Naděje lidstva

Odsouzen Pilátem

Když se Židé vrátili od Heroda, přivedli Spasitele znovu k Pilátovi. Ten byl velmi zklamán a zeptal se jich, co vlastně chtějí, aby učinil. Připomněl jim, že již Ježíše vyslechl a nenašel na něm žádnou vinu. Vznesli proti němu sice mnohá obvinění, avšak nebyli schopni dokázat ani jediné z nich. NL 93.1

Jak bylo uvedeno v předcházející kapitole, odvedli ho k Herodovi, který byl rovněž Žid, ale ani on na něm nenašel nic, co by zasloužilo smrt. Jen aby uspokojil Ježíšovy žalobce, Pilát řekl: “Dám ho na místě potrestat a pak ho propustím.” Lukáš 23,16 ČEP. NL 93.2

Zde Pilát projevil svou slabost. Uznal, že Kristus je nevinen, tak proč by ho tedy měl trestat? Byl to kompromis se zlem. Židé nikdy nezapomněli na to, co se odehrálo během soudu. Zastrašili římského vladaře a nyní využívali svou převahu, dokud nedosáhli Ježíšova odsouzení. NL 93.3

Dav se ještě hlasitěji dožadoval vězňovy smrti. NL 94.1

Když Pilát váhal a nevěděl, co má udělat, byl mu doručen dopis od jeho ženy. Stálo v něm: “Neměj nic s tímto spravedlivým, neboť jsem dnes kvůli němu ve snu mnoho vytrpěla.” Matouš 27,19. NL 94.2

Pilát po přečtení této zprávy zbledl, ale dav se stal ještě dychtivějším, když spatřil jeho nerozhodnost. NL 94.3

Pilát pochopil, že musí něco udělat. O velikonočních svátcích bývalo zvykem propustit na svobodu jednoho vězně, kterého určil lid. Římští vojáci nedávno chytili známého zloděje jménem Barabáš. Byl to zvrhlý lotr a vrah. A tak se Pilát obrátil k zástupu a s opravdovou naléhavostí řekl: “Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše nebo Ježíše zvaného Kristus?” Matouš 27,17. NL 94.4

Oni odpověděli: “Odstraň tohoto a propusť nám Barabáše!” Lukáš 23,18. NL 94.5

Pilát oněměl úžasem a zklamáním. Tím, že se poddal svému vlastnímu úsudku a obrátil se na lid, ztratil svou důstojnost i moc nad zástupem. Poté se stal pouze nástrojem lůzy. Byl ovládán její zvůlí. Zeptal se: “Co tedy mám udělat s Ježíšem zvaným Kristus?” Matouš 27,22. NL 94.6

Jednohlasně křičeli: “Ať je ukřižován!” NL 94.7

“Vladař však řekl: ‘A co zlého udělal?’ Ale oni křičeli ještě víc: ‘Ať je ukřižován!’” Matouš 27,23. NL 94.8

Pilát se zachvěl, když uslyšel strašlivé volání: “Ukřižuj ho!” Nemyslel si, že k tomu dojde. Znovu a znovu prohlašoval, že Ježíš je nevinný, ale lidé byli již rozhodnuti. Požadovali, aby Ježíš podstoupil tu nejhroznější a nejobávanější smrt. NL 94.9

Znovu se jich zeptal: “A co zlého udělal?” NL 95.1

A opět se zdvihl strašný pokřik: “Ukřižuj ho, ukřižuj ho!.” NL 95.2

Pilát učinil poslední pokus vyvolat v davu soucit. Ježíše, zesláblého únavou a pokrytého ranami, nechal zbičovat před zraky svých žalobců. NL 95.3

“Vojáci upletli korunu z trní a nasadili mu ji na hlavu. Potom mu oblékli purpurový plášť a říkali: ‘Buď zdráv, židovský králi!’ A tloukli ho holemi.” Jan 19,2.3. NL 95.4

Plivali na něj a nějaká zlotřilá ruka se chopila třtiny, kterou mu dali do ruky, a bila jí do koruny na jeho čele, takže se mu trny vrývaly do spánků a krev mu stékala po tváři i vousech. NL 95.5

