Naděje lidstva

Nanebevstoupení

Spasitelovo dílo na zemi bylo dokončeno. Nyní nastal čas, aby se vrátil do svého nebeského domova. Zvítězil, a proto měl znovu zaujmout své místo po boku Otce na jeho trůnu světla a slávy. NL 118.1

Jako místo pro své nanebevstoupení si Ježíš zvolil Olivetskou horu. Doprovázen jedenácti učedníky se vydal na cestu k tomuto místu. Učedníci netušili, že to bude jejich poslední rozhovor s Mistrem. Když šli, Spasitel jim udělil své poslední pokyny na rozloučenou. Těsně předtím, než je opustil, obdrželi vzácné zaslíbení, tak drahé každému z jeho následovníků: “A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa. Amen.” Matouš 28,20. NL 118.2

Když přicházeli k určenému vrcholu v blízkosti Betanie, zastavili se a učedníci se shromáždili kolem svého Pána. Zdálo se, jakoby z jeho tváře vyzařovaly paprsky světla, když se tak s láskou na ně díval. Nejhlubší slova byla těmi posledními, která ze rtů Spasitele dolehla k jejich uším. NL 118.3

S rukama vztaženýma k požehnání pomalu vystupoval z jejich středu. Když tak stoupal vzhůru, učedníci naplněni posvátnou bázní se svým zrakem snažili zachytit poslední záblesk svého odcházejícího Pána. Oblak slávy ho skryl jejich očím. Ve stejnou dobu se k nim dolů nesla nejsladší a nejradostnější hudba andělského sboru. NL 119.1

Zatímco učedníci ještě stále upřeně hleděli vzhůru, oslovily je dva melodické hlasy. Obrátili se a spatřili anděly v lidské podobě, kteří k nim hovořili: “Muži galilejští, co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde stejným způsobem, jak jste ho viděli odcházet do nebe.” Skutky apoštolů 1,11. NL 119.2

Tito andělé patřili ke skupině, která sestoupila, aby doprovázela Spasitele do jeho nebeského domova. Protože měli soucit s těmi, kteří byli zanecháni na této planetě, zůstali, aby je ujistili, že toto odloučení není trvalé. NL 119.3

Když se učedníci vrátili do Jeruzaléma, lidé na ně pohlíželi s úžasem. Po odsouzení a ukřižování jejich Mistra očekávali, že budou vypadat sklíčeně a zahanbeně. Jejich nepřátelé byli přesvědčeni o tom, že na jejich tvářích uvidí výraz smutku a porážky. Místo toho se tam zračila radost a vítězství. Jejich tváře zářily štěstím, které nemělo pozemský původ. Nenaříkali nad zklamanými nadějemi, ale chválili Boha a děkovali mu. NL 119.4

S radostí vyprávěli podivuhodný příběh Kristova zmrtvýchvstání a nanebevstoupení a jejich svědectví mnozí přijali. Učedníci se již nedívali do budoucna s nedůvěrou. Věděli, že Spasitel je v nebi a že jeho soucit je stále s nimi. Věděli, že předkládá před Bohem zásluhy své krve. Předkládá Otci své zraněné ruce a nohy jako důkaz ceny, kterou zaplatil za všechny vykoupené. NL 119.5

Věděli, že se znovu vrátí se všemi svatými anděly, a proto vyhlíželi tuto událost s velkou radostí a toužebným očekáváním. NL 120.1

Když se Ježíš ztratil pohledu svých učedníků na Olivetské hoře, setkal se s nebeským zástupem, který ho s písněmi radosti a vítězství doprovázel vzhůru. NL 120.2

U bran Božího města očekávaly jeho příchod nesčíslné zástupy andělů. Když se Kristus přiblížil k branám, andělé, kteří ho doprovázeli, vítězoslavnými tóny oslovili zástup u bran: “Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy. Kdož jest to ten král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin udatný válečník. Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihněte se vrata věčná, aby vjíti mohl král slávy. Kdož jest to ten král slávy? Hospodin zástupů, onť jest král slávy.” Žalm 24,7-10 PBK. NL 120.3

Pak byly brány Božího města doširoka otevřeny a andělské zástupy prošly za zvuku úchvatné hudby. NL 120.4

Všichni nebešťané čekali na příležitost vzdát poctu svému vracejícímu se Veliteli. Čekali na něho, až zaujme své místo na Otcově trůnu. NL 120.5

Ježíš však ještě nemohl přijmout diadém slávy a královské roucho. Musel nejprve předložit Otci prosbu ohledně svých vyvolených na zemi. Nemohl přijmout poctu, dokud jeho církev nebude před celým vesmírem ospravedlněna a přijata. Prosil, aby tam, kde je on, mohl být i jeho lid. Pokud má obdržet slávu, musejí se na ní podílet spolu s ním i jeho následovníci. Ti, kteří spolu s ním na zemi trpěli, musí s ním v jeho království vládnout. NL 120.6

Kvůli tomu Kristus prosí za svou církev. Své zájmy ztotožňuje se zájmy svých učedníků a s láskou, která je silnější než smrt, obhajuje práva a nároky vykoupených jeho krví. NL 121.1

Otcova odpověď na tuto prosbu zní v provolání: “A klanějte se mu všichni Boží andělé!” Židům 1,6. NL 121.2

S radostí velitelé nebeských zástupů uctívají Vykupitele. Nesčíslné zástupy andělů se před ním sklánějí a nebeskými dvory se ozývá znovu a znovu radostné volání: “Hoden je ten zabitý Beránek přijmout moc a bohatství, moudrost a sílu, čest a slávu i chválu.” Zjevení 5,12. NL 121.3

Kristovi následovníci jsou “přijati v tom Milovaném”. V přítomnosti nebeských zástupů Otec utvrzuje smlouvu uzavřenou s Kristem, že přijme poslušné a pokání činící lidi, které bude milovat stejně, jako miluje svého Syna. Tam, kde je Vykupitel, budou i vykoupení. NL 121.4

Boží Syn získal vítězství nad knížetem temnoty a přemohl hřích i smrt. Nebesa se rozezvučela hlasy znějícími ve velebných tónech, které hlásaly: “Sedícímu na trůnu a Beránkovi chvála a čest, sláva i vláda na věky věků!” Zjevení 5,13. NL 121.5