon, ale aby člověka svou milostí uschopnil plnit jeho požadavky. MON 33.4

Milovaný učedník, který naslouchal slovům Pána Ježíše na hoře blahoslavenství, mnohem později napsal pod vlivem Ducha svatého, že zákon je stále závazný. Prohlásil: “Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona.” 1. Janův 3,4. Srozumitelně říká, na který zákon myslí, na “přikázání staré, které jste měli od počátku” 1. Janův 2,7. Mluví o zákonu, který existoval již při stvoření světa a byl znovu opakován na Sínaji. MON 34.1

Pán Ježíš řekl o zákonu: “Nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.” Použil zde slova “naplnit” ve stejném smyslu, jako když oznámil Janu Křtiteli, že chce, aby “naplnili všecko, co Bůh žádá” Matouš 3,15. Znamená to plně dostát požadavkům zákona, dát příklad dokonalé poslušnosti Boží vůle. MON 34.2

Kristus měl za úkol “vyvýšit a zvelebit zákon” Izajáš 42,21. Měl ukázat jeho duchovní význam, dalekosáhlé zásady a vysvětlit jeho věčnou platnost. MON 34.3

Pán Ježíš byl živým zosobněním povahy Božího zákona. Ti nejušlechtilejší a nejlaskavější lidé jsou jen nepatrným odleskem božské krásy jeho povahy. Šalomoun inspirovaný Duchem svatým o něm napsal, že je “významnější nad tisíce jiných..., on sám je přežádoucí skvost” Píseň písní 5,10.16. David ho spatřil v prorockém vidění a řekl: “Ty nejkrásnější ze synů lidských...” Žalm 45,3. Pán Ježíš je přesný obraz Otce, záře jeho slávy, Vykupitel, který prožíval sebezapření. Svým životem ukázal, že láska nebeského původu, křesťanské zásady, jsou podstatou zákonů věčné spravedlnosti. MON 34.4

Pán Ježíš řekl: “Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.” Matouš 5,18. Svou poslušností Kristus dosvědčil nezměnitelnost zákona. Ukázal, že v moci Boží milosti ho mohou všichni Adamovi potomci plně zachovávat. Na hoře blahoslavenství prohlásil, že ani jediné písmenko ze zákona nepomine, dokud nebude všechno dokonáno — všechno, co se týká lidského rodu, všechno, co souvisí s plánem vykoupení. Kristus neučil, že zákon bude někdy zrušen. Díval se k nejzazším hranicím lidské budoucnosti a ujistil nás, že zákon bude stále platit. Nikdo se proto nemohl domnívat, že jeho posláním bylo zrušit zákon. Dokud nepomine nebe a země, budou platit svaté zásady Božího zákona. Jeho spravedlnost je “jako mocné horstvo” Žalm 36,7. Bude stále pramenem požehnání, ze kterého vytékají na zemi občerstvující proudy. MON 34.5

Hříšní lidé nemohou ve své vlastní síle splnit požadavky zákona, protože Hospodinův zákon je dokonalý, a proto je také neměnný. Z tohoto důvodu přišel Ježíš jako náš Vykupitel. Přišel na svět, aby naučil lidi žít podle zásad Božího zákona tím, že je učil vlastnostem Boží povahy. Když se vzdáme svých hříchů a přijmeme Ježíše Krista jako svého Spasitele, uznáváme tím zákon. Apoštol Pavel klade otázku: “To tedy vírou rušíme zákon? Naprosto ne! Naopak, zákon potvrzujeme.” Římanům 3,31. MON 34.6

Zaslíbení nové smlouvy zní: “Dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli.”Židům 10,16. Symboly a předobrazy, které ukazovaly na Krista jako na Beránka Božího, jenž sejme hřích světa, zanikly jeho smrtí. Zásady spravedlnosti vyjádřené desaterem jsou však neměnné jako Boží vláda. Nezaniklo ani jediné přikázání, nezměnilo se ani jediné písmenko, ani nejmenší znak. Zásady, které člověk poznal už v ráji jako velký zákon života, budou beze změny platit i v obnoveném ráji. Až bude na zemi znovu zřízen ráj, všichni obyvatelé země se budou řídit Božím zákonem lásky. MON 35.1

“Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.” “Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.” “Činy jeho rukou jsou pravda a právo, všechna jeho ustanovení jsou věrná.” Žalm 119,89.152; Žalm 117,7. MON 35.2