K tak hanebnému jednání se Spasitelem svedl kruté vojáky nepřítel spasení. Satan měl v úmyslu vyvolat v Ježíši buď touhu po odvetě, nebo ho přimět k tomu, aby vykonal zázrak, kterým by se osvobodil. Tím by byl plán spasení zničen. Jediná poskvrna v Ježíšově lidském životě, jediné jeho selhání jako člověka v této strašné zkoušce — a Beránek Boží by byl nedokonalou obětí. Vykoupení lidstva by bylo zmařeno. NL 95.6

Avšak ten, jenž pouhým slovem mohl přivolat na pomoc zástupy svatých andělů, z nichž jediný mohl v mžiku přemoci tento krutý dav, ten, který pouhým zábleskem svého božského majestátu mohl srazit na zem své mučitele, se s důstojným klidem podrobil nejhrubším urážkám a největší potupě. NL 95.7

Jednání Kristových trýznitelů je snížilo pod lidskou úroveň do satanovy podoby, naopak Ježíšova tichost a trpělivost jej pozvedla nad lidskou úroveň a prokázala jeho příbuzenství s Bohem. NL 95.8

Pilát byl hluboce pohnut tím, že Spasitel vše trpělivě snášel, aniž by si postesknul. Dal přivést do soudní síně Barabáše a pak postavil oba vězně vedle sebe. Ukázal na Spasitele a řekl vážným a naléhavým hlasem: “Hleďte, člověk!” “Hle, vyvedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenacházím žádnou vinu.” Jan 19,5.4. NL 95.9

Boží Syn tu stál oblečený do zesměšňujícího roucha s trnovou korunou na hlavě. Na jeho obnažených zádech bylo vidět stopy po četných krutých ranách, z nichž prýštila krev. Jeho tvář byla potřísněná krví, a přestože nesla známky vyčerpání a bolesti, nikdy nebyla krásnější. Každý její rys vyjadřoval laskavost, odevzdanost a nejněžnější soucit s jeho krutými protivníky. NL 96.1

Vězeň stojící vedle něho byl naprostým protikladem. Každý rys v Barabášově tváři svědčil o tom, že jde o zatvrzelého lotra. NL 96.2

Někteří z těch, kteří scéně přihlíželi, pocítili s Ježíšem soucit. Dokonce i kněží a přední mužové nabývali přesvědčení, že Ježíš je tím, za koho se vydává. Nepodvolili se však. Vyvolali v lidu zběsilou zuřivost. Znovu se ozval pokřik kněží, předních mužů i lidu: “Ukřižuj ho, ukřižuj ho!” NL 96.3

Pilát již ztrácel trpělivost s jejich nevysvětlitelnou, pomstychtivou krutostí, a proto jim řekl: “Vezměte ho vy a ukřižujte, neboť já na něm žádnou vinu nenalézám.” Jan 19,6. NL 96.4

Pilát se usilovně snažil Spasitele osvobodit, ale Židé volali: “Jestli ho propustíš, nejsi císařův přítel! Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři!” Jan 19,12. NL 96.5

To zasáhlo Piláta na jeho slabém místě. Byl již totiž římskou vládou podezírán a dobře věděl, že zpráva tohoto druhu by znamenala jeho zkázu. NL 96.6

“A když Pilát viděl, že nic nezmůže, ale že je čím dál větší pozdvižení, vzal vodu a před zástupem si umyl ruce se slovy: ‘Nejsem vinen krví tohoto spravedlivého. Hleďte si toho sami.’” Matouš 27,24. NL 96.7

Marně se Pilát snažil zbavit se pocitu viny, že Ježíše odsoudil. Kdyby jednal od počátku rychle a rozhodně, kdyby postupoval podle svého přesvědčení, co je správné, jeho vůle by nebyla ovládána lůzou a ani Židé by se neodvážili mu něco přikazovat. NL 97.1

Váhavost a nerozhodnost se stala příčinou jeho zkázy. Poznal, že Ježíše nemůže propustit, aniž by zároveň neztratil své vlastní postavení a čest. NL 97.2

