Naděje lidstva

Pán vstal

Největší pozornost byla věnována hlídání Spasitelovy hrobky. Její vchod byl uzavřen obrovským kamenem a na tento kámen byla umístěna římská pečeť takovým způsobem, že kamenem nebylo možné pohnout, aniž by se pečeť porušila. NL 108.1

Kolem hrobky bděla stráž římských vojáků. Přísně dohlíželi na to, aby se k Ježíšovu tělu nikdo nedostal. Někteří z nich chodili před hrobkou stále sem a tam, zatímco jiní odpočívali na zemi těsně vedle ní. NL 108.2

Kolem Ježíšova hrobu však byla ještě jiná stráž. Byli tam mocní nebeští andělé. Kdyby jediný z této andělské stráže použil svoji moc, mohl by srazit k zemi celou římskou armádu. NL 108.3

Noc, která předcházela ránu prvního dne týdne, se pomalu chýlila ke konci a krátce před úsvitem nastala nejtemnější hodina. NL 108.4

Z nebe byl poslán jeden z nejmocnějších andělů. Jeho tvář zářila jako blesk a roucho měl bílé jako sníh. Svým příchodem rozptýlil temnotu a celé nebe bylo osvíceno jeho slávou. NL 109.1

Spící vojáci se probudili a vyskočili. S hrůzou i údivem se dívali na otevřená nebesa a jasně zářící zjevení, které se k nim blížilo. Země se chvěla a vzdouvala, když se tato mocná bytost z jiného světa přiblížila. Anděl přišel s radostným poselstvím. Rychlost a síla jeho letu otřásla světem jako mocné zemětřesení. Vojáci, důstojníci i stráže padli k zemi jako mrtví. NL 109.2

U Spasitelova hrobu byla však ještě jiná stráž. Byli tam i zlí andělé. Protože Boží Syn podlehl smrti, jeho tělo bylo poté dokonce prohlášeno za kořist toho, jenž má moc nad smrtí — ďábla. NL 109.3

Satanovi andělé byli při tom, aby viděli, že žádná moc nemůže vyrvat Ježíše z jejich pevného sevření. Když se však přiblížila mocná bytost vyslaná od Božího trůnu, s hrůzou uprchli z tohoto místa. NL 109.4

Anděl uchopil veliký kámen u vchodu do hrobky a odvalil ho pryč, jakoby to byl jenom oblázek. Pak hlasem, kterým se otřásala země, zvolal: “Ježíši, Boží Synu, vyjdi ven. Tvůj Otec tě volá!” NL 109.5

Pak Ten, kdo měl skutečnou moc nad smrtí i hrobem, vyšel ven z hrobky. Nad otevřeným hrobem prohlásil: “Já jsem vzkříšení i život.” A andělský zástup se ve zbožné úctě hluboce poklonil před Vykupitelem světa a uvítal ho písněmi chvály. NL 109.6

Ježíš vyšel ven krokem dobyvatele. V jeho přítomnosti země vrávorala, blesky šlehaly a hromy duněly. NL 109.7

Zemětřesení označilo hodinu, kdy Kristus obětoval svůj život. Zemětřesení bylo také svědkem okamžiku, kdy ho znovu přijal na znamení svého slavného vítězství. NL 109.8

Satan byl velmi rozhněván, že jeho andělé uprchli, sotva se nebeští poslové přiblížili. Odvážil se doufat, že Kristus nepřijme zpět svůj život a že plán vykoupení selže. Když však viděl Spasitele vítězně vyjít z hrobu, opustily ho všechny naděje. Satan pochopil, že jeho panování musí nevyhnutelně skončit a že bude nakonec zničen. NL 110.1