Naděje lidstva

Jidáš

Přední židovští mužové se ze všech sil snažili najít příležitost, aby mohli Ježíše zatknout, ale z obavy, aby nevyvolali mezi lidmi nepokoje, neodvážili se uskutečnit svůj záměr veřejně. Proto hledali někoho, kdo by jej tajně zradil, a v Jidášovi, jednom z dvanácti učedníků, našli muže, který byl ochoten vykonat tento podlý čin. NL 83.1

Jidáš měl vrozenou silnou náklonnost k penězům, nebyl však vždycky natolik hříšný a zkažený, aby spáchal takový čin. Živil však v sobě zlého ducha lakomství, až se chtivost stala hlavním zájmem jeho života. Proto byl nyní ochoten prodat svého Mistra za třicet stříbrných, tedy za cenu otroka. 2. Mojžíšova 21,28-32 PBK. Nyní byl připraven zradit Spasitele polibkem v Getsemanské zahradě. NL 83.2

Když Ježíše odváděli ze zahrady k výslechu před židovské náboženské vůdce, sledoval Jidáš každý jeho krok. Vůbec nepřipouštěl možnost, že by Spasitel Židům dovolil, aby ho zabili, i když mu tím vyhrožovali. NL 83.3

Očekával, že v nejbližším okamžiku uvidí Krista osvobozeného a chráněného božskou mocí, jak tomu bylo v minulosti. Ale když míjely hodiny a Ježíš tiše trpěl všechna příkoří, jichž se mu dostávalo, zmocňovala se zrádce neobyčejná hrůza, že vskutku zradil svého Mistra, a tím odsoudil na smrt. NL 84.1

Když se výslech chýlil ke konci, nemohl už Jidáš déle snášet muka svého hříšného svědomí. Náhle se v soudní síni ozval sípavý hlas, který naplnil srdce všech přítomných zděšením: “Je nevinný. Ušetři ho, Kaifáši. Neučinil nic, zač by zasluhoval smrt!” NL 84.2

Ohromeným davem se prodírala vysoká Jidášova postava. Jeho tvář byla bledá a ztrhaná a z čela mu kanuly velké krůpěje potu. Prodral se až k soudcově stolici a před nejvyššího kněze pohodil stříbrné mince, jež získal jako odměnu za zradu svého Pána. NL 84.3

Zoufale uchopil Kaifáše za roucho a úpěnlivě ho prosil, aby Ježíše propustil. Ujišťoval ho, že neučinil nic zlého. Kaifáš však rozzlobeně vytrhl své roucho z jeho rukou a s posměchem odpověděl: “Co je nám do toho? Hleď si toho sám.” Matouš 27,4. NL 84.4

Pak se Jidáš vrhl k nohám Spasitele. Uznal, že Ježíš je Božím Synem a prosil ho, aby se vysvobodil od svých nepřátel. NL 84.5

Ježíš věděl, že v Jidášově srdci není pravá lítost kvůli tomu, co učinil. Tento falešný učedník se obával, že pro hrozný čin na něj dopadne trest. Nepociťoval však žádný opravdový zármutek nad tím, že zradil neposkvrněného Božího Syna. NL 84.6

Kristus mu však neřekl ani jediné slovo, které by jej odsuzovalo. Naopak se soucitem na Jidáše pohlédl a řekl: “Pro tuto hodinu jsem přišel na svět.” NL 84.7

Shromáždění zašumělo překvapením. S úžasem všichni hleděli na to, jak shovívavě Kristus jedná se svým zrádcem. NL 85.1

Jidáš poznal, že jeho prosby jsou marné, a vyřítil se ze soudní síně s výkřikem: “Už je pozdě! Už je pozdě!” NL 85.2

Cítil, že nesnese, aby viděl Ježíše ukřižovaného, a v zoufalství odešel do ústraní, kde se oběsil. NL 85.3

Když pak později téhož dne vedl bezbožný dav Spasitele z Pilátovy soudní síně na Golgotu, kde měl být ukřižován, náhle utichly jejich výkřiky a posměšky. Když zástup procházel jedním odlehlým místem, spatřil pod suchým stromem mrtvé Jidášovo tělo. NL 85.4

Byl to krajně odporný pohled. Váhou jeho těla se přetrhl provaz, na kterém se Jidáš oběsil. Pádem se jeho tělo strašně pohmoždilo a nyní je právě žrali psi. NL 85.5

Jeho ostatky byly rychle odstraněny, avšak posměšky ustaly a pobledlé tváře mnohých prozrazovaly, o čem přemýšlejí. Zdálo se jim, že odplata již začíná stíhat ty, kteří se provinili prolitím Ježíšovy krve. NL 85.6