Než aby přišel o svoji světskou moc, rozhodl se raději obětovat nevinný život. Když se podvolil požadavkům davu, znovu nechal Ježíše zbičovat a pak ho vydal, aby byl ukřižován. NL 97.3

Přes všechnu svou opatrnost neušel později tomu, čeho se tak obával. Přišel o své pocty, byl zbaven vysokého úřadu a sužován výčitkami svědomí a uraženou pýchou skončil svůj život nedlouho po Kristově ukřižování. NL 97.4

Tak všichni, kdo ustupují hříchu, sklidí jen utrpení a zkázu. “Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.” Přísloví 14,12 PBK. NL 97.5

Když Pilát prohlásil, že není vinen Kristovou krví, Kaifáš troufale odpověděl: “Krev jeho na nás a na naše děti!” Matouš 27,25. NL 97.6

Tato strašná slova opakovali pak kněží a po nich jako ozvěnou i lid. Byl to strašný rozsudek, který nad sebou vynesli. Bylo to hrozné dědictví, které odkázali svým dětem. NL 97.7

Toto se na nich doslova naplnilo v hrozných výjevech při zničení Jeruzaléma asi o čtyřicet let později a poté stále znovu a znovu v rozptýleném, pohrdaném a utlačovaném postavení jejich potomků. NL 97.8

Dvojnásobně se toto prohlášení naplní, až nastane konečné zúčtování. Pak se role vymění a “tento Ježíš” přijde “a v ohnivém plameni uvede pomstu na ty, kdo neznají Boha a nejsou poslušni evangelia našeho Pána Ježíše Krista.” Skutky apoštolů 1,11; 2. Tesalonickým 1,8. NL 97.9

Pak budou volat k horám a skálám: “Padněte na nás a ukryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka! Neboť přišel ten veliký den jeho hněvu.” Zjevení 6,16.17. NL 98.1

Ježíš byl rychle odveden na Golgotu uprostřed výkřiků a posměšků davu. Když prošel branou Pilátova nádvoří, byl na jeho ztýraná a krvácející bedra vložen těžký kříž, který byl připraven pro Barabáše. Spolu s Ježíšem měli být popraveni ještě dva zločinci a také na ně byly vloženy kříže. NL 98.2

Břímě bylo pro zesláblého a trpícího Spasitele příliš těžké. Ušel jen několik kroků, když klesl pod křížem vysílením. NL 98.3

Když nabyl vědomí, znovu vložili kříž na jeho bedra. Ale po několika krocích se situace opakovala. Pod těžkým břemenem Ježíš zavrávoral a klesl k zemi jako bez života. Jeho pronásledovatelé si nyní uvědomili, že není možné, aby došel na Golgotu s tímto břemenem, a proto byli na rozpacích, jak rychle najít někoho, kdo by za něj nesl tento ponižující náklad. NL 98.4

Právě v té chvíli potkali Šimona Kyrénského, přicházejícího z opačné strany. Popadli ho a přinutili, aby dále nesl Kristův kříž. NL 98.5

Šimonovi synové byli Ježíšovými učedníky, on sám však ještě Spasitele nepřijal. Šimon byl od té doby navždy vděčný za výsadu, že mohl nést Vykupitelův kříž. Právě to se stalo prostředkem k jeho obrácení. Události na Golgotě a slova pronesená Ježíšem vedly Šimona k tomu, že ho přijal jako Božího Syna. NL 98.6

Když dorazili na místo ukřižování, odsouzení byli připoutáni k mučicím nástrojům. Oba lotři se vzpírali, když je rozpínali na kříž, Spasitel však nekladl žádný odpor. NL 98.7

Ježíše doprovázela na Golgotu i jeho matka. Toužila mu posloužit, když klesal vysílením pod svým břemenem, tato výsada jí však nebyla umožněna NL 99.1

Při každém kroku této únavné cesty se domnívala, že projeví svou Bohem danou moc a vysvobodí se ze spárů vražedného davu. Jaká muka úzkostlivého očekávání musela snášet, když viděla, jak byl Ježíš, stejně jako zlosynové, připoután ke kříži! NL 99.2

