Naděje lidstva

Kristova smrt

Ve chvíli, kdy Kristus obětoval svůj život, necítil radost z vítězství. Jeho srdce puklo bolestí a bylo sužováno beznadějí. Největší utrpení mu však nepůsobila bolest a hrůza ze smrti, nýbrž zdrcující tíha hříchu světa a pocit odloučení od Otcovy lásky. Toto vše zlomilo Spasitelovo srdce a způsobilo tak záhy jeho smrt. NL 102.1

Kristus cítil úzkost, jakou pocítí hříšníci, až se probudí, aby si uvědomili tíhu svých vin, a poznají, že jsou navždy odloučeni od nebeské radosti a míru. NL 102.2

Andělé hleděli s úžasem na zoufalý zápas, jejž musel snášet Boží Syn. Jeho duševní úzkost byla tak silná, že bolest z ukřižování pociťoval jen stěží. NL 102.3

Samotná příroda vyjadřovala účast s tímto hrozným výjevem. Slunce svítilo jasně až do poledne, když vtom se náhle zdálo, jakoby vyhaslo. Kolem kříže se rozprostřela temnota tak hluboká jako o nejtemnější půlnoci. Tato nadpřirozená tma trvala celé tři hodiny. NL 102.4

Zástupu lidí se zmocnila nepopsatelná hrůza. Proklínání a spílání dávno ustalo. Muži, ženy i děti padli v nejhlubší úzkosti na zem. Chvílemi vyšlehly z oblaku oslnivé blesky a ozářily kříž i ukřižovaného Vykupitele. Všichni si mysleli, že nadešla hodina odplaty. NL 103.1

Kolem třetí hodiny odpoledne se tma začala ztrácet, stále však jako plášť zahalovala Spasitele. Zdálo se, že blesky vystřelují na Toho, jenž visel na kříži. Tehdy Ježíš vydal zoufalý výkřik: “Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?” Marek 15,35. NL 103.2

Mezitím se i nad Jeruzalémem a nad judskými rovinami usadila temnota. Když se oči všech obrátily směrem k městu určenému zkáze, spatřili ohnivé blesky Božího hněvu namířené proti němu. NL 103.3

Náhle tma z okolí kříže zmizela. Jasným a zvučným hlasem, který — jak se zdálo — dolehl ke všemu stvoření, Ježíš zvolal: “Je dokonáno!” “Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.” Jan 19,30; Lukáš 23,46. NL 103.4

Kolem kříže se zablesklo světlo a Spasitelova tvář zazářila slávou jako slunce. Ježíš pak sklonil hlavu na svou hruď a vydechl naposled. NL 103.5

Zástup kolem kříže zůstal ohromen a se zatajeným dechem hleděl na Spasitele. Znovu se na zemi snesla tma a bylo slyšet burácení podobné hřmění hromu. To bylo doprovázeno prudkým zemětřesením. Lidé se začali potácet a padali jeden přes druhého. Všechny ovládl divoký zmatek a zděšení. V okolních horách se trhaly skály a s rachotem padaly do údolí. Hrobky pukaly a mnozí mrtví byli vzkříšeni. Zdálo se, že všechno stvoření praská až do základů. Kněží, přední mužové, vojáci i lidé, oněmělí hrůzou, padali k zemi. NL 103.6

V okamžiku Kristovy smrti někteří kněží sloužili v jeruzalémském chrámu. Cítili, jak se země zachvěla a otřásla, a v tomtéž okamžiku se chrámová opona, která oddělovala svatyni od svatyně svatých, roztrhla na dva kusy od shora až dolů tou stejnou bezkrevnou rukou, která napsala slova odsouzení na stěnu Balsazarova paláce. Nejsvětější místo pozemského svatostánku přestalo být posvátné. Už nikdy Boží přítomnost nezastíní slitovnici. Už nikdy více se neobjeví Boží souhlas nebo nelibost projevující se světlem nebo stínem v drahokamech na náprsníku velekněze. NL 104.1

Od této chvíle byla krev obětí přinášených v chrámu bezcenná. Beránek Boží se svou smrtí stal obětí za hříchy světa. NL 104.2

Když Kristus zemřel na kříži Golgoty, byla otevřena nová, živá cesta stejně tak pro Židy jako i pro pohany. NL 104.3

Andělé se radovali, když Spasitel zvolal: “Je dokonáno!” Velký plán vykoupení byl splněn. Životem poslušnosti mohou být Adamovi synové nakonec vyvýšeni do Boží přítomnosti. NL 104.4

Satan byl poražen. Poznal, že přišel o své panství. NL 104.5