Copak Ten, který dával život mrtvým, strpí, aby ho ukřižovali? Copak Boží Syn připustí, aby ho tak krutým způsobem zabili? Bude se muset vzdát své víry, že Ježíš je Mesiášem? NL 99.3

Viděla, jak mu rozepjali ruce na kříž — ty drahé ruce, které vždy přinášely trpícím požehnání. NL 99.4

Nyní přinesli kladivo a hřeby, a když jejich hroty začaly pronikat do jeho něžných údů, museli zděšení učedníci odnést z místa této hrozné scény tělo Kristovy omdlévající matky. NL 99.5

Spasitel ze sebe nevydal jedinou hlásku. Jeho tvář byla sice bledá, ale zůstala klidná a jasná, jen na čele se mu objevily velké krůpěje potu. Učedníci utekli z místa tohoto hrozného výjevu. Tlačil vinný lis sám, a nikdo z lidí s ním nebyl (podle Izajáš 63,3). Když žoldnéři konali toto dílo, Ježíš nemyslel na své vlastní utrpení, nýbrž na strašnou odplatu, se kterou se budou muset jeho pronásledovatelé jednoho dne setkat. Kristus měl s nimi soucit pro jejich nevědomost, a proto se modlil: “Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají.” Lukáš 23,34. NL 99.6

Kristus si vydobyl právo stát se obhájcem lidí v přítomnosti svého Otce. Jeho modlitba zahrnovala celý svět. Zahrnovala každého hříšníka, který kdy žil nebo bude žít, od počátku světa až do konce času. NL 99.7

Kdykoli zhřešíme, Kristus je znovu zraňován. Kvůli nám pozvedá své probodené dlaně před Otcovým trůnem, a říká: “Odpusť jim; vždyť nevědí, co dělají.” Lukáš 23,34. NL 100.1

Jakmile byl Kristus přibit na kříž, byl kříž vztyčen a silní mužové ho prudce zarazili do připravené jámy. To způsobilo Božímu Synu největší tělesná muka. NL 100.2

Pilát pak napsal nápis v latinské, řecké a hebrejské řeči a umístil jej nad kříž nad Ježíšovou hlavou, kde ho všichni mohli vidět. Nápis zněl: “Ježíš Nazaretský, židovský král.” Jan 19,19. NL 100.3

Židé žádali, aby byl nápis pozměněn. Přední kněží řekli: “Nepiš ‘Židovský král‘, ale ‘on řekl: Jsem židovský král.’” Jan 19,21. NL 100.4

Avšak Pilát, který se hněval sám na sebe pro svoji dřívější slabost, pohlédl na žárlivé a bezbožné přední muže s naprostým opovržením a odpověděl: “Napsal jsem, co jsem napsal.” Jan 19,22. NL 100.5

Vojáci si mezi sebou rozdělili Ježíšovo roucho. Toto roucho bylo utkáno beze švu, a proto se o něho hádali. Nakonec tuto záležitost vyřešili tak, že o něj losovali. Boží prorok to předpověděl: “Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobíjeli ruce mé i nohy mé… Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.” Žalm 22,17.19 PBK. NL 100.6

Jakmile byl Ježíš ukřižován, nastala hrozná scéna. Kněží, přední mužové i zákoníci se přidali k davu a posmívali se a zesměšňovali umírajícího Božího Syna: “Jestli jsi ten židovský král, zachraň sám sebe!” NL 100.7

“Jiné spasil, ale sám sebe spasit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď sestoupí z kříže a uvěříme v něj! Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí! Říkal přece: Jsem Boží Syn!” Matouš 27,42.43. NL 100.8

“Kolemjdoucí mu spílali, pokyvovali hlavami a říkali: ‘Aha! Ty, který boříš chrám a za tři dny ho stavíš, zachraň sám sebe a sestup z kříže!’” Marek 15,29.30. NL 101.1

Kristus mohl sestoupit z kříže. Kdyby to však udělal, nikdy bychom nemohli být spaseni. Kvůli nám byl ochoten zemřít. NL 101.2

“On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno.” Izajáš 53,5 PBK. NL 101.3